Ředitel Těšínského divadla: Chtěl jsem odstranit jednoho kostlivce ze skříně a nakonec stojím na prahu velkého projektu

Přišel jsem k parkovišti za budovou divadla, a vidím staveniště. Co se děje?

Já jsem si původně myslel, že tato sezona bude odpočinková. Nebude. Vlastně ani jedna sezóna tady se mnou nebyla normální. Stále jsme museli řešit věci, které přicházely nečekaně. Pandemie, teď až neúnosná vlhkost v suterénu, způsobená prosakováním vody do základů. V souvislosti s přípravou plánované rekonstrukce a již probíhajícími stavebními úpravami to vůbec nebude nic odpočinkového. To, co jsi spatřil při příjezdu, je v této chvíli nejnutnější. Odvodnění divadla. Vysušení základů. Aby všechno, co následně vznikne, stálo už na pevných a zdravých základech.

Když jsi nastupoval do funkce ředitele, v rozhovoru publikovaném v Ostravanu jsi mi řekl, že bys byl rád, kdyby tady po těch několika letech, než odejdeš do důchodu, něco zůstalo…

Tím byly myšleny úplně jiné věci. Spíš souvisely s pozicí Těšínského divadla mezi ostatními divadly v České republice. Ale už tehdy jsem při vstupu do sálu a na jeviště začal tušit, že tady se bude muset něco udělat, abych nemusel neustále myslet na parametry jeviště a jiné technické a provozní věci a mohl klidně dýchat a tvořit. Věděl jsem, že se bude muset něco udělat.

Máš velké zkušenosti jak umělecké, tak z oblasti technických parametrů divadel. Ovlivnily tyto zkušenosti stavební projekt toho všeho, co se nyní začalo dělat?

To jsi už hodně daleko. Objevil jsem jednoho kostlivce ve skříni, a to je hvězdárna, která chátrala a byla v dezolátním stavu. Je postavená přímo v naší budově. Domluvil jsem se architektem Davidem Vávrou, že na využití hvězdárny udělá studii. A také jsme se dohodli na studii úpravy sálu, jeviště a přilehlých prostor. Slovo rekonstrukce zní velice silně. Spíš bych řekl revitalizace. Protože každý ředitel, který tady byl, se chtěl nějak promítnout do podoby divadla. Takže jeden třeba chtěl mít v divadle kavárnu. Ta vznikla, ale lidé nechodili, takže zase zanikla. Nebo v Českém Těšíně chyběla galerie výtvarného umění, tak tady vznikla galerie. Tím zaniklo slavnostní foyer. Nebo se do divadla přijal loutkový soubor Bajka, ale nebyl loutkový sál, takže zůstali na galerii. A bylo třeba najít řešení, aby měli kde hrát. A tak dále. Tohle divadlo před čtyřiašedesáti lety projektoval otec Davida Vávry. Takže David už ze synovské povinnosti teď dává věci do pořádku. Vrací to tam, jak to jeho otec myslel. Například na jevišti se každá nová podlaha dávala na starou. Takže já jen odstraňuji nánosy. Na to už jsem si zvykl v Libni (v Divadle pod Palmovkou, bývalém působišti Petra Kracika, pozn. red.)… Možná i ty na tom možná máš také podíl.

Já? Jak to?

No, když někdo v začátku devadesátých let napsal na Libeň nějakou zlou kritiku, tak jsem se vybouřil tím, že jsem prostě něco v tom divadle odstranil, vyboural, napravil, abych tu zlou energii, kterou jsem v sobě měl, nějak odstranil.

Nepamatuji si, že bych na nějakou inscenaci Divadla pod Palmovkou napsal nějakou zlou kritiku. A vůbec, já zlé kritiky nepíšu, ani hodné. Jen jen referuji o tom, co jsem viděl při návštěvě představení.

Já vím (úsměv). Každý umělec nějak reaguje na kritiku, někdo je krásně splachovací a když ho někdo poleje od hlavy až k patě tím, že téměř neumí nic, reaguje s úsměvem. Já ne. Třeba jsem v Libni jednou strhl rudý koberec ve foyeru. A pod tím kobercem se ukázala nádherná původní podlaha z roku 1908. Takže strhávám nánosy a vracím to k původnímu stavu.

Co všechno tohle bude znamenat pro normální divadelní provoz?

To ani nemůžu říct. Možná nás skutečnost postaví před nečekané věci. Včera jsme zahajovali sezónu. Takže jak se zdá, nebude normální ani tahle nastávající. A to všechno je třeba skloubit s projektem už déle připravovaným, ale k tomu se dostanu za chvíli. To všechno, o čem jsem do této chvíle mluvil, byly výhledové věci. Hvězdárna, jeviště, ostatní prostory. Říkali jsme si, že všechno v klidu připravíme a pak zrealizujeme. Jenže na místě, kde teď stojí Těšínské divadlo, byly dříve bažiny. Ta voda pod námi stále je.

Teď tedy odvodňujete, nebo jinými slovy vysušujete divadlo…

Dá se to tak říct. Ale musíme řešit samotné základy. Díky té vlhkosti v suterénu jsem se mohl podívat na skutečné základy budovy, ke kterým jsme se dostali. Takhle hluboko jsem ještě nikdy nešel. Uviděl jsem něco, co se budovalo, když já jsem se narodil.  Základy. Ukázalo se, že jsou z úplně stejného betonu, ze kterého se stavěl zdejší protiatomový kryt. Ty základy dělali na budoucích tisíc let. Zdrželo nás to nejméně o čtrnáct dní. Když jsme do toho praštili, prýštila na nás voda stará šedesát let.

Aha. Narazili jste na nepředpokládané problémy…

Úplně ne. Vždycky musíš při podobné práci počítat s tím, že tě něco může překvapit. Ano, tady jde o docela velká překvapení.

Dotkne se to nějak diváků?

Ne. Ti přicházejí zepředu, a všechno v této sezóně bude z jejich pohledu normální. Ale musím zmínit ještě jednu věc. Víš, že tady vznikl Klub mladých českých a polských divadelníků. A téměř ve stejné chvíli ministerstvo kultury vyhlásilo dotační řízení na podporu výstavby kulturních center. A my jsme s Davidem Vávrou z práce na studii revitalizace budovy přešli do obrovité akce vybudování Těšínského divadelního a kulturní centra. Činnost Klubu mladých divadelníků s působností nového kulturního centra chceme propojit.

Co všechno má to centrum dělat?

Chci tady vytvořit instituci, která je dostupná i v době mimo divadelní představení. Která slouží všem zájemcům o kulturu. Napřed se ale dotknu toho, co souvisí s mladými. To je akce nazvaná Divadlo jako zážitek. Nechceme hrát divadlo pro školy jen tak, že děcka přijdou, zhlédnou a zapomenou. Škola, která se do tohoto projektu přihlásí, automaticky dostává od nás něco navíc. Děti si mohou prohlédnout divadlo odshora až dolů a na konci představení probíhá setkání s tvůrci a povídání si o inscenaci. Na to navazují další workshopy. A nejen přímo s obsahem souvisejícím s tvorbou inscenace. Děcka se mohou zúčastnit něčeho, co můžeme nazvat divadelními kurzy. Nesuplujeme vzdělávání na základních uměleckých školách, konzervatořích atd., to rozhodně ne! Jen seznamujeme se základy herecké práce a dalších divadelních profesí. Také ale třeba s řemesly, které s tím souvisí, takže děti uvidí i dílny, ve kterých se vyrábí všechno, co pak stojí při představení na jevišti, a tak dále.

Existují divadla, která už tohle realizují a přijala absolventy studijních oborů na JAMU a DAMU, oboru ze kterého vycházejí takzvaní divadelní lektoři. Také jste někoho takového přijali?

Ne, zatím na všem pracují lidé, kteří jsou už z minulosti nějak spojeni s Těšínským divadlem, a ukazuje se, že jsou to skvělí lektoři a lektorky. Ale my jdeme až tak daleko, že ti, které to zajímá, myslím z členů klubu mladých divadelníků anebo ze žáků škol, se mohou zúčastnit i přímo našich zkoušek, i těch čtených úplně na začátku práce na inscenaci.

Takže inspirujete mladé lidi i k profesionální práci v divadle v jejich dospělosti.

Ano. A třeba i k novinářské práci, protože se bavíme i o takových věcech jako například jak napsat recenzi atd. Otvíráme pohledy na různé profese, a to i řemeslné, umělecké řezbáře, zámečníky, elektrikáře nebo vlásenkáře, kostýmní výtvarníky i krejčové a krejčí atd. S projektem Těšínského kulturního a divadelního centra jsme se přihlásili do dotačního řízení ministerstva kultury. A do toho všeho krásně zapadá i obnovení prostor hvězdárny. To je vlastně taková nekorunovaná královna všeho našeho snažení. Hvězdárnu chceme otevřít veřejnosti. Doposud byla zabetonovaná. V budoucnu by se tam mělo promítat na zaoblené stěny kupole, která by se měla otevírat a pod hvězdnou oblohou pak budou probíhat poetické a literární večery. Mohl bych o tom všem mluvit ještě hodiny a hodiny. Všechny tyto práce budou dokončeny, doufám, v roce 2025. A i kdybychom v žádosti o dotaci neuspěli, budeme v tom pokračovat. Když dotaci dostaneme, bude náš program ještě o mnoho a mnoho bohatší a ještě více obohatíme kulturní život na Těšínsku.

Takže díky a v nové sezóně, jak říkají divadelníci, zlomte vaz!

A jak také říkají divadelníci, čert tě vem!