Představení Ani ryba, ani krab v Divadle loutek nabízí kouzlo barev, pohybu i napětí

Režisér inscenace Pavel Gejguš a její dramaturgyně Tereza Agelová jsou zároveň autory textu s názvem Ani ryba, ani krab. Ti, kteří oba spoluautory lépe znají, po právu přisuzují Pavlu Gejgušovi ty myšlenky, které vedou ke kouzlu mořských hlubin, ve kterých jsou doma ryby, raci a mnozí další vodní živočichové i rostliny nejroztodivnějších barev, tvarů i chování.

Tereza Agelová je zase pověstná svým zakotvením ve světě vztahů a života, který je probuzen k bytí, ať se ještě nachází před narozením, těsně po narození, nebo je v tom nejútlejším věku, i pozdějším. To všechno také promítá do hlubších rovin textu.

V samotné inscenaci, určené dětem předškolního věku i žákům prvního stupně základní školy (na své si přijdou i rodiče a prarodiče, neboť jde o tzv. rodinné představení), jsou sice některá témata, např. „jak se sestřička dostala do maminčina bříška“ mírně nadbytečná a celek poněkud rozmělňují, na druhou stranu však příliš nepřekážejí a nabízejí vždy tolik potřebný humor zejména starším a dospělým.

Z inscenace Ani ryba, ani krab. (Foto: Roman Polášek)

Inscenace je velmi náročná na převleky a proměny loutkoherců, kteří nejen že vedou loutky, ale také zpívají a tančí. A postav je tak nadmíru, že někteří hrají tři až čtyři.

Tím hlavním tématem, jak už bylo řečeno, je podmořský svět a jeho krásy, ale i nebezpečí. Barevný svět pod hladinou vytvářejí tři medúzy (Jakub Georgiev, Ivo Marták, Vladimíra Krakovková) a také dva mořští koníci, Alain (Ondřej Beseda) a Delon (Jakub Georgiev). Nechybí perlotvorka Margaritifera (Vladimíra Krakovková) a mořská sasanka Sofie (Lenka Macharáčková, Vladimíra Krakovková).

Z inscenace Ani ryba, ani krab. (Foto: Roman Polášek)

Příběh je prostinký, jak si cílová divácká skupina žádá. Mořský krab Bernard (Ondřej Vyhlídal) přijde o svoji ulitu. V důsledku ztráty ochranného obydlí je vystaven nebezpečí ze strany predátorů, které ztělesňují sledi a jejich gang (Ivo Marták, Jakub Georgiev, Ondřej Beseda, Lenka Macharáčková) vedený sledím kápem (Jan Smyček) a muréna Mefista (Vladimíra Krakovková.)

Všechno začíná ve chvíli, kdy táta (Ivo Marták) bere svého syna Filipa (Jakub Georgiev) v potápěčské výstroji pod hladinu. Filip najde na mořském dně Bernardovu ulitu a přinese ji jako dárek své mamince (Lenka Macharáčková) a ještě nenarozené sestřičce, čekající na příchod na svět v matčině těhotenském břichu. V té chvíli se tempo inscenace, doposud plynoucí poněkud líně, opravdu rozbíhá a běží dále v přesném temporytmu až do konce.

Z inscenace Ani ryba, ani krab. (Foto: Roman Polášek)

I ti nejmenší diváci se stále mají na co dívat. Celek výborně rytmizují písničky, mezi kterými nechybí songy s potenciálem hitu: blues strejdy humra Huberta (Ivo Marták) nebo píseň o lásce a partnerství mořské sasanky Sofie. Jsou zde i téměř muzikálové scény s přesnou skupinovou choreografií. I když konstrukce závěrečného obrazu hry podmořských živočichů s opět nalezenou prázdnou ulitou je poněkud kostrbatá, všechno nakonec dobře dopadne. A přímo nevyslovené ponaučení, že každý by si měl dávat pozor na svůj domov, je tu také.

Velmi dobrou hudbu pro inscenaci vytvořil Michal Sedláček. Někomu sice může připadat stylově nejednotná, ale k mořskému světu s jeho rozmanitostí tato pestrá hudební složka sedí. Oživením jsou nejen písňové texty (v programu k inscenaci chybí jména jejich autorů), ale i milé slovní hříčky (za ulitou se ulítám, sledi tě sledují).

Z inscenace Ani ryba, ani krab. (Foto: Roman Polášek)

Výslednému dosaženému kouzlu celé inscenace by ještě napomohl větší důraz na pečlivější dikci (zejména u představitelů mořských koníků) a také více propracovaný pohyb celého těla u všech loutkoherců. I přes tento méně podstatný nedostatek je však nový titul Ani ryba, ani krab představením, kterým se Divadlo loutek Ostrava může s čistým svědomím chlubit. Kdo nevěří, ať tam běží …