Desátý ročník dětské soutěže Múzy Ilji Hurníka se nesl v duchu nadšení, radosti a lásky k umění

ILJA HURNÍK: BAJKA

Ptáci pořádali soutěž o titul Mistra pěvce a Sherlock Holmes měl soudit.
První zapěl slavík a Holmes řekl: „Tvůj zpěv je příliš okázalý”.
Druhá zapěla kukačka. „Tvůj zpěv je chudý na nápady,” pravil detektiv.
Třetí zapěl skřivan: „Dost!” přerušil jej Holmes, „pěješ příliš dlouho, méně je více.”
Čtvrtá se předvedla vrána. „Tvůj tón je nezvládnutý,” pokáral ji Holmes.
Tu zapěl na keři hýl. Detektiv vydechl a pravil: „To je hudba prostá, jasná a stručná. Více netřeba, ty jsi vítěz.
Hýl, věčně v pozadí stojící, je Mistr pěvec,” žasli všichni. Keř, na němž hýl seděl, zašuměl: „Sherlocku, vezmi nůž, uřízni jeden z mých kořenů a udělej z něho dýmku. To bude můj dar za to, že tvým moudrým rozhodnutím byl titul dán hýlovi mému milovanému. I vyrobil Sherlock dýmku dunhillku a ona do smrti byla jeho potěšením. I když se občas zanesla, naslouchal jejímu pískotu a bylo mu sladce, jako by slyšel zpívat ptáčka na větvi vonného keře. 

*

Povídka Ilji Hurníka s názvem Bajka pochází z jeho knihy Muzikální Sherlock. Alegorie zvířecího sněmu má prastarou tradici, noblesní skladatel ji naplnil laskavou životní moudrostí a svou typickou hravostí, která se prostírá i v jeho hudebním díle.

Od narození Ilji Hurníka letos v listopadu uplyne přesně 100 let. Kulaté číslo je důvodem k zamyšlení nad odkazem slavného skladatele, spisovatele a klavíristy, který je s Moravskoslezským krajem spojen víc, než se na první pohled zdá. Narodil se v Porubě a studoval u Františka Míti Hradila, Jaroslava Řídkého, Vítězslava Nováka a Viléma Kurze. Jména, která kdysi hodně znamenala a jejich odkaz je možná už nevědomky předáván z generace na generaci.

Třebaže od roku 1938 žil v Praze, neztratil Hurník nikdy pouto s rodným Slezskem. Je to vidět i slyšet. Vidět v jeho četných vzpomínkových knihách (Dětství ve Slezsku), slyšet v různých kompozicích jako jsou např. písňový cyklus Slezské písně, balet Ondráš, kantáta Maryka atd. Nebylo patrně ve 20. století českého skladatele, který by tolik skladeb věnoval dětem: Písničky s flétnou, sbory Vyhřátá mez a Orffova škola spolu s Petrem Ebenem jsou jen nepatrným zlomkem rozsáhlého díla pro mladé posluchače a interprety.

Ruku v ruce s Hurníkovým skladatelským profilem kráčí jeho přínos interpretační. Jako koncertní klavírista spolupracoval řadu let s Janáčkovou filharmonií. Však také svůj první klavírní koncert odehrál během druhé světové války právě v Ostravě. Jako klavírní interpret vynikl nevšedním podáním Leoše Janáčka a Clauda Debussyho. Naštěstí máme Hurníkovo umění zdokumentováno na gramofonových deskách a rozhlasových nahrávkách. Je opravdu důvod se k jeho podání vracet. V šedesátých letech začal úspěšně prosazovat čtyřruční klavírní hru, přičemž vydal svého času unikátní školu čtyřruční hry na klavír.

Na začátku jsme připomněli jeho literární talent, který je zachycen v celé řadě povídkových knih a fejetonů. Nezapomeňme ani na unikátní osmidílný cyklus pořadů Umění poslouchat hudbu, který rozhodně neztratil na přitažlivosti a kouzlu.

Ilja Hurník zkrátka zanechal v české kultuře velmi hluboký otisk. Kdo jiný by si zasloužil, aby jeho jméno nesl třeba asteroid nebo třeba výtvarná a hudební soutěž? Ilja Hurník svou soutěž má a nese dokonce krásný název Múzy Ilji Hurníka. Vznikla přesně před 10 lety z podnětu zakladatele Petra Hanouska a slavný skladatel stačil ještě před svou smrtí posvětit její název. Múzy se i v letošním roce konaly v pohostinném prostředí Základní umělecké školy Ostrava – Zábřeh. Motto této školy zní „Malá škola s velkým srdcem“ a během dvou víkendových dnů se potvrdilo, že tato slova jsou naprosto pravdivá a zasloužená.

Jubilejního 10. ročníku Múz Ilji Hurníka se zúčastnilo 15 základních uměleckých škol celého Moravskoslezského kraje. Soutěž má tradičně dvě linie – výtvarnou a hudební. Obě provázela vysoká účast ze strany přihlášených dětí a neméně vysoká byla také úroveň zaslaných výtvarných prací a soutěžních výkonů.

Hudební části soutěže se zúčastnily děti v kategoriích zobcová flétna, smyčcové nástroje, klavír, kytara, žesťové nástroje a zpěv. Tradiční odměnou jsou zlaté, stříbrné a bronzové pásmo. Porotě hudební sekce předsedá už řadu let skladatel Edvard Schiffauer. Díky němu a díky osvícené paní ředitelce Jeanettě Polákové Faiglové (a celému jejímu týmu!) jsou Múzy Ilji Hurníka zřejmě tou nejlaskavější, nejveselejší a nejmilejší soutěží na světě. Žádná řevnivost, žádná rivalita a ostré lokte, ale podpora a vlídné slovo. A té radosti dětí! Nedá se popsat, jak jedna holčička zvedla v euforii svůj neočekávaný diplom nad hlavu a pak ho políbila. Nedá se vylíčit, jak někteří malí zpěváčci zpívali s takovým úsměvem a klidem na rtech, že by se člověku chtělo zastavit čas a zůstat v té chvíli.

Během soutěže zaznělo mnoho krásných interpretačních výkonů, které zdobí jedna společná vlastnost: jedná se vždy o hudbu ryze současnou nebo alespoň blízkou našemu vnímání času (20. a 21. století). Vzpomeňme alespoň krásné číslo maličké flétnistky Kristýny Maralíkové, půvabné rytmické hádanky Jany Dvořákové s maminkou a skladatelkou Markétou. Nádherně muzikální violoncella ze třídy vynikající učitelky a violoncellistky Judity Šprochové a tradičně kantabilní tóny, kterými potěšili houslisté od paní učitelky Věry Mazurkové. Krásné výkony zazněly v kytaře, kterou na Múzách pravidelně reprezentuje pan učitel Dalibor Šlachta se svými skvělými žáky, ale také jeho frýdecko-místecká kolegyně Silvie Hrčková.

Potěšující byly rovněž výsledky žesťových nástrojů, kde porotu nejvíc zaujala saxofonistka Ester Štalmachová svým bravurním ztvárněním náročné Fantasie Impromptu Andrého Joliveta. Tradičně největší oblibu mají na Múzách Ilji Hurníka hra na klavír a zpěv. Z klavíristů si odvezli zvláštní cenu poroty Lukáš Bátor za přesvědčivé provedení skladby Petra Ebena. Nádherných pěveckých výkonů bylo nepočítaně. Od těch nejmenších, kde porotu dojaly malinké zpěvačky Sára Dvořáková, Markéta Bučková a Veronika Smoradová, až po vynikající výkony Valérie Gajanové, Viktorie Sodzawiczné a Elišky Nágelové, které porota rovněž ocenila kromě zlatého pásma ještě speciální cenou.

Zvláštní ocenění poroty získali také učitelé v rolích pedagogů a korepetitorů. Prvotřídní klavírní a pěvecké výsledky stvrdily diplomy například pro paní učitelky Oldřišku Honsovou a Ivanu Nováčkovou. Z pedagogů, kteří svým vytříbeným klavírním doprovodem přispěli k nevšednímu hudebnímu zážitku, jmenujme například oceněného Martina Pančochu, Terezii Krainovou, Radanu Foltýnovou a Veroniku Trefilovou.

Vypsat jména více než stovky dětí a desítek pedagogů, kteří stojí za mnoha hodinami mravenčí práce věnované dětem, není smyslem tohoto článku. Jeho jediným cílem je radostné potvrzení, že o soutěž Múzy Ilji Hurníka je čím dál větší zájem. A co je především důležité, že se zde stále ctí a budou ctít principy, které celý život miloval Ilja Hurník. Láska k hudbě, radost z neznámého, touha objevit něco nového a vůle posunout své vlastní hranice.

Na takovou soutěž, která podporuje tolik mladých talentů a dává jim impulzy do další aktivity, můžou být Ostrava i celé Slezsko pyšné. Věřím, že je na ni pyšný i Ilja Hurník.

Autor textu je dlouholetým členem poroty soutěže Múzy Ilji Hurníka