Rozpustilá hudební revue Miluju tě, ale… zvedla nadšené diváky Těšínského divadla ze sedadel

Autorem muzikálu Miluju Tě, ale… (v originále I Love You, You’re Perfect, Now Change) jsou americký skladatel Jimmy Roberts a dramatik Joe DiPietro. Pokud vám druhé jméno něco říká, asi si vybavíte jeho inscenaci Umění vraždy, kterou uvádělo Slezské divadlo v Opavě. Precizně vystavěný (především písňový) text přeložil Adam Novák. Režie se premiérově ujal Roman Meluzín, který dříve působil v Divadle J. K. Tyla v Plzni. Instantně proměnlivou scénu má ve svých rukou Jaroslav Milfajt ruku v ruce s kostýmními transformacemi Aleny Schäfferové. Důležitou součástí celé inscenace je hudební složka, kterou nastudoval Miroslav Liška, a choreografie, které se ujala Gabriela Klusáková. Dramaturgickou oporu má inscenace v Alici Olmové.

Z inscenace Miluji tě, ale… (Foto: Karin Dziadek)

Miluju tě, ale… patří do těch druhů inscenací, které byste neměli soudit dřív, než je uvidíte. Na první pohled oddechová komedie nebo jeden z mnoha muzikálů, kterých je už někdy až příliš, se na ten druhý pohled rozšíří do velmi propracovaného díla, které je nabité dynamikou a energií, ale není udýchané a upocené. Každá etuda, a že jich zde je požehnaně, má nový náboj a neutuchající entuziasmus čtveřice protagonistů je ohromující.

Z inscenace Miluji tě, ale… (Foto: Karin Dziadek)

Česká scéna Těšínského divadla je mnohdy jako na houpačce. Občas jsem rozpačitá z výběru titulu nebo samotných herců, ale beru v potaz, že každé uvedení nové inscenace je vlastně předem nevyzpytatelná chemická reakce, ze které vzejde koktejl, který vám buďto zpříjemní večer, nebo po něm budete mít nepříjemnou kocovinu. Nicméně inscenace Miluju Tě, ale… vnáší na českou scénu svěží vítr, který ukazuje, že poctivá práce a důraz na talent herců, respektive správná chemie mezi nimi funguje vždy.

Bára Vidomská, Daniela Sedláčková, Tomáš W. Przybyla a Kryštof Malec. Čtyřlístek (doslova nesoucí štěstí) herců předvedl na sobotní premiéře paletu komediálních poloh, které neměly chybu. Báru Vidomskou sleduji už od konzervatoře. Její cesta přes menší ostravské scény na těšínská prkna lemuje především její pěvecký projev vyznačující se čistým hlasem, kterého si diváci užijí dosyta.

Bára Vidomská. (Foto: Karin Dziadek)

Daniela Sedláčková, která je především součástí souboru těšínské loutkové scény Bajka, je evidentně jako ryba ve vodě i před dospělým publikem. Její práce s tělem, hlasem a mimikou je přesně to, co mě na divadle baví. Chameleonská transformace do rozdílných postav a absence zábran udělat si ze sebe legraci, to vše dává Daniele velkou devízu k tomu, stát se miláčkem publika. A její nakřáplý hlas tomu dodává jen správný šmrnc a koření, aby to celé bylo jednoduše dokonalé.

Z inscenace Miluji tě, ale… (Foto: Karin Dziadek)

Nicméně, dámám bravurně sekundují oba pánové. Tomáš W. Przybyla zosobňuje herectví doby poctivých komedií Oldřicha Lipského. Jeho poctivá práce s celým tělem, hlasem i mimikou je těsně na hranici parodie a jeho úroveň herectví by se tímto směrem mohla dále rozvíjet. Kryštof Malec doplňuje čtveřici osobitými kreacemi frajírka, jehož komediální poloha si pohrává především s dikcí a dobrým načasováním.

Všechny čtyři talenty, které jsou naprosto charakterově rozdílné se vzájemně doplňují, nepřebíjí a dohromady tvoří magickou kombinaci umění, které má především pobavit, což se povedlo na maximum.

Z inscenace Miluji tě, ale… (Foto: Karin Dziadek)

Práce Romana Meluzína s herci padla na úrodnou půdu a tuto inscenaci vřele doporučuji především do pochmurného podzimu, jistě vás vytrhne z podzimní trudomyslnosti. Podobnost se skutečností je čistě náhodná, ale najdete se jistě alespoň v jedné z postav, takže ani o menší katarzi nepřijdete.  Celá inscenace je postavená na jakémsi filmovém střihu, takže rychlost proměn scén i kostýmů je tomu uzpůsobena. Vzhledem k tomu, že nenastalo jediné hluché místo, preciznost přípravy zaslouží velkou poklonu. Vše je dobře načasované a společně s hudební složkou akurátně dokreslené.

Velkým plusem je, že hercům je téměř po celou dobu velmi dobře rozumět, takže text Adama Nováka, na kterém je to postavené, nevyšumí do prázdna a dodává celému představení tu správnou šťávu. Pokud se chcete pobavit a strávit příjemný večer, neváhejte si na tento povedený kus zajít.