Ostrava v plamenech 2022, den první: Metalový Radegast se zjevil v celé své kráse

Ale vezměme to popořádku. Festivalové brány v pořadí osmého ročníku se otevřely ve 14 hodin a od prvních minut bylo znát, že se fandové stále ne a ne nabažit muziky, která jim vlastně stále schází. Neboť, ruku na srdce, nevíme, co všechno nás ještě v souvislosti s pandemií čeká. Ale minimálně teď je snad vše zažehnáno a my se tak můžeme konečně bavit. Že tomu tak skutečně bude, nasvědčovala nejen všudypřítomná dobrá nálada návštěvníků, výborné kulisy „Ocelového města”, ale zejména pak velmi dobře zvolený line-up kapel.

Z festivalu Ostrava v plamenech. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Vše odstartoval havířovský Bastard, který svým řízným hardrockem a osobitými texty dokázal dostat publikum do varu. Ke slyšení byly jak songy ze zatím poslední desky Druhá Müza (2020), tak i třeba hitovka Měj se fajn.

Původně avizovaní libanonští Phenomy bohužel nedostali víza, pořadatelům se však povedlo najít náhradu v podobě uherskohradišťských Free Fall, pro které to byla v Ostravě festivalová premiéra. Nezklamala ani velmi výrazná slovenská rocková zpěvačka LeRa, která nabídla velmi energické vystoupení, v jehož závěru perfektně vystřihla cover Open Your Eyes od kapely Guano Apes.

O tom, že se dá heavy metal povýšit na opravdové audiovizuální umění, které posluchače dokonale vtáhne do děje, musela všechny dozajista přesvědčit pětičlenná banda Panoptiko. Těleso, jenž v našich končinách nemá obdoby. Kluci si svými kostýmy a pódiovým výkonem dokázali podmanit široko daleko vše a stali se tak zcela po právu příjemným překvapením prvního dne.

Forrest Jump. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Asi o hodinu později byla na značkách připravena crossoverová česká stálice Forrest Jump. Jako dobře namazaný stroj v čele s Pepou Michalikem (který mj. celým festivalem provázel) fungovala celá kapela. Ta do publika sypala jednu vypalovačku za druhou, stejně jako momentálně svůj největší hit a svůj vůbec první cover v historii – „Zafúkané” (Fleret). Forrest Jump se své role zhostil více než dobře. De facto se stal jakýmsi předvojem toho, co mělo následovat a na co docela jistě mnozí čekali.

Kapela Citron. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Je to už pětatřicet let a v pamětnících tato událost bezpochyby stále rezonuje. Pravdou zůstává, že za socialismu byli lidé dychtiví po všem, co mělo byť jen nástin zahraničního soundu. Někdy se to dařilo více, po většinou však bohužel méně. Avšak vykřesat pověstnou jiskřičku naděje se tedy alespoň na hudebním poli třeba právě legendárnímu Citronu přece jen podařilo. Tím prvním „elpíčkem“, které se pokusilo nastolit změnu do té doby ustáleného žánru, bylo bezesporu album Plni energie. O necelý rok později byla změna dokonána. Osud nebo snad i jen prachobyčejná náhoda tomu chtěla, aby za tehdy indisponovaného Standu Hranického zaskočil Láďa Křížek. A světlo světa spatřilo naprosto přelomové, do té doby na naše poměry těžko uvěřitelné album Radegast. Deska, kterou ani v nejmenším neotupil břit času.

Tanja a Láďa Křížek. (Foto: Jiří Wasserbauer)

A že to opravdu není jen nějaká vyčpělá póza, ale holý fakt, bylo znát od prvních tónů. Byl to totiž parádní exkurz do historie ostravské legendy. Celé vystoupení kapely Citron by se dalo popsat jako vkusná a přesto pompézní oslava kultovního alba, které zaznělo ve své plné délce. Stejně tak se onen večer neobešel bez vzpomínání. Standa a Radim. Jakoby se dva kamarádi dívali přímo shora na show, která byla taktéž pro tyto dva nestory naší rockové scény. A rozhodně by pánové měli radost.

Kapela Citron. (Foto: Jiří Wasserbauer)

Vždyť na jednom pódiu se opět sešly pod hlavičkou kapely Citron dvě persony, které jsou s tímto tělesem neodmyslitelně spjaty: baskytarista Václav Vlasák a s kytarou mu zdatně sekundující Jaroslav Bartoň. Ano, zdá se, že válečná sekyra je zakopána, kruh se uzavřel. Nostalgickou atmosféru, pak vedle pěveckých výkonů takřka všech aktérů dotvářely také monstrózní kulisy boha Radegasta a pyrotechnické efekty.

Vidět a slyšet Citron, jak zase hraje na sto procent, jak se snoubí dravé mládí Radima Pařízka juniora se zkušenostmi starých harcovníků, to muselo zaručeně vzít vítr z plachet všem pochybovačům.  Ve druhé části vystoupení navíc zazněl duet Tanji a Ládi Schoulená a samozřejmě Ocelové město.

Rozhodnout se táhnout tuto rockovou káru dál i po nečekaném odchodu jejího kapelníka nakonec opravdu nebyl rozhodně špatný krok. A pokud bude kapela schopna navázat na tyto své silné momenty, nemusí se o svou budoucnost v dohledné době rozhodně obávat.

Loudness. (Foto: Jiří Wasserbauer)

A jako by to snad nestačilo, famózní večer ještě nekončil. Mnozí už možná byli znaveni pivním mokem, přesto ne ještě zcela zlomeni. Dav nepolevoval a neúnavně bouřil za zvuku další legendy, tentokrát ze země vycházejícího slunce. Loudness dostáli svému jménu (vždyť na ostravský festival samurajové zavítali již podruhé) a dá se říct, že společně s den uzavírajícími norskými pekelníky Chontaraz skutečně nechali Ostravu vzplanout. Minimálně pro její první část.

Kapela Chontaraz. (Foto: Jiří Wasserbauer)