Jan Hanousek a Dominik Fajkus na albu Rozdělení: Intimní instrumentální portréty plné čistých emocí

Hanousek s Fajkusem je zvláštní dvojice muzikantů. První z nich vystudoval brněnskou konzervatoř a profiloval se, v souladu s rodinnou tradicí, od malička jako klasický violoncellista. Postupně však Hanousek zabrousil do populárních a rockových hudebních žánrů. Z klasické hudby se věnuje povýtce současné hudbě, nejčastěji ve spolupráci se svým otcem Petrem Hanouskem, který je všeobecně respektovaným hudebníkem a spisovatelem. Fajkus je úplně z jiného těsta. K hudbě se dostal daleko později. Jako nezávislý samorost šel svou originální cestou, na níž ve výsledku propojil hudbu s vizuálními efekty a kontaktním slovním projevem. Vedle klavíru a komponování se Fajkus věnuje moderování.

Pánové poprvé spojili síly před devíti lety, v roce 2018 se dokonce probojovali do semifinále soutěže ČeskoSlovensko má talent. Natočili tři alba a kolem desítky videoklipů (např. také s raperkou Sharkass či rockovou zpěvačkou Tanjou), vytvořili hudebně výchovný seriál a výukový zpěvník na texty tragicky zesnulého básníka Radka Glabazni. Deska Rozdělení byla natočena v ostravském studiu Citron v listopadu 2021, mastering se dělal v Opavě ve studiu Jarhead u Petra Janoše.

Rozdělení je symbol. Každý si ho může vyložit po svém, ať v osobní nebo obecně společenské rovině. Hudba první eponymní skladby stejnojmenného alba má dramatický výraz. Začíná a končí hlukovou scenérií, která s nadsázkou připomíná tajemně znepokojivou mlhu. Posléze se rozezní klavír jednoduchým opakovaným motivem. Ten je klíčem celé kompozice. Na jeho ostinátním podloží vyrůstají další harmonické cesty. Violoncello se přidává nejprve nesměle, posléze se ale osamostatní a nalezne svou vlastní melodickou linku. Skladba má dobrou dramaturgii, které nechybí kontrasty a napínavé předěly. Fajkus vkusně kombinuje klavírní a elektronické zvuky s naturálním a syrovým zvukem violoncella.

Decentní zvukovou stránku mají i následující skladby, jako např. Život v kostce. Ta upoutá jiným hudebním „příběhem“, který podle autorů vypovídá o životě v koronavirové éře. I kdybychom ovšem tuto informaci neměli k dispozici, téměř určitě by posluchač postřehl jemně příznačné názvuky. Zahájení skladby je bezmála filmové, epicky načechrané, ale současně je v melodice něco groteskního. Úšklebná hudební karikatura se naplno rozezní v dalším průběhu, tentokrát ovšem s nečekanou taneční jiskrou. Je to však tanec na spektakulárním plese plném nejistoty, pochybností a zmaru.

Na albu Jana Hanouska a Dominika Fajkuse je slyšet zajímavé spektrum nálad. Jednotlivé kompozice mají různorodou motivaci, kterou naznačují už názvy jako Christián, Léto, Tichý kopec nebo Vzpomínka na Černobyl. Zatímco Léto se jasně profiluje jako přítulná, romantická a hřejivá hudební reminiscence, která je vyjádřena eufonickou kadencí, Vzpomínka na Černobyl přináší palčivou a neobyčejně koncentrovanou výpověď. Fajkus i zde v úvodu na chvíli zamotá hlavu hlukovou stěnou, aby později vytvaroval hutné, v hlubokých klavírních polohách dunící rozložené akordy. Potom se rozezní něco něžného a nostalgického. Fajkus z jemného motivu a jeho rozpracování vytěží maximum.

Invenci nepostrádá ani skladba nazvaná Hrací skříňka. Fajkus v ní rozezněl křišťálové diskantové tóny. Liché metrum je kolébavé a hudba voní melancholií starých dob, které jsou nenávratně pryč, přesto je lze oživit a vstoupit do jejich času. Také Hanousek se představí sólovými autorskými skladbami. Jedna z nich se nazývá Veselá a má takový energický náboj, že by se mohla klidně jmenovat i Nekompromisní. Album Rozdělení uzavírá dílo s humorným názvem Nevyžádaný přídavek. Jedná se opět o violoncellovou skladbu, která čerpá z rockových riffů. Intonace je volnější, akcenty a ostrá zvukovost naznačují široké stylové spektrum Hanouska.

Album Rozdělení Jana Hanouska a Dominika Fajkuse je na tuzemské poměry velmi dobrou instrumentální deskou. Svým názvem poukazuje na problém, který visí ve vzduchu. Je jedno, jestli se prostírá v osobní, nebo celospolečenské rovině. Je prostě tady a musíme ho jako takový respektovat a řešit.

Nahrávka čerpá z různých hudebních žánrů. Dominantní výrazovou polohou je filmová hudba, příznačné jsou tiché, zasněné ambientní plochy, neoromantické krajiny, najdeme zde stopy relaxační hudby, minimalismu, popu i rocku. Důležité je, že všechny vlivy se v jednotlivých kompozicích sešly v ucelených zvukových a hudebních vizualizacích. Jsou naprosto svébytné, spolehlivě formulované a jednoduše sdělné. Není to ovšem pouhá „easy listening“. Na to mají skladby obou autorů víceméně rafinovanou výstavbu a formální strukturu.

Rozdělení je nahrávkou, která překvapuje tím víc, čím vícekrát si ji člověk poslechne. To nebývá úděl všech nahrávek a je to i při převažující nostalgii a melancholii, která z alba vane, dobré znamení.

*

Dominik Fajkus a Jan Hanousek: Rozdělení. Nahráno a vydáno v roce 2022. Celkový čas: 43:03