Snažíme se překonávat propasti mezi metalovými žánry, říká Radim Kubánek z kapely Winds of Yore

Jaká je spojitost mezi vaší kapelou a Jimem Lynchem, americkým skladatelem instrumentální hudby, který napsal také píseň Winds of Yore…

Žádná. Ovšem náhodou jsem ji slyšel, když jsme minulý rok s kytaristou Staňou vyškrtávali potenciální názvy pro kapelu a googlili, jestli už to někde není. Moje myšlenka za konečným názvem byla taková: „yore” by česky bylo něco jako „dávná doba“. Jen taková pohádkovější.

S jakým cílem jste připravovali vaše první EP The Forlorn Path? Jaké hlavní myšlenky jste chtěli fanouškům sdělit?

Rádi ve své tvorbě odkazujeme na mytologii. Nechceme však vystupovat jako pseudohistorická kapela a pouze zpívat balady o hrdinství prastarých, ale aplikovat jejich poučky sami na sebe a přenést je tak do dnešní doby.

Můžeš konkretizovat?

Na prvním EP se v podstatě zaměřuji na svou dosavadní zkušenost s Winds of Yore jakožto se svým prvním hudebním projektem. Jsou na něm dvě skladby, které vznikaly už v roce 2016, ale taky prolog Slaves to Opportunity a píseň Avalanche, které šly od konceptu do studia za necelé dva měsíce. V úryvku této písně píši zhruba takto: „Čekám na ten moment, až mě odnese pryč z tohoto pochmurného, umírajícího světa, ale tento cyklus se opakuje. Skrze léta stále vedeme svou válku a stále bez cíle.”

Tato slova se dají interpretovat různě. Co jsi tímto chtěl říci ty?

Tím jsem chtěl říct, že moje tvorba roky procházela neustálými změnami a spekulacemi o tom, jak by se to mělo dělat, a jakýkoliv výsledek byl v nedohlednu. Rád bych tedy lidem skrze naši hudbu vzkázal, ať nečekají na ten dokonalý moment a konečně se do něčeho pustí. Nápad je k ničemu, dokud se nezrealizuje a nedotáhne k nějakému plodu. Nebuďte „otroky příležitosti“.

Vypadá to, že skladby propojuje určitá koncepční linka. Je tomu tak? Můžeš prozradit více?

Jak už jsem načal, jde vlastně o takovou introspektivu o samotném projektu Winds of Yore a o cestě, kterou zažíváme nejen my v kapele, ale myslím si, že do jisté míry každý, kdo má jakékoliv ambice, ať už jsou tvůrčí, nebo například kariérní. Je to o tom, najít si záměr, pustit se do toho, nechat se tím unášet a s tím, co bude dál, už se nějak popereme. Nic jiného nám nakonec nezbývá.

Přesně tak to bývá…

Na začátku EP bloudíme, nevíme co, proč, jak…  Ani kým pořádně jsme, pak se konečně vydáváme na cestu, skáčeme do laviny, není to dokonalá příležitost, ale aspoň nás žene kupředu. Ke konci stále pořádně nevíme, na čem jsme, ale čas plyne a my musíme s ním stále dál. I když se takový úděl může zprvu zdát zoufalý.

Dá se předpokládat, že máte rádi příběhy. Jaké prvky by měl příběh, ať už hudební, či literární, obsahovat, aby vás zaujal?

Člověk by se měl zamyslet. Dobrý příběh by měl mít mezery otevřené pro interpretaci čtenáře či posluchače, aby se pak on sám ponořil ve svých myšlenkách hlouběji.

Proč by si měl fanoušek vaše EP v záplavě dalších tisíců kapel poslechnout? Co jiného ve srovnání s dalšími skupinami nabízíte?

Hudebně se snažíme překonávat propasti mezi metalovými žánry. Oficiálně je Winds of Yore progressive melodic folk technical pagan death metal bez okurky, protože prostě musíš mít svůj sub-sub-subžánr, jinak nejsi… tvrdý kůl? Ne, říká se tomu „trve kvlt”, už jsem si vzpomněl… EP čerpá inspiraci z mnoha zdrojů a myslím si, že by tam spousta lidí mohlo najít něco, co je chytne. Nějaký gateway drug, který je přesvědčí jít hlouběji. Po technické stránce jsou to pak samotné vrstvy nástrojů, které doufám přinesou něco nového všímavému uchu i při opakovaném poslechu.

Výrazným prvkem vašich skladeb jsou houslové party. Ty však ve srovnání s ostatními kapelami nejsou vyloženě smutné ani přehnaně juchající. Byl to záměr?

Ještě než začnu odpovídat na tuto otázku, tak bych moc rád poděkoval Stanislavu Žoldakovi z Embrace the Darkness, který na poslední chvíli zasuploval ve studiu na housle. Měl na přípravu dva týdny a absolutně nám sebral dech… A na tousty s čipsy taky jen tak někdo nezapomene. Původně jsem chtěl udělat tuctovou hopsavou folkařinu, písně o bájném hrdinství a chlastu. S postupem času se ale příběhy přeměnily na úvahy o životě a o našem vlastním světě, který jednoduše není černobílý.

To rozhodně není…

Dnes už je pro mě osobně skládání a psaní velice pragmatická záležitost. Postupy, které fungují, se dají analyzovat. I ty, které zdánlivě hrají jen na city. Určitě si vybavím několik partů, které padly improvizačně mezi slovy ve zkušebně následované výkřikem: „Hej, p**o, to musíme někde použít“, ale drtivá většina songu se vyjasní sama. Tím nechci říct, že bych byl kdovíjak nadaný, spíš že mi to prostě dává při logickém postupu smysl. Když vím, co tím chci říct. Nejhorší je najít koncept, pak se píseň zjeví sama. Otázka jestli, se dá toto nazvat záměrem, to bych přenechal filozofům.

Poslední song se jmenuje Against the Stream of Fate (Proti proudu osudu). Co vy sami děláte pro to, abyste si vlastní osud tvořili, a nikoliv, aby vám osud tvořili lidé kolem vás či okolnosti, kterým každodenně čelíte?

Tento song vychází ze severské mytologie. Boj proti osudu je zde znázorněn jako boj se samotnými Norny, sudičkami které vijí vlákno osudu. Pomineme-li teď však už další implikace z mytologie, osud je jen nápad. Nápad, se kterým ještě nikdo nic neudělal. Nikdo nám neříká, že z cesty, která nám byla předurčena, ať už doslovně věštbou, nebo životní situací, nemůžeme sestoupit. Je důležité vidět více východisek, ať už je situace jakákoliv a svět se zdá být víc nebo méně předurčený. Historie se opakuje jen proto, že tomu věříme.

Jak moc do vašich skladeb promlouvá Ostrava? Máte pocit, že jsou písně Ostravou hodně ovlivněny, nebo se při skládání necháváte unášet výhradně vlastní fantazií?

Já jsem vlastně aktuálně jediný zástupce Ostravy ve Winds of Yore. Půlka kapely si hoduje na Valašsku, kde jsem se sice taky narodil, ale bydlím celý život tady, zatímco jiní z nás poskakují po Vysočině… Mám to tady moc rád, ale nemohu říct, že by se Ostrava jako taková nějak promítla v tvorbě, vlastně ani jiné místo, nebo konkrétní událost. I kdyby ano, snažím se o tématech pojednávat nekonkrétně jako o samotných konceptech. Detaily se možná mohou někomu jevit jako náznak původu myšlenky, ale to je pouze domněnka. Nicméně taková domněnka je pro mě výhra. Chci, aby si lidi v hlavě kreslili čáry a přiřazovali k naší tvorbě své vlastní příklady.

Jsou podle vás v Ostravě, potažmo v Moravskoslezském kraji, dobré podmínky pro mladé kapely?

Podmínky přímo v Ostravě by mohly určitě být lepší, ale podle mého to v našem kraji stále žije a máme být na co hrdí. Je zde spousta lidí, kteří by se pro svou komunitu mohli rozkrájet.
Například Jakub Forst (Kazgaroth, Syridas), který byl se mnou asi před šesti lety u prvotního zrodu Winds of Yore. Tehdy to byl projekt úplně beze směru, spatlaný u maminky v pokojíčku. Stále nám pomáhá, kdykoliv je třeba. Nebo už ostřílená kapela Nahum, s jejímiž členy je vždycky fajn řeč a kteří se nezdráhají poradit a pomoci začínajícím muzikantům ve svém okolí. Takových je tady stále dost. Tohle hudba potřebuje ze všeho nejvíc. Zvláště pak v žánrech, které bychom úplně nezařadili do široce veřejného vnímání. Nemohu také zapomenout na kluby jako Barrák nebo Rock Hill, jejichž pořadatelé jsou velmi ochotní a vždycky dělají vše pro to, aby se nám dobře hrálo a aby se fanoušci bavili, bez ohledu na okolnosti.

Když jsi zmínil ostravský klub Barrák, tak právě tam vystoupíte 22. října na akci Folk Metal Pilgrims. Bude váš koncert něčím výjimečný?

Tak tato akce je pro mě srdeční záležitost a dalo by se i říct, že bez ní by žádný Winds of Yore dost možná nebyl. Když jsem byl v roce 2016 na Folk Metal Pilgrims poprvé, naprosto mě uchvátila atmosféra a mimo jiné hlavně kapela Achsar, se kterou jsem se poté i spřátelil a jejichž baskytarista Matej Brtko mi dal většinu mých základů, co se týká produkce a skládání hudby.

A když přejdeme přímo k vašemu koncertu?

Co se týká nás, bude to první koncert v nové sestavě, ve které jsme zhruba od konce letošního jara. Možná nemáme vše naprosto vyladěné, ale nováčci jsou nesmírně pilní a pečliví a dělají mi velkou radost. Nastavujeme si svou laťku dost vysoko a pevně věřím, že nezklameme. Mimo to bude od toho dne dostupné i fyzické CD The Forlorn Path. Je nám ctí otevírat tuto akci a hrát po boku výborných kapel, jak už tomu na Folk Metal Pilgrims bývá.

Co dalšího vás v nejbližší době čeká?

V nejbližší době určitě chceme mít co nejvíce koncertů a už se o pár dalších diskutuje. Určitě se něco brzy objeví na našem facebookovém profilu. Mimo to se aktuálně snažíme dopilovat pokračování prvního EP, které je již částečně zakomponováno v našem setu. Zatím opravdu nemohu slíbit, kdy ho můžeme čekat, ale naším záměrem je místo větších alb co pár let tvořit relativně menší a častější EP. Ačkoliv to druhé už je teď téměř dvakrát delší než The Forlorn Path. Kromě hudby jistě plánujeme i nahrávání videoklipů a další doprovodné materiály k prvnímu EP. Plánů jsou tři trakaře, jen se do nich pustit.

Kde byste chtěli vidět kapelu Winds of Yore za dalších deset let?

Krátká odpověď: Naživu. V tento moment se snažíme nemít přílišná očekávání. Zrod toho, co dnes předvádíme, opravdu nebyl lehká záležitost. Ale nemohu popřít, že jsme naplněni optimismem. Určitě však hodláme vytrvat a makat na sobě co nejvíc to jde. Kam nás to dotáhne? Těžko říct, ale s chladnou myslí a zatnutými zuby a… těmahle svýma holýma rukama a krvácejícími prsty to někam musí jít. Ale kdybych měl říct něco konkrétnějšího, tak alespoň sponzora na trsátka bych chtěl za deset let mít. V mojí ruce mi nic moc nevydrží a všechny nové mi pokrade Staňa. Tohle za císařepána nebylo.