Chameleon v Galerii Student: Konceptuální mimikry malby Jiřího Kuděly

V prostoru se ocitly fragmenty skutečnosti vnímané a uchopené jediným tvůrcem. Spojuje je autorský záměr i silný a evidentní zájem o portrét, samotnou jeho podstatu, identitu, přesto jsou od sebe zvláštním způsobem vzdálené. Rámec, v němž nabízí možná čtení, je na první pohled celkem jasně definovaný, sám sebe však jaksi překračuje zevnitř. Konceptuální pojetí podvrací snadnou interpretaci nejen variabilitou technik a námětů, ale i samotným přístupem k barvě, kontrastu a tvaru. Nezapře se ani v celém kontextu, působení a vztazích, kterými jsou díla téměř hmatatelně provázána, přes naléhavé působení je však těžké jej přesně zachytit a jasně porozumět.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

Sdělení prostupuje obrazy, jako by snad ani nebyly pevně ohraničené rámy, a podobně fluidní je také tvářnost veškeré zaznamenané osobitosti i věcnosti, anatomie se volně transformuje v abstrakci, přeskupuje s technologickou přesností vlastní podstatu, nebo se úplně rozpouští v nejasných skvrnách. Žádná forma v podání Jiřího Kuděly neuniká své dekonstrukci a reformulaci v jiném světle, v němž jednotlivé plány svéhlavě a organicky působí ve strukturách vzájemně se překrývajících, doplňujících, ale i popírajících jedna druhou či vyznívajících spolu v úplně jiných souvislostech. Je zde skutečně něco, co se mění zdánlivě přímo před očima.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

V čem spočívají tyto iluzivní mimikry, není úplně evidentní, a zdá se, jako by to bylo způsobeno něčím vnějším, záhadně vnořeným do obrazu, snad skrytým v nějakých těžko zahlédnutelných náznacích. Jediným nástrojem pro hodnocení je vlastní vnímání a chuť i schopnost vstoupit do interpretačního rámce, který Chameleon nabízí svou promyšlenou expozicí. Jsou to momenty drobných pohybů, v nichž se vyjeví sotva postřehnutelné obrysy exotického tvora, který dokáže svým pohledem obsáhnout celý prostor a každým svým okem soustředit pozornost na něco jiného ve stejném čase.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

Podobně, zdá se, pracuje i autor, když v jediném díle nechává působit přístup konceptuální a řemeslný. Tenkou a prostupnou hranici je možné zahlédnout v jednotlivých obrazech i kontextu dlouhodobé tvorby. Jiří Kuděla se s ní setkává i ve své dvacetileté pedagogické činnosti, z níž patnáct let působí jako odborný asistent ateliéru Malba II na Fakultě umění Ostravské univerzity, který je profilován právě tímto směrem. V této oblasti se právě střetává i paradigma kunsthistorické vědy a interdisciplinárních tendencí mediálních či kulturálních studií a otázka, kde přesně se od sebe oddělují i zda vůbec, zůstává nezodpovězena.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

V dotazování mne Chameleon jen podpořil a mnoho odpovědí neodhalil, jeho mimikry splnily zřejmě svůj účel. Čemu zde vlastně slouží? Mají uchránit řemeslo před konceptem, nebo právě naopak? Obsah před formou a jejím zkreslením nebo formu před obsahem, jeho nepostradatelností? A je vůbec možné jedno před druhým skrýt a zpřetrhat nerozdělitelnost pojmenování a pojmenovávaného? I kdyby zůstal znak jen prázdným obalem a skutečnost nezachycena ani myšlenkou, dokonce přes mnohoznačnost výrazu a jedinečnost významů – ze svého lidského hlediska si je odděleně nedokáži ani představit, natož jim porozumět nebo se jich vůbec chápat.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

Podoba člověka podléhá stejnému zpochybnění jako verze reality zachycená v jednotlivých obrazech. V přístupu Jiřího Kuděly k portrétu by bylo možné sledovat souvislosti například s tvorbou Marlene Dumas a reflektovanou znalost práce dalších významných současných umělců, tak i intermediální paralely odpovídají aktuálním tendencím. Je zde však ještě něco navíc, něco znejišťujícího a vyvolávajícího dojem určité závažnosti sdělení, která je však vzápětí popřena či ironizována, stává se podobně nečitelnou jako fotografie pod vrstvou expresivní kresby, konkrétní identita portrétovaných v experimentu s technikou nebo příroda sloužící snad jen jako jakýsi těžko uchopitelný nástroj.

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

Tvář autora je postřehnutelná celkem jasně, jedinečné rysy nepopírají ani zdánlivě necitlivé tahy štětce. Přes jistou strnulost a vážnost je možné sledovat akcenty upozorňující na určitou dávku šibalství a vtipu, který se snad skrývá někde za zahalenou a proměnlivou formou, což se trochu stává sjednocujícím prvkem celé výstavy. Kde se ale odehrávají všechny ty drobné proměny, v čem se nachází těžiště oněch nelehce zahlédnutelných mimiker?

Z výstavy Jiřího Kuděly. (Foto: M. P. Balabánová)

V případě plátna „Ten chlápek od vedle“ skutečné světlo vyzařuje zpod obrazu, na jeho povrch ani nedosvítí. V této metafoře lze najít mnohá sdělení. Jejich interpretace však není a nemůže být objektivní, probíhá totiž v nitru každého pozorovatele.

Jiří Kuděla: Chameleon. Galerie Student, Pedagogická fakulta OU v Ostravě. Výstava je k vidění do 27. října 2022.