Cirk La Putyka s Janáčkovou filharmonií předvedl ve dvakrát vyprodaném Gongu dechberoucí podívanou

Příběh člověka, který žije ve vzpomínkách a nedokáže se otevřít svobodě a současnosti. Kdo nikdy nepřemýšlel nad tím, co přijde, až nastane „konec“? Pokud tedy něco přijde? Jak ten „konec“ vypadá a co po něm následuje? Jestli vůbec „něco“ následuje? Otázky, na které hledá člověk odpověď tisíce let a nepřestane se zřejmě nikdy ptát.

Up End Down Symphony 2 Cirku La Putyka představilo v režii Rostislava Nováka ml. svůj osobitý a nekonvenční pohled na cestu od narození do smrti. Na trajektorii mezi nebem a zemí nesmí chybět fantazie, vzpomínky, slzy, vzlety ani pády.

Z představení Up End Down Symphony. (Foto: Martin Straka)

Představení Up End Down Symphony 2 má svou turbulentní dynamiku a kombinuje širokou škálu divadelních prostředků. Dějová linie je načrtnuta úspornou konverzační linkou, dialogy ponejvíc ilustrují situace, které se v životě někdy přihodí. Vzdáleně se podobají sokratovským rozhovorům s cílem dosáhnout nějakého poznání. Prostřihy nejrůznějších akrobatických a choreografických prvků dávají příběhu vitální tempo a energii. Akrobacie vnáší pohyb a odlehčuje existenciální téma svou levitační krásou, ladností pohybu a často až šokující dovedností tanečníků, akrobatů a herců. Samozřejmostí je vedle rafinované scénografie důrazný akcent na kostýmy, make-up, světelný, zvukový a grafický design. To vše jsou součásti, bez kterých by celek neměl svou přesvědčivost.

Z představení Up End Down Symphony. (Foto: Martin Straka)

Nechyběly náročné disciplíny jako virtuózní závěsná akrobacie, teeterboard a další současné taneční a choreografické prvky. Neméně významnou součástí představení Cirku La Putyka je hudba Jana Maxiána, Jakuba Prachaře a Vojtěcha Dyka, která zazněla v podání Janáčkovy filharmonie pod taktovkou mladého dirigenta Joela Hány. Ten zvládl netradiční roli perfektně a ohlídal si synchronii s tanečními či akrobatickými čísly. Orchestr byl umístěn na vyvýšené plošině na pódiu, filharmonici podali pod taktovkou Hány soustředěný a pozorný výkon, který šel všem akrobatickým scénám perfektně na ruku.

Z představení Up End Down Symphony. (Foto: Martin Straka)

Právě hudba je tím, co dodává všem kinetickým prvkům inscenace to pravé koření. Je svébytná, nezaměnitelná a kombinuje minimalistické plochy s dramatickými akcenty a výraznou dynamikou. Její vyznění je neotřelé, působí ponuře, drsně, zlověstně, jindy naopak spirituálně, něžně a bezprostředně. Vokální složka nepracuje ani tolik se slovy, jako spíš s náladou a dokreslením hudby. Upoutá improvizační lehkostí a souvztažností k celkové atmosféře.

Z představení Up End Down Symphony. (Foto: Martin Straka)

Divák se během Up and Down Symphony 2 ani chvíli nenudí. Je okamžitě vtažen do děje příběhu, který se odehrává pomocí lapidárně volených slov a mnohotvárných tanečních či akrobatických prvků. Je to neuvěřitelné, ale sekvence akrobatů se odehrávají bez jištění. Všechno je otázkou precizní a bezchybné práce s vahou vlastního těla, akcelerací, dostředivou silou pohybu a gravitací. Místy to ale vypadá, jako by Cirk La Putyka dokázal termodynamické zákony obejít.

Z představení Up End Down Symphony. (Foto: Martin Straka)

Některé výkony doslova braly dech, podepřeny strhující hudbou a podporou publika, které bez hlesu sledovalo celé představení. Up and Down Symphony 2 mělo v Gongu obrovský ohlas. Představení si přišlo zhlédnout a poslechnout obrovské množství diváků, kteří ve dvou dnech za sebou velkou multifunkční aulu zcela vyprodali. Kromě velkého vizuálního zážitku si odnesli domů možná i pár otázek, které jsou někdy spolehlivější než nepřesvědčivé odpovědi. Každopádně Janáčkova filharmonie opět přesvědčila, že na mapě tuzemských orchestrů patří k těm, které se nezaleknou ničeho a dokáží ztvárnit nejen klasickou hudbu, ale jakékoli smysluplné projekty.