Ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla: Provizorium ve Vesmíru vydržíme, nový koncertní sál za to stojí

Sešli jsme se u akustického modelu interiéru nového koncertního sálu pro Ostravu který je zde vystaven už více než týden. S jakým zájmem se model setkává ze strany veřejnosti?

Zájem veřejnosti je velký, zpočátku to bylo hlavně díky festivalu Colours of Ostrava, protože jsme nechali model sálu převézt a vystavit právě v této době, aby si ho mohl prohlédnout co největší počet lidí, a tak se také stalo. Pevně doufám, že po dobu, kdy zde model bude vystavený a která zatím není časově ohraničena, se s ním seznámí co nejvíce lidí, protože je to opravdu unikátní záležitost. Já sám jsem se s takto velkým modelem koncertního sálu setkal fyzicky vlastně poprvé, byť dlouho vím, že společnost Nagata Acoustics s těmito modely běžně pracuje.

Jaké jsou reakce lidí, máte zpětnou vazbu?

Velmi pozitivní. Možná je to i tím, že každý, kdo se sem přijde podívat, má automaticky jakési umělecké cítění či předpoklady k vnímání umění a hudby, nejen té klasické, ale hudby obecně, a tím pádem k tomu zajímavému modelu musí přistupovat pozitivně. A je to také pořád o tom, že Ostrava má teď velkou šanci. A věřím, že Ostravané ji vnímají a zajímají se. Není to samozřejmě jediná věc, která zde v Ostravě aktuálně vzniká, ale koncertní sál považuji za věc naprosto zásadní. Je inspirativní sedět hned vedle budovy zrekonstruovaných jatek, která mi připadá mimořádně zdařilá, od nápadu po realizaci, a kterou vidím jako jeden z prvních kroků, jenž byl v rámci rozvoje města uskutečněn. A jsem si jist, že koncertní sál bude dalším krokem v řadě.

Ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla v modelu sálu. (Foto: Radim Kolibík)

Když jsem do toho modelu teď nahlédl, musím se přiznat, že na první dojem jsem byl zaskočen počtem sedadel. Zdálo se mi, že je jich málo. Teprve po chvíli jsem se přesvědčil, že sedadla jsou rozmístěna ze všech stran a skutečně je jich asi 1300, přitom se zdá, že i z posledních řad to budou mít posluchači k orchestru velmi blízko. Bylo záměrem architekta, aby i přes značnou kapacitu sál budil dojem takřka komorního prostoru?

Je to přesně tak, jak říkáte. My jsme vlastně pracovali s relativně malým prostorem, ten sál měl jasně vymezenou plochu v rámci pozemku, který máme k dispozici. Definovaný počet sedadel, kterých je tedy 1300, se na ni prostě musel vejít. Jsem rád, že i přes relativně vyšší počet sedadel, který budí dojem velkého koncertního sálu, kterým vlastně je, bude sál samotný svými rozměry a koncepcí komorní. Zachovává úzký, téměř fyzický kontakt posluchače s interpretem a s orchestrem. I diváci, kteří budou sedět na nejvyšším balkoně, tak budou k muzikantům blízko. A to je věc, kterou na koncertech považuji za velkou přednost. Řeknu vám upřímně, že při návštěvě sálu s velkou kapacitou nad 2000 míst, což je například sál Pařížské filharmonie, je první dojem sice ohromující, ale trochu neosobní. Je opravdu neskutečné vidět tolik lidí se zájmem o klasickou hudbu na jednom místě, ale sám dávám přednost destinacím menším.

Dovolte mi jednu lehce nekorektní otázku. Kdybyste si chtěl koncert v budoucím sále vychutnat po zvukové stránce co nejlépe, na které místo byste si šel sednout? Ptám se proto, že se mi nechce moc věřit, že ve všech částech hlediště bude zvuk ideální, jak jsem se někde dočetl. Myslím, že v sále určitě budou lepší i horší zóny.

Samozřejmě, nějaké rozdíly ve zvuku tam budou, ty jsou v každém koncertním prostoru. Já mám takovou zkušenost například ze slavné Labské filharmonie, kterou také projektovala společnost Nagata Acoustics. Když v tom sále vystupovala naše Janáčkova filharmonie, v první polovině koncertu jsem seděl úplně v první řadě a na druhou polovinu jsem si sedl na jiné místo doprostřed sálu vpravo. Rozdíl tam pochopitelně byl. Mám-li být konkrétní, dřevěné dechové nástroje byly oproti smyčcům trochu v útlumu. A protože jsem seděl přímo vedle ředitele Nagata Acoustics Yatsuhisy Toyoty, měl jsem možnost s ním poměrně dlouhou dobu mluvit. Pan Toyota přišel v Hamburku cíleně na náš koncert, protože už věděl, že bude angažován i v Ostravě a chtěl získat ze hry orchestru patřičný dojem. A Yatsuhisa Toyota mi v zásadě vysvětlil, že zákony fyziky nedokáže ohnout ani on. Zvuk prostě potřebuje určitou vzdálenost k tomu, aby byl reálně a bez zkreslení vnímán. Seděl jsem prostě moc blízko. Jak se ovšem pracuje se zvukem v sále jako celku, to je malý zázrak.

Otázka ale je, kolik posluchačů takový rozdíl pozná…

Je to otázka, já jsem velmi kritický posluchač, což logicky vyplývá z mé profese. Myslím, že opravdu ideální místa obvykle jsou řekněme od šesté do patnácté řady dole, následně balkony ve středu. Ovšem vzhledem k tomu, že náš sál je velmi kompaktní a že se s akustikou v sále pracuje opravdu dobře, nebál bych se sednout si kamkoliv, i do předních řad. Pokud se však ptáte, kam si sednu já, tak to bude ideálně co nejblíže ke dveřím, abych mohl po koncertě co nejrychleji odejít do zákulisí a poděkovat interpretům. Ale naprosto jistě si vyzkouším všechna možná místa k poslechu. Na to se opravdu těším.

Ředitel Janáčkovy filharmonie Jan Žemla u vystaveného modelu. (Foto: Radim Kolibík)

Přiznám se, že jsem vzhledem k dovolené už několik týdnů neprocházel kolem Domu kultury města Ostravy, takže nevím, zda už se tam něco děje. Už se kope?

Zatím se ještě nekope, ale probíhá velké stěhování. Jak jistě víte, filharmonie se stěhuje do bývalého kina Vesmír, kde bude mít zázemí a od října zde bude i koncertovat. Aktuálně zde probíhají rozsáhlé úpravy. Kancelářské zázemí se přesouvá do prostor ve Varenské ulici. Dalším prostorem, který bude sloužit pro koncerty, je multifunkční aula Gong, kde bude pokračovat nejen cyklus G, ale uskuteční se zde také zahajovací, novoroční a závěrečný koncert sezony – tedy nový cyklus mimořádných koncertů, který označujeme jako cyklus M. Takže věci se teď z Domu kultury vyklízejí, stěhují a třídí tak, aby byla budova v září připravena k tomu, že se z ní stane staveniště. Na podzim začnou první přípravné práce. V tu chvíli se tedy opravdu kopne. Vlastní stavba, tedy zásah do budovy, by měla začít v roce 2023.

A kdy se uskuteční první koncert?

Aktuální plán říká, že to bude v letech 2026 až 2027 a já věřím, že je toto datum reálné. Do té doby se musíme uskromnit a koncertovat ve velmi provizorních podmínkách. Čím kratší toto provizorium bude, tím lépe pro posluchače i pro nás.

Možná trochu předbíháme, ale už jste přemýšleli, jaká hudba v novém sále zazní na prvním koncertu?

Ano, už jsme se o tom bavili v době, kdy Ostravu navštívil architekt a autor návrhu Steven Holl. Říkal mi, že jeho blízkým přítelem je skladatel Arvo Pärt. Je to jedna z žijících legend klasické hudby. Píše velmi hudbu osobitou, klidnou a meditativní, dá se říci minimalistickou. Má obrovskou hloubku a v zásadě si myslím, že je posluchačsky velmi přístupná. A tak jsem mu slíbil, že některá skladba Arvo Pärta na zahajovacím koncertě zazní. Osobně si také myslím, že by tam měla zaznít Janáčkova Sinfonietta. Takže Arvo Pärt, Janáček a k tomu třeba ještě nějaký další český skladatel, to je pro mne ideální program pro zahajovací koncert. A dlouho si slibuji, že v Ostravě zazní Symfonie Turangalila Oliviera Messiaena. To by bylo ovšem na zahajovací koncert příliš velké překvapení, myslím.

Model interiéru koncertního sálu. (Foto: Radim Kolibík)

Ten se ale uskuteční nejméně za čtyři roky, pojďme tedy na nadcházející sezonu, která začne už za dva měsíce. Asi nemá smysl rozebírat, jaké koncerty připravujete, ostatně všechno je obsaženo v katalogu pro novou sezonu. Mimochodem opět velmi kvalitního katalogu, který stojí za to mít po ruce po celou sezonu. Už jsme zmínili, že největší počet koncertů se odehraje v bývalém kině Vesmír. Nemáte strach z akustických podmínek?

Akustiky ve Vesmíru se vůbec nebojíme. Nechali jsme si udělat na míru akustický návrh a nyní tam probíhají poměrně zásadní úpravy, zejména jde výměnu měkkého obložení zdí a stropu. Myslím si tedy, že ucho posluchače neutrpí. Problémem je ale velikost sálu a také velikost pódia, kam se vejde orchestr o maximálním počtu cca 70 až 75 lidí, což nás bude limitovat při výběru repertoáru. A nepříjemná je také skutečnost, že kino má sice kapacitu kolem 500 míst, ale ve chvíli, kdy se 500 lidí vyhrne ven ze sálu, tak tohle množství okolní prostory, chodby a foyer pohodlně nepoberou. Proto jsme sezonu naplánovali opatrně tak, aby se tam koncerty odehrály pokud možno bez pauzy nebo maximálně s krátkou pauzou na přestavbu orchestru. Uvidíme, jak to bude vypadat v praxi. Pokud se ukáže, že je to provozně zvládnutelné, můžeme se vrátit do klasického schématu s delší pauzou na občerstvení, ale v tuto chvíli vyčkáváme.

Takové provizorní sezony budou minimálně čtyři, což je poměrně dlouho. Jiný koncertní prostor než Vesmír v Ostravě není? Co třeba zrekonstruovaný Dům kultury Poklad? Tam je asi malé pódium, že?

Bohužel je to tak. Máme tady sice dva krásné kulturní domy v Zábřehu a v Porubě, které jsou ale kapacitně malé a nevejde se tam orchestr. Navíc, a to je zcela zásadní, jsme potřebovali budovu, která bude k dispozici po celý rok pouze pro nás, a tento požadavek byla schopna naplnit pouze VŠB, která kino Vesmír spravuje a je schopná nám ho poskytnout po celou dobu.

Takže i když se v praxi ukáže, že posluchačský komfort utrpí, je třeba to nějak přežít?

Přesně tak, nezbývá než to vydržet, nový koncertní sál za to stojí. A nic lepšího než Vesmír v Ostravě pro nás opravdu nyní nenajdeme. S tímto hledáním vhodných prostor jsme si dali opravdu práci, byli jsme asi ve dvanácti různých destinacích, řešili jsme možnosti v Trojhalí, v aule VŠB, byli jsme i v bývalém klubu Alfa, ale opravdu se ukázalo, že Vesmír bude tím nejlepším kompromisem.

Nová sezona začne zahajovacím koncertem v Gongu, kde zazní Šostakovičova Leningradská symfonie. Má výběr titulu nějakou souvislost s aktuální válkou Ruska proti Ukrajině?

Nikoliv, program zahajovacího koncertu byl znám už několik měsíců předtím, než k ruské invazi došlo. Já jsem znám tím, že mám Šostakoviče jako autora velmi rád, a proto se snažím, aby v každé sezoně zazněla nějaká jeho skladba. Není to ale myslím jen můj rozmar, Šostakovič je objektivně světový skladatel a jeho hudba myslím bytostně sedí našemu orchestru. Janáčkova filharmonie ho hraje naprosto přirozeně a skvěle. Přestože poté, co byla zahájena ruská invaze na Ukrajinu, byl ještě čas na změnu programu, my jsme tuto změnu neučinili. Myslím si naopak, že zachování tohoto programu bylo o to příhodnější. Šostakovič svou Leningrandskou napsal jako vzdor proti zlu, proti válce, v hlavním tématu je vyobrazen kontrast dvou velkých diktátorů Stalina a Hitlera. Šostakovič byl bytostný humanista a vlastně celý život velmi trpěl. Myslím si, že skladba navíc patří k těm, které se svým naturelem k provedení v Gongu hodí. Budeme tam pracovat v provizorních akustických podmínkách, patrně i s umělým ozvučením a jsme proto nuceni volit takový repertoár, aby se z toho nestal akustický guláš. Snad se tak nestane.

Jan Žemla. (Foto: Radim Kolibík)

Kromě mimořádných koncertů, jako jsou zahajovací, novoroční a závěrečný, budete v Gongu pokračovat v oblíbeném cyklu G, který přináší spojení populární hudby se zvukem symfonického orchestru. Konečně se odehrají koncerty s Tata bojs a se souborem Cirk La Putyka, které byly přesunuty kvůli pandemii, k velkým lákadlům ale bude patřit i lednový koncert na počest Davida Stypky. Jak vznikl nápad vzdát hold tomuto písničkáři, který zemřel v minulém roce?

S nápadem přišel manažer orchestru Ondřej Daněk, nápad vznikl naprosto přirozeně, protože v době konání koncertu si budeme připomínat druhé výročí úmrtí této významné hudební osobnosti. Vzdát poctu tomuto skladateli a zpěvákovi je rozhodně zcela namístě, protože v poslední době vychází velmi intenzivně najevo, jak dobrá jeho hudba byla. Věřím, že koncert, na kterém spolu s kapelou Bandjeez vystoupí i Ewa Farna, Kateřina Marie Tichá nebo Mirai, bude důstojným uctěním jeho památky.

Musím říct, že je moc dobře, že kromě klasického symfonického cyklu, komorních koncertů a také koncertů v Gongu jste i přes provizorní podmínky zachovali všechny další koncertní cykly, jako jsou třeba koncerty pro rodiny s dětmi, koncerty mladých sólistů a další…

Ano, tohle všechno jsou to programy, které jsou už léty dobře prověřené a velmi úspěšné, a to třeba včetně workshopů pro seniory. Řekli jsme si, že přece nemůžeme jen tak rozpustit a zlikvidovat něco, co dobře funguje, byla by to prostě škoda. Takže naším úkolem nebylo omezit činnost, ale najít prostory, abychom i tyto projekty mohli udržet a dále rozvíjet. Samozřejmě jsme museli trochu program přizpůsobit, to je logické, ale cokoliv rušit nebylo v našem zájmu.

A co na to diváci? Jaký je zájem o předprodej vstupenek?

Vypadá to velmi dobře. Všichni víme, že kulturní svět dostal během covidu velmi bolestnou ránu. Víme, že lidé jsou opatrní, chodí méně na kulturu, možná si zvykli na to, být doma, těžko říct. Ale v našem případě se stal malý zázrak. Myslím, že za to i vděčíme našemu marketingovému oddělení, díky kterému jsme byli s posluchači stále v kontaktu i v době nejtvrdší uzávěry. Takže jsem rád, že se nám většina posluchačů vrátila a díky tomu dnes bez problému naplníme prostory Vesmíru, na některé koncerty bude dokonce problém sehnat vstupenky. Takže na nezájem posluchačů si nemůžeme stěžovat. Za to jim děkuji.