Menstruace, sexualita, antikoncepce. Ostravská inscenace Dvě čárky nabízí totální divadlo nejvyšších kvalit

Ostravská inscenace Dvou čárek vznikla v režii a dramaturgii Terezy Agelové a v produkci Petry Hlaváčkové. Scénografickou spolupráci poskytli Tomáš Volkmer, Petr Dvorský a Vojtěch Šmíd, hudbu vytvořil Vojtěch Lukáš.

Dílo není uvedeno v oficiálním programu divadla, neboť jde v této chvíli o projekt de facto cizí, spojený s ostravskou loutkovou scénou pouze osobou Terezy Agelové pod hlavičkou spolku Jednou. Ona sama a dvě herečky, které v něm účinkují, a také někteří členové inscenačního týmu na něm začali pracovat už před několika lety. Nyní díky vstřícnosti vedení Divadla loutek jim bylo umožněno využít prostoru alternativní scény ke zkouškám a k uvedení premiéry. Že to bylo šťastné rozhodnutí, za které také po premiéře bylo ze strany tvůrčího společenství ředitelce divadla Jarmile Hájkové a uměleckému šéfovi Václavu Klemensovi veřejně poděkováno, je vzhledem k dosaženému výsledku více než zřejmé.

Text získal druhé místo v soutěži o Cenu Evalda Schorma v roce 2018. Cena Evalda Schorma je každoročně udělována za nejlepší původní hru, dramatizaci či překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené). Je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FPF a FFUP. V témže roce se zároveň Tereza Agelová společně s kolegyní z brněnské JAMU Marií Mlatečkovou coby spoluautorkou staly vítězkami celé soutěže s textem hry s názvem asi.milováni.

Dvě čárky jsou podle anotace na serveru agentury Dilia komorní hrou pro dvě herečky. Dílo tematizuje obavy z těhotenství a vyrovnání se s nastupující sexualitou. Mapuje pocity a stavy dvou hlavních ženských postav v onom podivném období mezi pubertou a nástupem dospělosti. Je o období plného zmatků, hledání cest, nepochopení, (sebe)destrukce, kladení otázek a znovu definování světa, protože optika dětského světa už neplatí a optika světa dospělých ještě neplatí.

Představení trvá bez přestávky přibližně hodinu. Scénický jazyk, který Tereza Agelová jako režisérka a dramaturgyně inscenace zvolila, je velice současný. Režisérka vyžaduje po obou představitelkách mnoha postav velmi dynamický projev.  Obě herečky se často rychle proměňují z dospělých žen ve velmi malé děti, aby vzápětí ztělesnily pubescentky, a to i v dialogu s jejich matkami.

I když se publikum během představení často pobaveně usmívá či hlasitě směje, nechybí chvíle, kdy se pobavení promění v hlubší zamyšlení.  Děje se tak v okamžicích, když před divákem zničehonic najednou řve rozčilená až vzteklá matka na své dítě nebo když po humorné scéně o hormonální antikoncepci zazní slova o rizicích jejího užívání.

V rolích dvou žen vystupují Karolína Hýsková a Anna Bangoura. To, co předvádějí, lze bez jakékoliv nadsázky označit za herecký projev nejvyšší kvality. Na začátku přestavují dvě mladé ženy v čekárně gynekologické ordinace, ale brzy se začnou v přeneseném smyslu slova pohybovat v prostoru i v čase. Na moment jsou dívkami, které v průběhu školní hodiny v deváté třídě zaskočí jejich první menstruační krvácení, v příštím okamžiku jsou z nich matky přetížené mateřskými povinnostmi.  Vzápětí promlouvají do mikrofonů nezúčastněným hlasem statistiků nebo groteskně pojatou řečí lékařů propagujících různé druhy antikoncepce. Po scéně se pohybují všemi možnými způsoby, využívajíce při tom prvky pohybového divadla i scénického moderního výrazového tance. Vše téměř nepřetržitě doprovází velmi rytmická hudba.

Zleva Anna Bangoura a Karolína Hýsková. (Foto: Tomáš Rossi)

Obě hrají s velkým nasazením. Zcela očividně jde o jejich osobní téma. Jevištní projev obou je přehlídkou široké škály hereckých výrazových prostředků.  Mluvní projev je velice pestrý: běžnou řeč střídá rytmická recitace i zpěv v rytmu rapu, vzápětí následuje ryzí činoherní dramatický monolog a dialog, případně i dva monology vzájemně se prolínající. Běžná civilní mluva se v prudkém střihu střídá se stylizovanými mluvními pasážemi, ve kterých nechybí zřetelná ironie nebo naprosto přesné projevy zlosti, radosti, strachu, překvapení, rozčilení až vzteku.

Samozřejmě je přítomno loutkoherectví, a to jak tradiční hra s maňáskem, tak dialog loutkoherce s loutkou samotnou, dialogy mezi oběma maňásky, kteří vyvedeni v jasně červené barvě s velkýma očima představují menstruaci jako takovou. Jednoduchou a rychlou kostýmní úpravou se účinkující stanou loutkami představující ženskou hormonální antikoncepci. A loutky samozřejmě mluví nejen k divákům, ale i mezi sebou, nechybí dialog loutky a herce. Komediálnost a komika jsou přítomny neustále. Prostě totální divadlo obsahující snad všechny jevištní žánry, na které si vzpomenete, včetně improvizace přímo mezi diváky v hledišti. Celá inscenace je od začátku až dokonce vedena v ostrém tempu a výrazném rytmu.

Zdánlivě je inscenace o ženských problémech. Ale chlapci, mladí muži a ženatí pánové mladší či starší sedící v hledišti se mohou zamýšlet nad tím, nakolik znají všechny problémy, které jejich první i celoživotní lásky a matky jejich dětí řeší nejen po dobu jednoho týdne každý kalendářní měsíc, ale i denně. „A to prosím až čtyřicet let!“, jak zazní z úst protagonistek v průběhu představení.

Představení má silný potenciál oslovení dívek i chlapců od devátých tříd základní škol, prvních a druhých ročníků středních škol a učilišť nejen skrze své mimořádně aktuální téma, ale hlavně díky velice poutavému a mimořádně záživnému divadlu, které nabízí od začátku až do konce. Je však zdrojem informací i velmi dobré zábavy nejen pro dospívající mládež, ale i pro ročníky starší včetně střední generace. Otevírá tabuizované téma způsobem obsahujícím vysokou dávku humorného nadhledu. Pojednává o velice intimních otázkách zcela otevřeně a zároveň velmi vkusně a ohleduplně.

Dvě čárky však nejsou jen o tom, že mluvit o věcech jako je menstruace lze mluvit otevřeně a bez sebemenších známek studu a ostychu. Hra má i mnohem hlubší téma: současný farmaceutický průmysl a dopady farmaceutických výrobků (léků a preventivních prostředků včetně hormonální antikoncepce) do životního prostředí planety Země i do zdraví lidstva. A už vůbec ne v poslední řadě se zde hovoří i o problematice rodičovství a klesající plodnosti i porodnosti.

Tereza Agelová při besedě s diváky po premiéře. (Foto: T. Rossi)

V besedě mezi inscenačním týmem a diváky, která následovala po malé přestávce hned po konci středečního představení, prozradily Tereza Agelová, Anna Bangoura a Karolína Hýsková mnoho o genezi vzniku inscenace i o tom, co prožívaly při jejím nastudování. Hovořily zcela upřímně i o tom, co prožívají během představení. Vzápětí se rozběhla velmi živá debata mezi diváky i účinkujícími a mnozí mluvili o potřebnosti hraní Dvou čárek hlavně pro školní mládež.

Když pak zazněl příslib toho, že současné vedení Divadla loutek se převzetí Dvou čárek do svého programu a reprízování pro školy nebrání, ba naopak, přivítali to všichni s velkou radostí.