Jaké barvy má PLATO aneb Colours of Ostrava v nejlepší galerijní stavbě od roku 1926

ČERVENÁ: Když byla na počátku dvacátých let 20. století vyhlášena architektonická soutěž na ostravský Dům umění, vybrán byl návrh mladých pražských funkcionalistů Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse (oba narozeni v roce 1895). Jejich projekt byl v anonymní soutěži označen červeným čtvercem a purpurově červená až tomátová barva převládala i na fasádě galerie dostavěné v roce 1926. Velké cihlové plochy Domu umění tehdy skvěle souzněly s červenými hutnickými a hornickými koloniemi i s okolními industriální cihlovými stavbami, třeba s nedalekou koksovnou Karolinou.

Dům umění v Ostravě z roku 1926. (Foto: GVUO)

Ostravský Dům umění byl ovšem na dalších sto let jedinou realizací galerijní instituce v metropoli uhlí a železa. Ve městě ohnivě červených a grafitově černých barev. A kdyby se v listopadu 2013 nenechal do Ostravy přilákat exředitel Moravské galerie v Brně Marek Pokorný, který následně pro své ambiciózní plány našel pochopení u primátora Tomáše Macury, měla by Ostrava dodnes pouze onen Dům umění z počátku meziválečné republiky.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Teď má třetí největší město v republice dvě exkluzivní galerie postavené výhradně proto, aby se v nich vystavovalo (a ve 21. století i provozovalo) vizuální umění. Z trosek někdejších městských jatek povstalo PLATO, z původní budovy vlastně zůstala jen část obvodových zdí a věž, reálně tak jde o unikátní galerijní novostavbu. Teprve druhou v Ostravě, takže třetí galerie vyprojektovaná na zelené louce vznikne odhadem až kolem roku 2123. Nejspíše opět v červeném odstínu, třeba v lososově růžové barvě (ve vzorníku je označena jako RAL 3022). V té době se možná lososi skutečně vrátí i do řeky Ostravice, pokud už tedy nebude po konci světa.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Pod architektonickým návrhem PLATO je podepsán polský architekt Robert Konieczny a ateliér KWK Promes. A jak už bylo řečeno, „červený“ kabát si galerie uchovala z někdejších jatek, tohle režné zdivo pochází z osmdesátých let 19. století. Colours of Ostrava. Je to vlastně dost subjektivní záležitost, jak fasádu barevně zhodnotit podle vzorníku RAL, když ty cihly 140 let ošlehával ostravský smog. Některé jsou rubínové, jiné purpurově červené, na věži svítí i několik světlerůžových či starorůžových cihel (RAL 3014). Jinde se orientálně červená střídá s červenohnědou.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Přesněji řečeno, každá cihla má díky patině hned několik odstínů červené. Celkový dojem z fasády PLATO se tak výrazně odlišuje od uhlazené „červené“ na Domě umění. Cihly nové městské galerie jsou umouněné popílkem z blízké koksovny i sousední Žofínské huti, zaprášené uhelným prachem z Dolu Šalamoun i sazemi z parních lokomotiv, které svištěly v těsné blízkosti jatek po takzvané Frýdlantské dráze. V těch cihlách jsou ale cítit i hektolitry prolité temné býčí krve, která se valila jatkami téměř po celé století, konkrétně mezi roky 1881 až 1965.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„Z hloubi zkamenělých cév, / chrlils zuhelnělou krev,“ napsal ostravský básník Vilém Závada v básni Marnotratný kraj. A mimoděk tak namíchal básnickou barvu cihlového zdiva, kterou nyní poeticky naladěný návštěvník s ostravskými kořeny může spatřit i na fasádě PLATO.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

BÍLÁ: Zvenku „zuhelnělá“ krev, uvnitř PLATO převládá barva čistoty či neposkvrněnosti. Stěny světových galerií jsou většinou vymalovány nevinnou barvou, aby co nejméně rušily práce umělců. Host do domu, Bůh do domu, i když má často podobu ďábla. Bílá je i někdejší chladírna masa a strojovna ostravských jatek. Bílá je i porážka, krev byla zabílena signální bílou (RAL 9003) či dopravní bílou (RAL 9016), a možná je to dokonce čistě bíla (RAL 9010).

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Bílé je i sloupoví ve čtyřlodní katedrále vepřové porážky. Bílé jsou zatím i stránky katalogů, které budou od září vycházet ke zdejším výstavám. Panenská historie výstavní činnosti je ale v ostrém kontrastu s obrovským úsilím Marka Pokorného, který druhou ostravskou galerii vydupal ze země. A konečně se zrealizovala dlouholetá tužba ostravských snílků, kteří si od počátku devadesátek hýčkali naději, že městská galerie vznikne nejpozději napřesrok. Trvalo to třicet let…

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

„V běžném životě se za bílé světlo dá považovat jak denní (sluneční) světlo, tak umělé osvětlení pomocí žárovek, zářivek apod. Je ovšem zřejmé, že tyto druhy světla nejsou stejně bílé. Např. světlo žárovky má proti zářivce výrazně žlutější odstín,“ uvádí o bílé barvě vědecko-lidová internetová encyklopedie Wikipedia. „Barva bílá vlastně žádnou barvou není a tak i nevinní nevědí, že jsou nevinní,“ zajímavě dumal nad bílou Otakar Sázavský v roce 1898 v knize o „barvomluvách“.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

I nevinní jsou stejně něčím vinní. Bílé světlo slunce proniká do PLATO okny, dveřmi i nejrůznějšími dalšími skulinami. Někde září bodová galerijní světla, jinde zářivky. Colours of Ostrava.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Když slunce či pouhé „zamračené“ denní světlo ozáří pohledový beton, zabarví se takový kout jako bílý papyrus (RAL 9018) anebo bílý hliník (RAL 9006). A po pár metrech zase bílá žloutne či chytá béžové tóny. Je tu slonová kost, béžově zelená i perlově bílá.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Informační panely o historii jatek mají nádech hořčičné žluté čili starého zažloutlého papíru.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

ČERNÁ: Colours of Ostrava. Černá barva je nejtmavším odstínem bílé. Černá je tradiční barvou Ostravy. „Tu chodím po zemi, své černé zemi / s mým lidem. / Havíři! Zítra staneme na haldách kamení / a z našich plic zazní výkřik poslední: / o paprsek sluneční prosíme, nechť se rozední,“ napsal básník a rodák z Orlové Adolf Fierla v básni Černý kraj, která vyšla v roce 1935 ve sborníku uspořádaném Janem Strakošem.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

ZELENÁ: Všechny barvy nové galerie PLATO na tomto místě nelze dost barvitě popsat. Tohle není barvomluva, jen článek, který zve čtenáře kulturního deníku Osravan.cz do mimořádně otevřených prostor v rámci Colours of Ostrava 2022. V PLATO najdou i mechově či jedlově zelenou barvou (RAL 6006 + 6009). Ta se nachází na glazovaných cihlách, které původně zdobily parapety oken.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

V PLATO jsou vystaveny fragmenty původní „zelené“ i ta současná. „Zelená barva znamená naději, žádost a štědrost,“ tvrdí anonymní pisatel Barvomluvy z roku 1917, kterou vydal Emil Šolc v pražském Karlíně.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Zelená je barva naděje. Nová galerie PLATO je důkazem, že stav mysli zvaný „naděje“ má smysl. Z této budovy už snad žádný režim neudělá armádní sklad či supermarket, vždyť i komunisté zachovali nedaleký Dům umění, byť ho prošpikovali ideologickými výstavami. Ať se v blízké či vzdálené budoucnosti stane cokoliv, tahle galerijní stavba už v Ostravě zůstane. Aby alespoň v érách parlamentní demokracie sloužila současnému umění.

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

Zelená je barva naděje. Do zelena jsou vybarveny i stoly v kancelářích PLATO, odhadem by to mohla být rákosově zelená (RAL 6013).

Ředitel PLATO Marek Pokorný je připraven na všechny varianty. V nedávném rozhovoru pro Ostravan.cz vylíčil, že země Visegrádu utahují šrouby a svobodné umění trpí: „Může se stát všechno, samozřejmě. Důvody bývají různé. Po maďarské smršti teď například zblízka pozorujeme konzervativní, politicky motivovaný obrat v Polsku, kde během posledních tří let ministr a místní samosprávy odvolali řadu mimořádně kvalitních a úspěšných ředitelů a ředitelek svých nejvýznamnějších muzeí a galerií a nahradili je nomenklaturní garniturou bez zkušeností.“

Galerie PLATO. (Foto: Ivan Mottýl)

A po zeleně vyznačených šipkách se prchá k nouzovému východu. Snad ale ještě není tak zle, aby se utíkalo! Diváci i někteří účinkující na Colours of Ostrava do galerie PLATO v těchto dnech nadšeně vstupují hlavním vchodem. A chválí, chválí, chválí a chválí. Chválí barvy Ostravy.