Hrát pro fanoušky různých žánrů nám vyhovuje, říká Einar Selvik z kapely Wardruna, která míří na Colours

V České republice nebudete vystupovat poprvé, nicméně z hlediska posluchačských preferencí se dá na Colours of Ostrava očekávat úplně jiné publikum než to, které bylo na festivalu Brutal Assault…

Jasně, když jsme hráli na Brutal Assault, byli tam převážně fanoušci metalu. Nicméně na našich běžných koncertech můžeme vidět různorodé publikum různého věku. Někteří poslouchají metal, jiní třeba klasickou hudbu. Pro mě je velmi fascinující, že máme tak široké publikum. A každé turné je to rozpětí větší a větší. Hrát na festivalu, kde jsou fanoušci různých žánrů, nám vyhovuje. Navíc je pro nás vždycky radost vystupovat v České republice. Těšíme se na to. Je pravda, že o Ostravě toho zatím moc nevím, ale když jsme v Česku hráli, tak mi lidé už před několika lety konkrétně o Colours of Ostrava říkali.

Jakou roli hraje hudba ve vašem životě?

Hudba je velmi důležitou částí mého života a samozřejmě života mnoha dalších lidí. Už jako dítě jsem se hudbě věnoval. Je to věc, kterou potřebuji dělat. Na druhé straně musím říci, že v současnosti už tvorbu jiných autorů moc neposlouchám. Mám totiž hodně práce s vytvářením vlastních skladeb či s prací ve studiu.

Jedním z poznávacích rysů Wardruna je to, že pokud chce posluchač vaši hudbu dostatečně vnímat a prožít, musí se během poslechu na vaše písně permanentně soustředit. Na rozdíl od většiny dalších interpretů nelze vaše skladby poslouchat jako kulisu a přitom se věnovat také nějaké jiné činnosti. Můžeme říci, že tento fakt je určitá přidaná hodnota vaší hudby?

Jo, myslím si, že to můžeme říci. Naše muzika prostě není určena pouze pro uši. Má schopnost jít více do hloubky. Na povrchu můžeme zaznamenat určitý severský nádech, ale prostřednictvím našich písní se snažíme jít až k samé podstatě věci. A právě během poslechu našich songů si můžete všimnout, jak je spousta věcí bezčasových a univerzálních. Navíc když se vydáme do minulosti, najdeme mnoho prvků, jako například různé nástroje, tonality, techniky ve vícero kulturách na naší planetě. Je to něco, co lze vnímat na hlubší, prvopočáteční úrovni. Je to zakódováno v naší DNA. Ať už je to hudba, nebo různá témata, která se opakují v našich tradicích. Myslím si, že jako lidé máme potenciál tohle všechno propojit na hlubší úrovni a díky tomu se stát mnohem lepšími.

Jinými slovy můžeme konstatovat, že vaše hudba pomáhá lidi učit více se soustředit. Je tomu tak? Soustředit se na to, abychom byli schopni čelit obtížným konverzacím, obtížnějším životním situacím…

Svým způsobem. Rozhodně má tato hudba díky tomu, že ji posloucháte, potenciál rozvíjet naši soustředěnost. Je to zkrátka druh hudby, která po posluchači něco vyžaduje, ale zároveň je tu dostatečný prostor prožít vlastní zkušenost.

Jedním z témat videoklipu k songu Lyfjaberg (Healing-mountain) je také zdolávání hory. S tím tedy souvisí otázka, co je pro vás další osobní horou, kterou chcete zdolat, respektive osobní či hudební výzvou, kterou máte v plánu zvládnout?

Pořád jich mám spoustu. Myslím si, že je důležité stále stavět před sebe různé výzvy a zdolávat je. Mít před sebou něco, co vás pohání jít dopředu. Vždy se snažím vyvíjet a dostat ze sebe maximum. Na hudební i osobní úrovni. Skladba je také o stoupání. Horu však nezdolávají pouze nohy nebo tělo, ale také mysl. Část songu nám rovněž říká, že není žádný progres a rozvoj, pokud zůstaneme v komfortní zóně. Je potřeba se dostat mimo ni.

Velmi často bývá vaše tvorba popisována jako spirituální. Indický jogín, mystik a filantrop Sadhguru přitom řekl: „Spiritualita nemá nic co do činění s atmosférou, ve které žijete. Je to hlavně o atmosféře, kterou vytvoříte uvnitř sebe.” Jak se vám zamlouvá tento výrok?

Stoprocentně souhlasím. Vše začíná především uvnitř nás. A pak se v našem životě zrcadlí, jak se cítíme a v jakém rozpoložení se zrovna nacházíme. Odráží se i to, co se děje kolem nás.

Dá se uvést, že se prostřednictvím vaší hudby snažíte vyjádřit vděčnost našim předkům, díky kterým můžeme žít v současnosti?

Do jisté míry. Vaše kořeny jsou důležité, protože to jsou vaše kořeny. Je mnoho věcí z minulosti, které jsou nyní nepoužitelné. Nicméně to neznamená, že nemáme připomínat význam minulosti. Na druhé straně spousta věcí z minulosti je nezapomenutelných. Prostě určité poděkování tomu, co nám v minulosti sloužilo, můžete v našich písních zaregistrovat. Ale nikoliv na nějaké zromantizované úrovni nebo ve stylu velebení starodávných kultur. To rozhodně ne, tohle je ztracená cesta. Minulosti je důležitá ne proto, abychom ji kopírovali, ale abychom se z ní poučili a dělali věci lépe. Rozhodně máme potenciál dělat věci lépe.

Co konkrétně nás může naučit příroda? Přece jenom, když se více staráme o přírodu, tak se více staráme o sebe i o druhé.

Podle mě je to jednoduché. My jsme příroda. Není žádný důvod oddělovat nás od přírody. Jelikož jsme přestali vidět sami sebe jako část přírody, i proto dochází ke spoustě konfliktů. Co se týká učení, není žádný limit, ale také je třeba změnit přístup. A to nemusí být náboženská či spirituální záležitost. Může jít o pouhou myšlenku. V tom, že naši mysl nasměřujeme jiným směrem, je obrovský potenciál.

Díky věhlasu, který si už Wardruna vybudovala, potkáváte nebo jste pravděpodobně v kontaktu se spoustou lidí, o nichž bychom mohli říci, že jsou slavní. Jak tato situace ovlivňuje vaše vztahy s rodinnými příslušníky či třeba kamarády z dětství?

Mě tohle vůbec nezměnilo. V tomto směru jsem pořád stejný. Tohle není faktor, který by mě poháněl. Jasně, pro některé v zábavním průmyslu můžou být sláva a podobné věci motivační faktor. Pro mě ne. Já jsem vděčný a šťastný, že můžu potkat lidi. Někteří jsou slavní, někteří ne. V tom nevidím žádný rozdíl. Lidé jsou prostě lidé. Nezáleží na tom, zda mají účet na Instagramu s milionem sledujících nebo jsou v televizi, pořád to jsou lidé. To je má zkušenost, když potkám lidi. A stejně nahlížím na sebe. Jsem normální člověk, který dělá svou práci.

Je pro vás obtížné vyhnout se myšlenkám typu, že když jste udělal něco, co bylo úspěšné, tak nyní můžete pouze stejný model zopakovat? Vzhledem k tomu, že víte, co funguje, aby se nahrávka setkala s úspěchem. Odvrácenou stranou této situace však je, že se přestáváme vyvíjet. Jakým způsobem se snažíte tomuto typu myšlení odolat?

Nerad opakuji stejné věci. Nemůžu být spokojený sám se sebou, když se opakuji. Nikdy bych nevydal něco, kde bych se opakoval a přitom bych byl šťastný a pyšný na sebe. Pořád zkouším nové věci. Pro mě to je přirozené. Když se přistihnu, že jsem přestal doslova pronásledovat skladby a melodie, které slyším v srdci, a musím se do toho nutit, je třeba se zastavit a dělat něco dalšího. Když nejsem schopný nabídnout něco jedinečného, co chci sdělit, tak raději nesdělím nic.

Znáte nějaké kapely z České republiky, které si v zahraničí získaly solidní reputaci? Jako příklad lze uvést Master´s Hammer, Root, Silent Stream of Godless Elegy nebo Krabathor…

Určitě jsem slyšel jména některých z těch, které jste uvedl. A pravděpodobně některé z nich jsem v minulosti i slyšel. Nicméně jak jsem už zmínil, v současnosti moc muziky neposlouchám.

Vaši metalovou minulost rozhodně nelze popřít. Nabízí se tedy otázka, zda stále dostáváte nabídky na spolupráci od kapel z tohoto žánru? Vzhledem k vaší otevřenosti by se jistě dala představit vaše spolupráce s podobně smýšlejícími skupinami jako Amorphis či Orphaned Land… 

Žádosti o spolupráci jsou, jak od metalových kapel, tak od skupin z jiných žánrů. Nicméně nemám kapacitu ani čas jim říkat ano. Pokud to někdy hvězdy dovolí a čas bude na mé straně, můžeme o spolupráci uvažovat. V současnosti musím všem slušně říkat, že žádná spolupráce nepřichází do úvahy. Nemám tolik času, abych mohl dělat něco jiného než to, co je má priorita.

Vaše poslední album Kvitravn vyšlo loni v lednu. Jak daleko je v tuto chvíli k nové nahrávce kapely Wardruna?

Už jsem začal o nových skladbách přemýšlet. Bude to přirozený vývoj. Je třeba vzít v potaz, že nejsem stejná osoba, která napsala předchozí album. Jasně, koncept skupiny Wardruna od té doby, co jsem kapelu založil, zůstává nezměněn. Aspoň co se týká metodiky, hudby, typů zvuků, které jsem zvyklý vybírat. Nicméně jako lidé stejní nejsme. Tento přirozený vývoj ovlivní i naši novou desku.