Léčivá útočiště Marty Gruber v ostravské Galerii Dole

Právě jsem zažil návrat z útočiště. Jako téměř každý rok je pro mě několik letních dní až týdnů strávených na Šumavě ve srubu bez tekoucí vody, elektřiny, internetu, rádia či televize dokonalou formou odpojení. Nahlíženo z jiného úhlu se tyto vzácné chvíle dají naopak interpretovat jako propojení s něčím, co je mi vlastně mnohem bližší. Kontakt s energií lesa doslova nabíjí a pod jeho vlivem dochází k intenzivnější reflexi nejen sebe sama, ale i nesmyslnosti civilizačních zkratů a patologických pastí každodenního života. Asi je nás mnoho, komu se tváři v tvář přírodě odhalují pocity absurdity a nedokonalosti lidského počínání. Rozumová reflexe ale po určitém čase odezní a nastoupí procesy vnímání.  Cítit pod chodidly mocnou vrstvu měkkého mechu, dýchat čerstvý vzduch, náhodně moknout, plavat v ledové řece, pozorovat pro člověka neměnné linie horských hřbetů nebo křehké hmoty starobylých stavení. Fascinace krajinou a přírodními kulisami je nevyčerpatelná a léčivá.

Malířka Marta Gruber to vnímá podobně. V jejích obrazech nacházíme atmosféru protkanou touto fascinací skrývající mnoho osobního sepětí. Místa a objekty, rámované malířským plátnem, jsou občasně vytrženy z kontextu a narativních souvislostí s figurou. Atmosféře, která je obklopuje a prostupuje, jsou propůjčeny až psychedelizující barevné tóny. Rozpíjené kontury pak zjemňují psychologii tvarů a podporují polopropustnost sdělení. Náměty jsou povětšinou konkretizované a dobře čitelné. V instalaci ovšem nalezneme i abstraktnější či surreálnější polohy. Ty ve výstavě dobře dokreslují a podporují atmosféru záhadnosti.

Další vrstvou obrazových sdělení je zastavený čas, který můžeme právě na horách, respektive v interiérech horských chat zažívat. Jako bychom po zdolání horského vrcholu vstupovali do souvrství minulosti. Dveře, osvětlení, schodiště, křesla a židle horských chat a hotelů na nás často dýchnou socialistickou atmosférou. Připomenou doby, kdy být venku, v přírodě, na horách nebo na chatě bylo téměř jedinou možností útočiště před totalitní mocí. Dnes člověk uniká před digitálním smogem a informační zbytnělostí problémů současného světa, který zároveň hoří, topí se a válčí.

Malířka Marta Gruber skrze svá plátna poskytne divákovi uklidňující sedativum. Potkáme se se zasněženou samotou hor, lesů a pastvin nutně nabádající k introspekci. Všechna plátna jsou prodchnutá fascinujícím tichem. Médium malovaného obrazu umožňuje bravurně zastavovat čas a nabídnout nám ho k procítění.

Z obrazu bezstarostně ležící ženy s lyžemi na nohou uprostřed zasněženého horského svahu kromě nostalgie, kterou se malířce podařilo pravděpodobně transkripcí archivní fotografie vykreslit, ovšem lehce rezonují ozvuky feminismu. Žena, byť při lyžování upadla, zůstává ležet na zemi a s odzbrojujícím a bezstarostným úsměvem si užívá danou chvíli. Zírající muž jako stín v pozadí stojí ve strnulé pozici. Možná až příliš politicky modelovaná interpretace… Každopádně obraz je opět zápisem zastaveného času, ať již kolektivně sdíleného, tak osobního. Je příjemné dívat se do hloubky této šťastné chvíle. V portrétu spícího muže se malířce bravurně podařilo zachytit odzbrojující únik před tíhami světa, podobná nálada se odvíjí v obraze zachycujícího postavu mladíka stojícího na zasněžené terase horské chaty, snad balícího si cigaretu(?).

Autorka, byť to možná není na první pohled zřejmé, se rozkročuje nad relativně širokým spektrem motivů. Jednu oblast tvoří impresivní záznamy krajiny, které definují nálady. Jindy malířka soustřeďuje pozornost na konkrétní objekt, očištěný od rušivých podružných aspektů. Může to být třeba v zimní noci zející horská chata. Častější je pak práce s figurou, respektive s její psychologií, která odráží meditativní energii. Malířka ale umí vystoupit z této zóny konkrétně zachyceného ticha do poloh abstraktnějších a znejistěných. Nepouští se ovšem do přílišných vizuálních spekulací, v nichž by vrstvila narace do nesourodých dispozic. Kdo ví, možná se ale v budoucnosti v její tvorbě setkáme s disonancemi podobnými Lipské škole.

Prozatím nás vyklidňují a chlácholí malířské výpovědí křehkého a diskrétního ticha, něhy a zastaveného času. Procházka instalací je protkána meditativní náladou, bez nutnosti příliš myslet nebo se s těžkým dechem pozastavovat nad krizemi současného světa. Malby Marty Gruber jsou spíše léčivým závojem, který nám na chvíli dopřeje zapomenout nebo lépe řečeno se soustředit na prosté plynutí života.

Marta Gruber: Útočiště. Galerie Dole, Antikvariát a klub Fiducia. Kurátorem je Petr Vaňous. Výstava je k vidění do 6. září 2022.