Můj nejlepší kamarád ve Slezském divadle je třeskutou komedií, po které od smíchu bolí břicho

Můj nejlepší kamarád byl poprvé uveden v pařížském divadle Theatre des Nouveaux v roce 2011, kde první nastudování dosáhlo více než 700 repríz. Assouz v tomto případně napsal text hry, jejíž děj se zpočátku rozjíždí pomaleji, než by bylo záhodno, ale od jistého okamžiku se všechno rozjede jako vlakový expres a vše jede stále rychleji a rychleji až ke konci.

Je to hra, ve které účinkuje pět herců a hereček: mladý muž Philippe, jeho snoubenka Alice, Philippův kamarád Bernard, jeho žena Nelly a dívka jménem Soraya.

Z inscenace Můj nejlepší kamarád. (Foto: R. Šťastný)

Příběh je velmi jednoduchý. Bernard navštíví svého nejlepšího kamaráda Philippa a požádá ho o pomoc. Soraya je totiž těhotná, a může za to právě on. Přijela do Paříže, aby sdělila Bernardovi neblahou novinu, a Bernard potřebuje Philippovu pomoc, aby celou záležitost ututlal před svojí manželkou. Pošle Bernarda za Sorayou čekající v jednom bistru, aby jí předal jistou částku peněz.

Philipp chce svému kamarádovi pomoci, a tak jde, jenže v době, na kterou je svolána přátelská schůzka obou párů. Když se Alice ptá Bernarda, jestli neví, kam šel její partner, Bernard řekne, že běžel navštívit svoji nemocnou matku. Stane se však nečekaná náhoda, tak jak to ve fraškách chodí: ve chvíli, kdy čekající trojice sedí u připravené večeře, zazvoní telefon, a volá Philippova matka. Ptá se po synovi. Jen co skončí hovor, vejde do místnosti Philippe. Alice se ptá, kde byl, a on řekne, že u matky. A v té chvíli začíná komediální smršť, během které se hlediště téměř nepřetržitě otřásá smíchy.

Daniel Volný a Jakub Stránský. (Foto: R. Šťastný)

Bernard totiž ve snaze zachránit svoji pověst i manželství chrlí jednu lež za druhou a snaží se vyváznout ze stále více a více se stahující smyčky. Nehledí při tom vůbec na nic, ani na to, že z Philippa dělá lháře a rozbíjí jeho snoubenecký vztah. Jak to všechno skončí, to už ponecháme nedopovězeno.

Hraje se v režii Michala Spišáka. Ten si s poněkud rozvleklým a delší úvodem, než je třeba, sice nedokázal úplně poradit, ovšem od prvního překvapivého momentu už vede herce k dynamickému hereckému projevu a děj k patřičnému tempu i rytmu.  Celý další průběh je už vystavěn jako nepřetržitý sled konverzačních a situačních gagů, dovedených vždy do překvapivé a další děj spouštějící pointy. Samotný závěr hry je ale ve Spišákově režii poněkud více idylický a sentimentální, než žánr lehké komedie vyžaduje.

Sabina Muchová a Daniel Volný. (Foto: R. Šťastný)

Scénu a kostýmy navrhl Jaroslav Daubrava. Na jevišti postavil jednoduchý interiér jedné místnosti Philippova bytu. V zákulisí je kuchyně a ložnice, za závěsem vchod. Kostýmy jsou současné a jednoduché, vyvedené v živých barvách.

Alici hraje Soňa Křepelová. Zpočátku zamilovaná do svého snoubence prochází postupně procesem velkého zklamání, končícím jejím odchodem od Philippa. V tom ji podporuje i Nelly, překvapená doposud skrytým Philippovým lhářským charakterem. Křepelová hraje přesvědčivě všechno, co mladá žena může v podobné situaci prožívat.

Sabina Muchová v roli Nelly je již zkušenou manželkou, pevně stojící za svým mužem. Také její Nelly prochází proměnou vztahu jak k Philippovi, tak postupně i ke svému muži.

V popředí Andrea Zatloukalová. (Foto: R. Šťastný)

Andrea Zatloukalová nemá v roli Sorayi nemá velkou hereckou příležitost, ale odehrává patřičně vše, co se po ní ze strany režiséra chce.

Bernarda hraje Daniel Volný. Jeho Bernard je hybatelem všeho, co se před očima diváka odehrává. Svou výřečností a mistrovstvím slova zabírá celý prostor a vlastní přesvědčivostí ovládá všechny další aktéry děje. Daniel Volný předvádí absolutně vrcholnou hereckou komediální kreaci. Jeho pohyblivost je skoro neuvěřitelná. Gestikuluje jako varietní kouzelník, rozhlíží se kolem sebe tu pohledem neviňátka, tu pohledem, při kterém z očí srší jiskry hněvu a odsouzení nepravosti. Chodí a běhá, až skoro tančí po scéně jako vítr. V jednom okamžiku je tu a hned zase někde jinde, ale když je třeba, dokáže se plížit pomalu a neslyšně jako duch. Přitahuje oči publika takovým způsobem, že divák téměř nemá šanci dívat se někam jinam.

Zleva J. Stránský a D. Volný. (Foto: R. Šťastný)

Volný je doslova uhrančivý a hraje svého prolhaného Bernarda tak přesvědčivě, že kdyby divák nevěděl od samého počátku, kde je pravda, uvěřil by mu každé slovo. Je to doslova okouzlující herecký výkon, jeden z nejlepších, ne-li ten úplně nejlepší, při jakém ho diváci za celou dobu kariéry ve Slezském divadle mohli vidět.

Jakub Stránský hraje Philippa velmi umírněně, přesně jak to jeho postavě sluší. Stránského Philipp je v podstatě nevinný introvert, který se brání jakékoliv lži a přetvářce. Je ovšem v průběhu děje stále znova a znova uváděn do situací, ve kterých vypadá díky Bernardovi jako prolhaný nevěrník. Stránský si s každou tou situací poradí tak, že až probouzí v publiku sympatie a solidaritu s nešťastníkem, který za nic nemůže. V celku je to ukázněný a profesionální výkon, kdy herec slouží inscenaci tak, jak je zapotřebí, a je patřičným partnerem na jevišti pro všechny ostatní.

Slezské divadlo Opava zahájilo novou sezónu třeskutou komedií, která má potenciál dlouho plnit hlediště do posledního místa.