Festival performance Malamut ukončil požární poplach a příjezd hasičů

Performance je umělecký prostředek, který kombinuje snad všechna dostupná média i jednotlivé obory. Je jí ve své podstatě jakákoliv úmyslně zveřejněná akce umělce, která se odehrává v aktuálním čase a určitém prostoru, většinou za účasti diváků. S interakcí publika se počítá minimálně v rovině svobodné interpretace, často jsou přihlížející do dění ale i přímo zapojeni. Používá nástroje výtvarné, hudební, divadelní i technologické, vyjadřuje se a vztahuje se k vnitřní i vnější skutečnosti, reaguje na okolní dění. Nevyhýbá se ani kontroverzi a manipulativním intervencím, bývá provokativní, šokující, ale i kontemplativní a těžko uchopitelná.

Waldermar Tatarzuk Malamut. (Foto: M. P. Balabánová)

Podobné to bylo i v rámci letošního setkání performerů Malamut. Bylo možné vidět vystoupení více než třiceti umělců, která tři dny probíhala v Husově sadu, u tramvajové zastávky Elektra i v galerii GAFU. Je obtížné zhodnotit celou akci v jednom komentáři, jednotlivé umělecké výstupy byly totiž skutečně samy o sobě natolik výmluvné a svébytné, že jeden vedle druhého působily až nesourodě a každý z nich by vystačil na samostatný text. Promyšlený koncept a scénografii vystřídal experiment i improvizace, klidná a jemná vystoupení se prolínala s divokou a zneklidňující akcí, vše se přesto nakonec spojilo v proudu nevšedních situací a neočekávaných zážitků.

Lenka Klodová na přechodu. (Foto: M. P. Balabánová)

Do městské infrastruktury své umění přímo infiltrovala vedoucí ateliéru tělového designu na Fakultě výtvarného umění VUT v Brně Lenka Klodová, když použila jednotlivé bílé pruhy přechodu pro chodce jako malířská plátna. Pokrytá vrstvou různých barev vybíhala opakovaně z galerie a ulehala na silnici tak, že zanechávala otisky svého nahého těla orámovány hranicí dopravního značení. Vytvořila tím zajímavou sérii aktů a situace samotná skvěle parafrázovala někdy velmi komplikovanou pozici umělce ve společnosti, když byla nucena se svým tvůrčím záměrem čekat na zelené světlo semaforu, aby se přizpůsobila provozu v centru města.

Performerka Anastasia Kashtalian v Husově sadu. (Foto: M. P. Balabánová)

Dotazování se po hranicích umění provokoval celý festival, ale svým způsobem i každý z účinkujících, což je pro akční a konceptuální tvorbu příznačné, pokud ji vůbec něco všeobecně vystihuje. Akce pod širým nebem poskytovaly příležitost k zamyšlení a vytržení z běžné skutečnosti i náhodným kolemjdoucím. Takový efekt bylo možné pozorovat například v době, kdy ukrajinská umělkyně Anastasia Kashtalian nahá sázela semena v parku a procházející muž zůstal užasle stát a ve své zasněné pozornosti se s upřímným překvapením v hlase zeptal pouze: „Co to je?“. Zdálo se, že odpověď ho ani nezajímala.

Zygmunt Piotrowski. (Foto: M. P. Balabánová)

Některé performance se pohybovaly také v rovině meditativní a mystické, svou podobou i silou působily přímo jako rituál či transcendentální událost. Tento podstatný aspekt performativního umění bylo možné zahlédnout třeba v intenzivním a kontemplativním vstupu polského umělce Zygmunta Piotrowskeho, když soustředěně a v tichosti stál obklopen publikem a co se odehrávalo v jeho nitru, se projevovalo pouze velmi pomalým pohybem jeho zvedajících se dlaní a lehkým chvěním v jeho tváři. Německá performerka Viviana Druga pak téměř evokovala prastará ženská božstva svým divokým a dramatickým tancem. Singapurský umělec Qing Cai přitom spontánně ilustroval její akci rozměrnou malbou.

Z performance Tomáše Lorence. (Foto: M. P. Balabánová)

Transcendentální práci či šamanský rituál lze uvidět v základu širokého spektra různě motivovaného veřejného sebevyjádření. V dramatickém i audiovizuálním umění hraje tento aspekt podstatnou roli, což se projevilo například i v akci performera Tomáše Lorence, který zahalen sítí odehrál svou saxofonovou improvizaci, v níž dovedl průvod přihlížejících do parku. Tam se zhroutil a téměř zmizel ve středu fontány. Přímo do svého konceptu pak diváky a další umělce zapojil polský umělec Tomasz Szarma, v němž nabádal diváky k plnění nejrůznějších úkolů, sám sebe také nechal ve výšce přitlačit smetáky na stěnu nebo vybraným umělcům pomáhal přelézat štafle.

Z performance Tomasze Szarmy. (Foto: M. P. Balabánová)

Některé z výstupů se svým pojetím i formou blížily divadelním experimentům. Svým skvělým přednesem dlouhého monologu i promyšlenou scénografií se vztáhla k podstatě ženské identity německá umělkyně Gaby Bila Günter. Polský performer Arti Grabowski zase předvedl za pomoci jednoduchých rekvizit neuvěřitelně působivé představení, v němž se mu v surrealistických prostředcích podařilo zachytit něco obyčejného a známého snad každému přihlížejícímu. Pocit existenciálního bilancování provázel také další akce, například divoký až erotický tanec polského umělce Waldemara Tatarczuka.

Z vystoupení Arti Grabowski .(Foto: M. P. Balabánová)

Určité odlehčení na první pohled nabídly kabaretní formy, v jejichž duchu celý festival uzavřelo také vystoupení uskupení František Lozinski o.p.s. Jiří Surůvka, Petr Lysáček a Barbora Mikudová v podivných kostýmech uspořádali velké finále, v tombole vyhráli tři lidé nevšední a šokující zážitky. Zatímco organizátor akce všechny zájemce orazítkovával na nejrůznějších místech, hlavní cena v podobě exploze hlávky zelí na hlavě výherkyně způsobila nejen úlek všech přihlížejících, ale také pompézní zakončení umocněné požárním poplachem a příjezdem hasičských aut. Co přesně si z toho odnesli všichni ocenění i dotčení, nebylo úplně jasné, dojmy však byly rozhodně silné.

Ze závěrečné performance. (Foto: FB pořadatelů)

Na festivalu Malamut se objevily nejrůznější aspekty nejen konceptuální umělecké tvorby, projevily se zde i určité archetypální role tvůrčí osobnosti a jejího konání. Zda má být umělec odborník na kulturu, šašek, šaman, duchovní hledající i mistr, nebo se má zabývat jen řemeslem a formou, na to z mého pohledu nelze najít jednoznačnou odpověď. Je však jistě obohacující vydat se alespoň někdy cestou podobného uvažování a hledat i určité jeho souvislosti s každodenním prožíváním mezilidských vztahů a získáváním zkušeností i názorů. V tomto ohledu byl a stále je festival Malamut skvělou příležitostí k pozorování a interpretaci. Umění, světa i svobody.