Ostrava v plamenech 2022, den druhý: Metalové hody uzavřeli legendární Destruction

Sobotní festivalový den začal už ve 14 hodin. Vše rozběhl a perfektně nakopl Motörgang. Jak už název dává možná tušit, jedná se o „tribute” a revival britské legendy Motörhead. Parta okolo Pavla Dvořáka si vytyčila jednoduchý cíl, dopřát posluchačům rockových koncertů pokračování této heavy metalové ikony. Pánové to zvládají na jedničku. Stačí zavřít oči a během vteřiny si uvědomíte, že třeba skladba Iron Fist zní takřka na chlup stejně, jako si ji pamatujeme ze stejnojmenné desky.

Kapela Motörgang.  (Foto: Jiří Wasserbauer)

I napodruhé museli pořadatelé nechtěně sáhnout do line-upu. Energický metalcore z Prahy, formace Marina, jejiž tváří je (teď už spíše byl) činorodý zpěvák, youtuber a fotograf Egor Erushin, se na poslední chvíli rozpadla. Její štaci tak s povděkem vzala a trn z paty tak vytrhla pořadatelům slovenská Symfobia, která si tak zopakovala své loňské vystoupení právě na tomto festivalu.

Z koncertu kapely Symfobia (Foto: Jiří Wasserbauer)

Je to zvláštní, ale v sobotu fanoušci dostali takřka dvojitou dávku Lemmyho Killmistera. Kolem šestnácté hodiny se totiž do hry dostali „ostravští Motörhead”, mlátička Malignant Tumöur. Největší přednost těchto borců? No samozřejmě, že živé hraní, jehož energii může málokdo konkurovat. Martin „Bilos” Bílek to do publika sypal se svými kumpány hlava nehlava. V tom mu zdatně sekundoval basák Šimek, jehož vtipné glosy dotvářely už tak výbornou atmosféru. Malignant Tumöur opravdu jednoznačně předvedli, že jsou špičkou ve svém oboru, kterému se poctivě věnují už přes třicet let.

Bilos z Malignant Tumöur. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Hned poté nastal (dalo by se říci) křest ohněm. Minimálně pro „zubaře” z Petrohradu, powermetalisty Amalgama. Nejvýraznější tváří teto kapely je bezpochyby Andrey Smirnoff, kytarista legendárních U.D.O. A kvalita byla opravdu zaručena a stvrzena perfektním setem s osmdesátkovým feelingem, který fanouškům nedal vydechnout.

To, co však následovalo, by se směle dalo označit za „peklo na zemi”. Tedy alespoň pro Ostravu v plamenech. Vždyť kapely Rotting Christ, Brainstorm a zejména pak legendární thrashmetalová úderka Destruction nejsou rozhodně žádná ořezávátka, ale zkušenostmi nasáklí harcovníci. Ve výčtu kapel bohužel chybí němečtí Crematory. Ti bohužel museli na poslední chvíli svou účast odříct, protože jejich klávesistka Katrin Jüllich onemocněla.

Festival Ostrava v plamenech. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Jako první to odpálili řečtí Rotting Christ, kteří jsou na blackmetalové scéně úctyhodných pětatřicet let. Za tu dobu si vydobyli skutečně neochvějnou pozici, kterou v Dolních Vítkovicích s přehledem potvrdili. Skladbami Χ Ξ Σ, tedy 666, či Apage Satana předvedli jeden z mnoha vrcholů, který v sobotu na fanoušky čekal. Skutečně, Řekové jakoby odšpuntovali oslavu metalu. Když máte možnost zaposlouchat se právě do Rotting Christ, užít si vypalovačky od Brainstorm a následně si uvědomíte na jakém že místě se celá tato skutečnost odehrává, rázem dojdete k závěru, že lepší místo, než jsou Dolní Vítkovice, pro metalový koncert zkrátka neexistuje.

Závěr festivalu si pro sebe uzmuli již zmínění Destruction. Legenda svého žánru, která se před pár měsíci vytasila s naprostým majstrštykem. A ten doslova jednou ranou o délce sedmačtyřiceti minut uzemnil celý metalový svět. Čerstvá novinka, album Diabolical je stále více než fresh a neexistuje snad nikdo, kdo by nechtěl jeho fragmenty slyšet naživo a Schmierovi a jeho spoluhráčům poděkovat. Dočkali jsme se a byla to opravdu pekelná jízda se vším všudy. Titulní track spolu s Repent Your Sins znějí skutečně famózně. Když si k tomu připočteme staré fláky Death Trap nebo Curse the God, Mad Butcher nebo přídavek v podobě Bestial Invasion nelze Němcům nic vyčíst. Stejně jako vlastně nelze nic objektivně vyčíst festivalu Ostrava v plamenech.

Destruction. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Závěrem se však přece jen sluší festival zhodnotit. Organizace byla na velmi vysoké úrovni. Bezkontaktní platby pomocí čipů byly taktéž bezproblémové. To, že se před stánky tvoří fronty, je pro festivaly zcela běžný jev, tady se však objevovaly jen výjimečně. Naopak je potřeba vyzdvihnout, že pořadatelé Patrik Kohut a Petr Šiška vzali rozum do hrsti, netvářili se přehnaně „eco-friendly”, přesto návštěvníkům opět poskytli znovu naplnitelné plastové kelímky namísto těch jednorázových.

A co počasí? Inu, větru a dešti neporučíme, ale přestože předpověď se vůbec netvářila optimisticky, v pátek provázelo program příjemné letní počasí.  A v sobotu, když už se déšť přece jen dostavil, dobře posloužila improvizovaná střecha. Ovšem i tak jsem přesvědčen, že si to valná řádka metalistů pořádně užila a těšíme se zase za rok!