Černobílý svět Mariana Friedla je elektroakustický emocionální otisk jednoho roku

Sám Friedl přitom Černobílý svět označuje jako „elektrobásnivou obhajobu barevného světa“. Mnohé se tím vysvětluje. Černobílý svět je pro Friedla symbolem určitého omezení a nesvobody. Odrazem vnitřní i vnější krize. Nahrávka má, podobně jako předešlé počiny Friedla, konceptuální rozměr: jednotlivé skladby jsou téměř symetricky rozděleny do čtyř oddílů podle čtyř ročních období (nabízí se paralela k dílům Antonia Vivaldiho nebo Astora Piazzolly). Podzim, Zima, Jaro a Léto se střídají bez zjevného vrcholu, daleko víc Černobílý svět vyjadřuje jakousi spřízněnost s přírodním koloběhem a plynutím času.

Jednotlivé písně jsou více či méně prostoupeny elektronikou Martina Kociána, která je na tuzemské poměry (o folkových poměrech ani nemluvě) velmi mnohotvárná. Upoutá její vycizelovaná zvuková stránka a pestrá imaginace, jež se odráží nejčastěji v rafinovaných rytmických strukturách a temných barvách.

Marian Friedl v minulosti velmi často propůjčoval své mimořádné umělecké schopnosti k restaurování slov a nápěvů, jež pocházejí z folklorních zdrojů. Na nové nahrávce zpívá, recituje, šeptá a vypráví ze sebe a sám za sebe. Používá samozřejmě svou obvyklou paletu nástrojů jako karpatské píšťaly, kontrabas, klarinet, gallichon, dudy aj. Ale deska je výrazem jeho vidění konkrétního úseku času a světa. Koproducent a spoluhráč Martin Kocián kromě elektroniky dodal albu kontrabasové hloubky a hraje na akordeon, zvonkohru a kytaru.

Ačkoli se album blíží běžnému písňovému repertoáru, zvolená dramaturgie a zejména šíře výrazových prostředků mohou činit jeho poslech docela náročným. Rozhodně to není oddechová záležitost. Některé písně jako Pohádka, Dva koráby a Veselá balada jsou ovšem vyložené hitovky, které doslova pohladí.  O jiných skladbách se to ovšem říci nedá. Jsou složitější, hudebně i textově vrstevnatější a mají v sobě napětí.

Spojení mluveného a recitovaného slova s písněmi není vždy úplně ideální. Friedlův zpěv je trochu rázovitý co se týče výslovnosti a frázování. Nejvíc se to odráží v přebytečných akcentech na některé slabiky a slova. To ovšem nemusí být slabina, ale prostě jen fakt, že všechno na tomhle albu jde opravdu hluboko od srdce. Krásně to ilustruje půvabný rozhovor otce s dítětem, které se ptá: „Tatínku, myslíš, že je Bůh?“. Otec odpoví: „Myslím, že ne. Ale co si myslíme, je jen málo podstatné. Důležitější je, čemu věříš.“ Dítě se tedy zeptá jinak: „A věříš, že je  Bůh?“. Na to otec řekne: „Ano. Věřím ho všude kolem sebe.“

Umět se správně tázat učili už antičtí filozofové. Podobná moudrost, rozvaha a duchovní síla proudí i z alba Černobílý svět. Ačkoli je to deska komplikovaná, dramatická a svým způsobem zobrazující konflikt autora se světem, nikdy není depresivní. Rezignace, pasivita a lhostejnost jsou Marianu Friedlovi cizí stejně jako jakékoli hudební škatulkování.

Černobílý svět není jen nesmírně zajímavou hudební zkušeností. Album obsahuje také nádherné fotografie Sabriny Pasičnykové, která s něžností doprovodila Friedlův černobílý rok poutavým vizuálem. Svůj neopominutelný vklad na nahrávce zanechali také četní hosté Štěpán Flagar (saxofon, klavír), Michal Wierzgoń (bicí, xylofon), Anežka Šidlová  (recitace), Pavel Motyka (housle), Stano Palúch (housle), Eliška Šidlová (zpěv) a Rostislav Hus (kytara).

Marian Friedl svou nahrávkou Černobílý svět ukázal, že jeho hudba a myšlenky černobílé nejsou. A jak to tak vypadá, ani nebudou.

Marian Friedl: Černobílý svět. Indies Scope Records 2022, Celkový čas: 55:53