Postkonceptuální fotografie v Domě umění: Někdy to jde i bez fotoaparátů a bez autorů

Do dvou horních sálů krajské Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVU) se nastěhovala výstava postkonceptuální fotografie s výmluvným názvem Post-objektiv. Menší ze sálů představuje společné dílo fotografů Lukáše Jasanského a Martina Poláka, kteří se mimo jiné představili v Ostravě již loni na podzim v městské galerii PLATO s výstavou Předácký kus. Ta dokumentovala přestavbu zchátralých městských jatek, v Domě umění ovšem známá dvojice konceptuálních fotografů mapuje veskrze intimní záležitost. Běh jednoho lidského života.

Celkem 77 snímků představuje kurátor výstavy Jaroslav Michna. „Jasanský s Polákem, to je vlastně umělecká skupina, tady se rozptyluje autorství, nevíš, kdo je autorem. To je smrt autora,“ vypráví o překot o možném postmoderním přístupu k autorství uměleckých děl. Kulturní deník Ostrava.cz požádal Michnu o stručnou prohlídku výstavou, protože stručnost je na místě. Koncept je konstrukce z myšlenek. Místo slova mluví samotný obraz.

Jaroslav Michna před projektem Jasanského s Polákem. (Foto: I. Mottýl)

Výstava Post-objektiv představuje konceptuální snímky vzniklé po roce 1989, které se staly součástí sbírek Domu umění. Jasanský s Polákem jsou v nich zastoupeni projektem Jan Merta z roku 2009. „Tohle je koncept dokumentující konkrétní reálie vztahující se k současnému českému malíři Janu Mertovi. Vznikal bez vědomí umělce, i když ve spolupráci s jeho rodinou,“ vypráví kurátor. Cyklus byl posléze vystaven v brněnské Wannieck Gallery na přelomu let 2009 a 2010. „Na bilanční Mertově výstavě. Malíř byl pochopitelně v šoku. Spatřil svůj život, aniž by na snímcích našel sebe.“

Z konceptu Jasanského a Poláka.

Porodnice v šumperské nemocnici. Hlavní dveře porodnice. Pohled na Šumperk. Nemovitosti spojené s jeho dětstvím i dospíváním. Školy, byty, evangelický kostel, chata, ateliéry i výstavní síně, kterými prošly Mertovy obrazy. Ale třeba i hospody, do kterých malíř chodíval. Trochu z toho mrazí, jako kdyby Jasanský s Polákem připravovali monografii již o mrtvém umělci. Koncept lze ovšem číst i jinak, jako by Státní bezpečnost (StB) mapovala místa spojená se životem sledovaného objektu. Je to tedy i dílo přemítající o ochraně soukromí, osobních dat, medializaci privátního života umělců či úloze paparazziů. A dnes vyvolává i otázky spojené se sociálními sítěmi.

Ateliér J. Merty a P. Šmída.

Poznámka na okraj. Malíř Jan Merta jednu dobu sdílel ateliér s původně krnovsko-ostravským malířem Pavlem Šmídem. Konkrétně to byla školka nedaleko nádraží v pražských Hlubočepích (se skvělým nádražním výčepem) a na hraně překrásného Prokopského údolí, přičemž Šmída tam často navštěvovali jeho ostravští přátelé. Všechno holt souvisí se vším. Zatímco Pavel Šmíd aktuálně vystavuje v rámci umělecké skupiny Přirození v přízemí ostravského Domu umění, společný ateliér s Janem Mertou je zvěčněn v prvém poschodí.

„Jsem rád, že Dům umění věnoval v posledních dekádách pozornost konceptuální fotografii v takové míře, že jsem ze sbírek mohl připravit ucelenou výstavu. Koncept Jan Merta obsahuje přes 140 snímků, pod dohledem obou autorů jsme ale z kapacitních důvodů mohli vystavit jen 77 vybraných snímků. Jsem z tohoto díla unešen,“ přiznává Jaroslav Michna.

Post-objektiv v Domě umění. (Foto: I. Mottýl)

Dějiny konceptuální fotografie po roce 1989 zastupují i ostravští autoři. Na výstavě v Domě umění lze potkat třeba neúnavného experimentátora Jiřího Šiguta. „Chtěl jsem ukázat různé možnosti, jak se s fotografií pracuje po roce 1989. Včetně extrémního přístupu, kdy fotograf odkládá fotoaparát a nechává působit přírodní prostředí na fotosenzitivní papír, jak pracuje právě Šigut. Tady se ztrácí pojem samotné tvůrčí osobnosti, což je také jeden z typických postmoderní jevů,“ vypráví Michna u Šigutových snímků.

Z díla Jiřího Šiguta. (Foto: GVUO)

Zjednodušeně řečeno, Šigut za sebe nechává pracovat přírodu. Na „nastražené“ fotopapíry v přírodě se zaznamenávají různé jevy: dopadající listí, pohyb trávy, přeliv vody a podobně. Přístup trochu připomíná samotné počátky konceptuální fotografie. Už v roce 1896 fotograf Louis Darget nechal myslet jistého pianistu na portrét Beethovena, načež mu přitiskl na čelo fotografickou destičku a pokusil se jeho myšlenky převést právě do fotografického média.

Vystavené dílo skupiny Kamera skura. (Foto: I. Mottýl)

Návštěvník se potká i s dílem ostravské umělecké skupiny Kamera skura. A Michna opět o překot vypráví: „Snímky fotil na zakázku skupiny Roman Polášek. Je to postmoderní koncept, autorství těch fotografií nehraje roli, takže Poláška neuvádím. Vystavil jsem dílo jako příklad, jak se fotografie zmocňují intermediální umělci, kteří nejsou primárně vyškoleni ve fotografii, ale používají ji jako subversivní znak. Zároveň to je typicky ostravská ironie, parafráze filmu Mlčení jehňátek z roku 1991.“

Jeden z 12 snímků ze série M. Othové. (Foto: I. Mottýl)

Zastavujeme se u série Návrat z roku 2000. Markéta Othová v ní zaznamenala pohyb ženy venčící psa na dvanácti fotografiích. „Na tom je zajímavé zachycení banální scény. Nepromyšlená věc, kdy fotografka někde stojí, zaujme ji situace a sekvenčně ji zachytí jakoby v čase. Není v tom intelektuální záměr, nemá to dokumentární charakter v tom smyslu, že by to mělo něco říkat o té paní anebo o ulici. Je to oproštěná práce s banalitou, vyproštění se z narace i záměrného obsahu.“

Dílo M. Othové. (Foto: I. Mottýl)

Kurátor Jaroslav Michna se narodil v roce 1983, autor tohoto textu v roce 1967. Jiná éra, jiná zkušenost. Prvotní, co mě u série Markéty Othové napadá, jsou opět sledovačky StB. Příslušník dokumentuje pohyb sledované osoby v liduprázdné ulici. Anebo je to ekologická série upozorňující na automobily ucpanou Prahu, což byla nepříjemné proměna Prahy z přelomu milénia? Do té doby byl počet aut snesitelný, osamělá dáma však už kráčí kolem nekonečných řad zaparkovaných vozů.

Z díla Jiřího Davida. (Foto: I. Mottýl)

Fotografie prošla v posledních třiceti letech zásadním vývojem. „Odpoutala se od pojmu umělecká a stala se spíše demonstrací myšlenky a záměru, který není založen jen na zachycení krásy, jak jsme to znali z dřívější praxe,“ přemítá Jaroslav Michna. A ten razantní vývoj nyní zajímavě představuje i výstava v Domě umění.

*

Post-objektiv. Galerie výtvarného umění v Ostravě. Výstava je k vidění do 31. prosince 2022. Kurátor: Jaroslav Michna. Grafický design: Robert V. Novák, Karolína Matušková. Vystavující: Jiří David, Milena Dopitová, Lukáš Jasanský a Martin Polák, Michal Kalhous, Kamera skura (Martin Červenák, Jiří Maška, René Rohan), Alena Kotzmannová, Adéla Matasová, Markéta Othová, Jiří Šigut, Jiří Thýn.