Tam na okraji mapy, říká o Opavě vydavatel Dan Jedlička před vystoupením na festivalu MAČ

„My žijeme v Opavě, to je tam…“ Co mám číst za těmi třemi tečkami? Napadá mě: Tam kdesi ve Slezsku. Tam, kde lišky dávají dobrou. V prdeli nad Oppou – tohle je parafráze veršů Milana Krupy o Hlučíně. Neberte to osobně, od útlého dětství jsem svázán s Ostravou, přesto ji pořád považuji za „ďuru světa“.

Mě napadá: „…to je tam, na okraji mapy a na okraji zájmu.“ Protože to celkem přesně vystihuje situaci regionu, který představuje geografickou a přes všechny místní snahy i kulturní periferii. Místo, které u spousty lidí odjinud nevyvolá žádné konkrétní asociace. „Z Opavy? Tam jsem nikdy nebyl(a),“ slyšel jsem už asi stokrát. Jako kdyby hned za Štítinou visela cedule s nápisem Hic sunt leones! Takže ty tři tečky v názvu pořadu jsou pro nás určitou výzvou: doplnit pomyslná bílá místa, dosadit neznámou do rovnice. Ukázat, že se i tady u nás něco děje. A že leccos z místního dění může mít i nadregionální přesah.

Opavský básník Ondřej Hložek začíná báseň s názvem Opava těmito verši: „Však někdo už psal / o špinavé prdeli / s krásným okolím.“ Jak vidíte Opavu vy? Opavu literární i neliterární.

Přestože jsem se v Opavě narodil a žiju tady, nemám k ní a obecně ke Slezsku tak silný vztah, jaký ve svých básních dokážou vyjádřit například Miroslav Černý, Ondřej Hložek nebo David Bátor. Necítím se jako místní patriot. Koneckonců jsem třetinu svého života prožil v Brně a pořád se vnitřně cítím být napůl Brňákem. Ale vyhovuje mi zdejší klid a v podstatě i to regionální závětří, už nepotřebuji být v centru dění. Pokud jde o „literární Opavu“, nevnímám to spojení jako konstantní a samozřejmý pojem. Jako každá regionální scéna má i ta zdejší svoje lepší a horší léta, která se střídají v několikaletých cyklech. V porovnání s tím, co se tady dělo zhruba v letech 2007-2017, kdy místní publikum rozmazlovaly tři pravidelné cykly autorských čtení, v současné době v Opavě prožíváme spíš ta horší léta.

Básník David Bátor, který žije v Brance u Opavy, chtěl svého času navázat na ostravskou Briketu a dát dohromady výbor z opavské poezie napříč staletími. Měl jsem v ruce rukopis, David dal dohromady možná stovku autorů, nebylo by dobré ten projekt dokončit a vydat ho třeba v Perplexu?

Město Opava na takové projekty slyší a určitě by nebyl velký problém sehnat pro antologii finanční podporu. Ale nás v Perplexu tyhle věci nebaví dělat, místo antologií raději vydáváme řadové sbírky konkrétních autorů.

Petr Bezruč v básni Opava použil verš: „Vidím vát prapory na věžích bílého města.“ Ten ovšem jeden čas zaměnil za jiný: „Vidím vát prapory na věžích zrádného města.“ Jak spolu vycházejí různé opavské básnické či literární „skupiny“, pokud vůbec nějaké jsou? Třeba v Ostravě se to občas i docela mele.

V minulosti se tu a tam nějaké opavské ego otřelo o jiné, ale v posledních letech je na zdejší literární scéně klid.

Dan Jedlička, Jan Kunze a Ivana Kašpárková, to je výběr z opavské básnické scény, který vystoupí na jedné scéně s islandskou básnířkou a spisovatelkou Thorou Hjörleifsdóttir. Znáte její dílo a souzní nějak s poetikou některého z vás tří?

Výběr účinkujících a spojení s touto autorkou je čistě dílem organizátorů festivalu, já osobně její knihy neznám. Ale jsem na ně zvědavý a třeba během společného vystoupení na nějaké nečekané souvislosti a spojnice přijdeme!

A co vlastně spojuje vás tři, tedy Kunzeho, Jedličku a Kašpárkovou?

Kromě toho, že vydáváme v jednom nakladatelství, i řada životních okolností. S Janem Kunzem mě pojí téměř čtyřicet let přátelství, formativní léta skautingu a posléze spolupráce na mnoha projektech. S Ivanou mě kromě literárního a myšlenkového spříznění spojuje také šestiletý syn Felix a čtyři roky manželství.

V roce 2020 vydal Jan Kunze v nakladatelství Perplex sbírku Monstre charmant, která mě mile překvapila a občas myslím na tyto Honzovy verše: „Dole přikládají pod kotle / hříchy píšou hráběma / chci se na to připravit / nevím, co řeknu / jak se obhájím.“ Dají se páchat hříchy i v literatuře? Je hřích vydat třeba špatnou poezii anebo epigonské verše?

Obojí je literární realita, takové věci se můžou stát každému. Jediná pro mě nepřijatelná věc je, když se spisovatel chová jako malý člověk.

Jaký je vlastně další ediční plán opavského nakladatelství Perplex? O výboru z deníků Víta Slívy, který jste nedávno vydal, už jsme v kulturním deníku Ostravan.cz psali.

V současné době kvůli rodinným záležitostem jedeme jen na půl plynu, další knížka by se měla objevit až v roce 2023. Půjde o souborné vydání „sudetských“ básní Radka Fridricha.

To je velmi dobrá zpráva, ale zpátky na islandský MAČ do ostravského klubu Provoz u řeky. Váš oblíbený islandský autor?

Island pro mě zatím byl velkou literární neznámou, ale o to víc se díky letošnímu MAČi seznamujeme.

*

Program posledního týdne MAČ v Ostravě: ZDE