Herečka Bára Vidomská: Podobností s Divou Bárou máme docela hodně

Blíží se premiéra muzikálu Divá Bára, kde hrajete hlavní roli. Jak byste navnadila diváky na premiéru?

Nalákala bych je určitě na hudbu pana Miloše Štědroně, kterou bude produkovat živá kapela. Pak celkově na folklornost a magičnost celé inscenace. Za zmínku stojí i samotný příběh, který je i v dnešní době stále aktuální. I dneska totiž najdeme řadu černých ovcí, které jsou odmítány tou, řekla bych, úzkoprsou společností. Divá Bára je jednou takovou černou ovcí, která se ze zažitých stereotypů společnosti vymyká, a je proto odsuzována.

Máte s Divou Bárou něco více společného kromě jména?

Když nechám právě to jméno stranou, tak si myslím, že těch podobností mezi sebou máme docela hodně. Bára i já máme na povrchu takovou svéráznou tvrdou slupku, ale uvnitř jsme obě něžnými snílky. Jsme obě holky, které touží po lásce a krásné budoucnosti. To je asi největší společný jmenovatel. Asi máme společnou i jakousi divokost (smích)… Těch podobných rysů je fakt dost, když nad tím tak přemýšlím.

Je to pro vás tedy do jisté míry osudová role? Samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že vaše kariéra je teprve na začátku.

Tak uvidíme, jak dopadne premiéra, ale pokud mohu soudit jen podle zkoušek a vývoje přípravy celé inscenace, tak na Divou Báru budu určitě vzpomínat a bude patřit k těm stěžejním inscenacím mého života. Divá Bára mi totiž přinesla mnoho zkušeností, ze kterých budu čerpat do budoucna.

Ze zkoušky muzikálu Divá Bára. (Foto: Karin Dziadek)

Právě se nacházíme v generálkovém týdnu. Přípravy probíhají bez problémů?

Zatím to tady musím zaklepat, ale skutečně žádné problémy technického, textového ani jiného rázu nejsou. Hlavní je, že jsme všichni zdraví a v pořádku. Zatím hlásím hladký průběh. (smích)

Říkáte, že nejsou žádné problémy ani textového charakteru. Co vy? Učíte se slovíčko od slovíčka, nebo učení textu necháváte volnější průběh?

Mám kliku, že já se naštěstí podívám na text a nějak záhadně mi naskáče do hlavy. Dokonce bych řekla, že jsem snad ani v životě na jevišti neměla přeřeknutí. Zrovna u Divé Báry se fakt snažím všechno dodržovat i třeba kvůli kapele, protože jsou tam různé narážky, které kdybych si upravovala do pusy po svém, tak by je to mohlo zmást.

Jelikož jste mi teď řekla, že jste se na jevišti nikdy nepřeřekla, tak to brzy přijde, to mi věřte. Zákony schválnosti fungují.

(smích) Ne, to ne! Dobře, přiznávám, že vlastně asi jednou v životě jsem se zasekla, ale jinak se mi vůbec takové věci nestávají a znovu to klepu!

Ze zkoušky muzikálu Divá Bára. (Foto: Karin Dziadek)

Režisérem muzikálu je Stanislav Slovák, který působil i jako pedagog na JAMU. Nepřemýšlela jste po konzervatoři ještě o studiu na vysoké škole?

Pro mě byla vždycky důležitější praxe. Tím, že mi do života vstoupilo Těšínské divadlo, které jsem si po první herecké zkušenosti nesmírně oblíbila, tak jsem cítila, že je to nějaký přirozený proces, že už jdu do angažmá a nad dalším studiem jsem vůbec neuvažovala.

Jste narozena v Ostravě, herecký produkt Janáčkovy konzervatoře. Proč zrovna Těšínské divadlo? Byla jste přece jen už předtím docela spjata s Národním divadlem moravskoslezským (NDM).

Ano, nejvíce jsem byla spojena právě s Národním divadlem moravskoslezským, kde mě vystrčili na jeviště už v šesti letech v opeře Jakobín. Srdce mě táhlo právě do tohoto divadla a přála jsem si v něm hrát. Osud tomu však chtěl jinak. Ozval se mi ředitel Těšínského divadla pan Petr Kracik s nabídkou na hostování a já jsem na nabídku kývla. Je to vážně osudová věc, že to takhle přišlo, ale jak říkám, Těšínské divadlo jsem si hned po první herecké zkušenosti zamilovala, i když to třeba ze začátku bolelo, že nejsem v NDM a celkově v Ostravě, kde jsem nechala kus sebe. Člověk by však někdy měl vystoupit ze svojí komfortní zóny, aby zjistil, že to pro něj může být jinde lepší.

Máte nějaký profesní sen?

Moc dopředu se nekoukám. Hodně žiju ze dne na den a čekám, co život přinese, takže velké cíle nemám. Ráda se nechávám překvapovat a zatím se nestačím divit, co pěkného na mě čekalo, protože jsem se dostala na konzervatoř, kam jsem chtěla, pak hned přišlo angažmá v Těšíně a teď role Báry. Nechat věci plynout a nestarat se má někdy svoje kouzlo.

V inscenaci Láska, sex a finančák. (Foto: Karin Dziadek)

Díky tomu, že jste právě už jako dítě zpívala a hrála, dalo by se říct, že muzikál je žánr vašemu srdci nejbližší?

To je krásný dotaz, protože jsem vždycky zpěv zbožňovala, ale když jsem přišla do prváku na konzervatoři, tak mě hodně lidí právě do muzikálu začalo škatulkovat a odsouvali mě z činohry pryč. Já jsem na truc na zpěv zanevřela, řekla jsem tehdy, že nebudu zpívat, ať mi s tím všichni dají pokoj, že chci dělat činohru. Prostě jsem byla mladá a blbá (smích)… Nijak dál jsem svůj zpěv nerozvíjela, ale když jsem potom nastoupila do Těšína, tak to rychle prasklo, že mám nějaké pěvecké dovednosti a osud si mě do těch muzikálů zase nasměřoval. Muzikály prostě miluju.

Říká se, že herec by na jevišti neměl mít takřka žádné zábrany. Co byste na jevišti nikdy neudělala?

Hodně by záleželo na tom, jak by mi ten daný požadavek režisér vysvětlil. Nejvíce kontroverzní je na jevišti nahota, takže kdybych věděla, že to má opodstatnění a nejedná se jen o nějaký režisérův rozmar, tak bych asi neměla problém téměř s ničím.

Vaším životním partnerem je váš herecký kolega Denis Kuboň. Nenosíte si společně až příliš práci domů?

Pevně věřím a doufám, že ne! Jsme naštěstí schopní se bavit i o jiných věcech než o divadle, ale stávalo se nám to a asi se ještě bude stávat, že jsme spolu hráli různě páry. Třeba při zkoušení Šakalích let jsme se dali dohromady. Snažíme se oddělovat práci a soukromý život. Pochopitelně si o divadle rádi popovídáme a na jevišti v sebe máme velkou důvěru. Zatím v tom vidím jenom plusy.

V inscenaci Višňový sad. (Foto: Karin Dziadek)

Ještě jednou tedy tímto zveme na premiéru Divé Báry 10. září do Těšínského divadla, ale kde vás ještě diváci budou moci vidět v brzké době?

Hned o měsíc později 8. října chystáme v Těšínském divadle další muzikál s názvem Miluju tě, ale… Je to muzikál jen o čtyřech hercích a mezilidských vztazích, kde provedeme diváky vším, co do vztahu dvou lidí patří od prvního rande až po smrt. Každý člověk si v tom představení najde to svoje.

Nebývá úplně zvykem, aby v muzikálu vystupovali jen čtyři herci. Je to pro vás v něčem jiné?

Je to jiné hlavně v tom, že každý z nás má patnáct postav, takže patnáct různých kostýmů i účesů. Bude to jedna velká jízda. (smích)

Kým by byla Bára Vidomská, kdyby nebyla herečkou?

Maminka mi vždycky říkala, že kdybych nedělala herectví, tak je to úplně jedno, že bych mohla být třeba automechanik, takže se této filozofie držím. Kdyby tenkrát nevyšla konzervatoř, tak byl v záloze nějaký ten gympl, ale to by mě nenaplňovalo.