Osmá kapitola dopsána. Z festivalu elektronické hudby Beats for Love je taneční svět paf

Asi takhle: Pokud bychom se měli držet toho, co nám říkají čísla, tak už předem bychom věděli, že osmé pokračování festivalu Beats for Love bude plné superlativů, výjimečnosti a nekonečnosti. Ptáte se proč? Jednoduchá odpověď. Osmička je totiž vnímána jako karmické číslo, které má v sobě něco kosmického a kouzelného.

Stačí pouze tohle k úspěchu? Samozřejmě nestačí… Jak známo, samo se nic neudělá a je třeba přiložit ruku k dílu. A v tomto případě nejednu. Když už se pohybujeme mezi čísly, tak organizátoři uvedli, že v pondělí do areálu zavítalo 43 tisíc návštěvníků. Pravda také je, že na všechny dny bylo možné vstupenky v pohodě zakoupit i v den konání.

Jedním z neoddiskutovatelných faktů je, že pořadatelé i letos, jinými slovy opět, namíchali pestrý koktejl, jehož ingredience tvořily ti nejoblíbenější a nejoceňovanější dýdžejové z různých tanečních žánrů. Dostatečně vyřádit se dalo u drum&bassu, reggae&jungle i techna, nechyběly scény věnované housu, EDM & trance, psytrance, eletroswingu a breakbeatu, hip-hopu atd. Tedy atraktivní všehochuť, k níž se v podstatě dají přiřadit maximálně dvě slova: skvělá nabídka.

Hlavní festivalová stage. (Foto: B4L)

Tady znovu zdůrazněme jednu zásadní věc. Beats for Love je festival, kde organizátoři pracují s těmi nejlepšími z nejlepších v daných žánrech. A nejen že pracují, ale oni každoročně, opakovaně a ve velkém počtu tyto taneční hvězdy do Ostravy přivážejí. V tomto ohledu se s Beats for Love nemůže rovnat žádný jiný český festival, kde se sem tam jedno, dvě „velké jméno“ objeví, ale nikdy ne v takovém počtu v jednom ročníku. Samozřejmě nikdo netvrdí, že ostatní odvádějí podřadnou práci. Ani není nutné před týmem z Beats for Love klečet na kolenou, ale ocenit jej můžeme, protože si to zaslouží. Ostatně jistě ne náhodou právě o tomto faktu hovořil v rozhovoru jeden z headlinerů akce Lost Frequencies (odkaz na celý rozhovor).

Během všech čtyř dnů šlo zcela jasně rozpoznat, že dvouletá pauza fanoušky do jisté míry zklidnila a zároveň pořádně nažhavila. V tom nejlepším slova smyslu. Ne, předchozí věty se nevylučují. Stačilo mít otevřené oči… Ať už teenageři či věkem dospělí, místy dokonce i děti, byli doslova dychtiví po tanečních dostaveníčkách, s nimiž se pojí určitá volnost, odvázanost či touha být sám/sama sebou. To pak vytvářelo elektrizující synergii mezi vystupujícími a návštěvníky. Za tou se rozhodně nemuselo jít až na kraj světa, protože se dala spatřit před každým pódiem.

U samotného pohybu se ještě na chvíli zastavme. Tanec totiž není jen určitá volnočasová zábava či jistá komunikace s okolím. Pohyb opravdu pozitivně ovlivňuje naše mozky, jak tvrdí izraelský inovátor a kouč Ido Portal, v jehož badatelském centru zájmu je mimo jiné soulad mezi tělem, hudbou a tanečními prvky. Nezasvěceným se tak může zdát, že tanec je maximálně doprovodný prvek hudební produkce, ale ve skutečnosti má pohybová nespoutanost pozitivní vliv na naši mysl.

Andy Byrd. (Foto: B4L)

Pokud jste zavítali před jakékoliv pódium, byla patrná oddanost fanoušků danému žánru, v mnoha případech rovnou konkrétnímu interpretovi. Což není zas tak obvyklé. Jasně, když vyrazí na koncert fanoušek metalu, tak jde většinou za tím, že chce vidět konkrétní kapelu. Ale nalijme si čistého vína, a klidně i vícero skleniček, máme tady i spoustu hudebních festivalů, kam se primárně chodí za zážitky a za známými. Muzika je odsunuta na vedlejší kolej.

Možná je trochu odvážné tvrdit, že se z Beats for Love stal takový menší taneční Woodstock, ale rozhodně k tomu nemá daleko. Podobné myšlenky či vibrace tu jsou. Porozumění, přívětivost, ohleduplnost či láska v různých podobách byly prvky, které festivalové dění letos doprovázely od prvního do posledního momentu.

Kdo zažil, tak by jistě tuto příjemnou atmosféru potvrdil. Kéž by si přítomní tuto pozitivní náladu uchovali co nejdéle… Tak či onak, jednalo se o další plus, které bychom neměli přehlížet. A brát jako samozřejmost. I za zvládnutí tohoto ne zrovna lehkého úkolu se sluší organizátorům přidat dalšího bludišťáka.

Z festivalu Beats for Love. (Foto: B4L)

Jak nám totiž Malcolm Gladwell v knize Bod zlomu spolehlivě ukázal, tak „k tomu, abychom se chovali určitým způsobem, nás nepodněcuje určitý typ člověka, ale určité vlastnosti prostředí.“ Zkrátka síla kontextu nás ovlivňuje více, než si mnohdy chceme přiznat. A v tomto případě se jedním dechem sluší doplnit, že festivalové prostředí bylo inspirující.

Pojďme k hudbě. Autor těchto řádků s oblibou říká, že vývoj hudby skončil v roce 1993, když jazz-metaloví Cynic vydali z hlediska inovace a kompoziční náročnosti naprosto nepřekonatelné album Focus. Bývá to vysloveno napůl vážně, napůl s nadsázkou.  Poté, co zažil letošní Beats for Love, tak… no, je to v zásadě jednoduché… Na svém názoru nic nezmění. Není důvod. Nicméně to neznamená, že se během čtyř dnů neudálo spoustu hodnotného, na co se bude vzpomínat.

Alan Walker. (Foto: B4L)

Obě hlavní hvězdy, tedy Armin van Buuren a Alan Walker, předvedly grandiózní show se spoustou laserových vychytávek, které z Ostravy udělaly v daný moment snad největší taneční party na světě. Každé vystoupení však vyznělo jinak. A to bylo dobře. Norský dýdžej byl daleko více „písničkovější“, pokud se dá uvést, a každý okamžik na pódiu si výrazně užíval a prožíval. Ať už se jednalo o jeho skladby (například Faded), či o chvíle, kdy pouštěl úryvky od jiných interpretů (mimo jiné Gimme! Gimme! Gimme! od ABBA).

Jeho nizozemský kolega vsadil spíše na hutnější či valivější prezentaci, která zpočátku nebyla tak chytlavá. Ale to nevadilo. S přibývajícím časem se však vyjasňovala. Každopádně rodák z Leidenu od úvodního intra s přehledem dirigoval davy fanoušků, kterým předkládal jeden trance zákusek za druhým. A reakce přítomných či samotného umělce? K nezaplacení. K všeobecné spokojenosti se nadlábli všichni.

Armin van Buuren. (Foto: B4L)

Oba zkrátka potvrdili, že cílevědomá práce se vyplácí a vlastní sny a cíle si lze splnit, pokud našemu snažení věnujeme dostatek úsilí. Ostatně Armin van Buuren o tom hovořil v rozhovoru pro Ostravan. (odkaz na celý rozhovor).

Další taneční perly, někdy s příměsí drum&bassu, jindy housu či techna, příchozím na Love stage naservírovali například Friction, Lost Frequencies, Andy C, Danny Byrd, Maurice West, Wilkinson, Technique International Sound či Alle Farben. Volnou vstupenku do tanečně-jazzových sfér přítomným věnoval Timmy Trumpet, v podobných intencích a v podobné atmosféře vedli vystoupení i Ty Nikdy s dechovou sekcí ostravské kapely Hipnautica.

Dope D. O. D. (Foto: B4L)

O tom, že věk je jen číslo a v podstatě na něm nezáleží, podali důkaz Stereo MC´s, kteří na taneční scénu vstoupili v době, kdy většina těch, kteří přišli na festival, nebyla na světě. Psal se totiž rok 1985… Ale když hip-hop a tanec miluješ, není co řešit. Nelze přestat! S poněkud pálivější verzí rapu či hip-hopu se naopak vytáhli drsňáci Dope D.O.D., jejichž set evokoval každodenní realitu Brooklynu.

Zkrátka, asi nejvýstižněji pak počínání na hlavním pódiu vystihli Vini Vici, kteří fanouškům pustili We are the Champions od Queen. Všeříkající.

Vini Vici (Foto: B4L)

Ale to samozřejmě nebylo všechno. Povedla se i sázka na ženy, které ovládly poslední večer na Evropa 2 House Square. A jméno, které bychom si měli zapamatovat, je Reinette. Fakt, že krása se může ukrývat i v dunivé monotónnosti, prokázali interpreti ze stage Harder Styles Vítkovice, konkrétně třeba Crane. Zpestřením tohoto žánru je však určitě nizozemský Sefa, jenž umně do skladeb roubuje i popové vychytávky. Vychytávky, které jsou navíc vkusně emočně zabarvené.

EDM & trance stage našla domov v útulném šapitó, kde se dostatečně u svých mašinek rozparádili například Lucas & Steve, Artento Divini či Alex di Stefano. Z reggae & jungle sféry zmiňme například Serial Killaz, kteří dokážou během chvilky příchozí vystřelit do nadpozemských výšin. Našince zase jistě potěšilo, když tuzemští Upfockerz připomněli majstrštyk Šrouby do hlavy od Lucie. A tak bychom mohli pokračovat, ale jak se říká: sto lidí, sto chutí, sto názorů. A člověk nemůže být fyzicky na několika místech najednou.

Pojďme však připomenout ještě pár zásadních postřehů. Dalším místem, kde bylo možné dovolit tělu opájet se přívalem přínosných chemických látek, byla chill zóna s vybudovanou improvizovanou pláží. Pro jistotu, myšleny jsou samozřejmě chemické látky, jako například serotonin či oxytocin… Žádné jiné chemikálie. V podstatě jednoduchý nápad, ale funkční. Vkusný bar, pár pytlů na ležení, barové přístřešky, všudypřítomný relax, a tanec v písku mohl začít. Jo, je tomu tak. Opět se potvrdilo, že na naše chování působí drobnosti, a tudíž i spokojenost vytvářejí detaily. Tohle se tedy také povedlo.

Přínosné také bylo, že se na festivalu pomáhalo druhým. Těm, kteří to potřebují. A nejen že se tvrdilo a mluvilo, že se pomáhá, ale opravdu se pomáhalo. Výtěžek z charitativní sbírky tentokrát obdrží Greta Gräsle (2,5 roku), Petr Adámek (11 let) a Natálie Kissová (26 let), kteří od narození trpí mozkovou obrnou.

Alle Farben. (Foto: B4L)

Pokud si říkáte, kdy padne zmínka o té deštivé polízanici, která do Ostravy přišla v první festivalový den, tak právě teď se stalo. Ale v podstatě není co rozebírat a není o čem se sáhodlouze rozepisovat. Do lovení žádných senzací se nebudeme pouštět. Jasně, byl to určitý zádrhel. Program se musel přibližně na hodinu zastavit, situaci bylo třeba intenzivně řešit. To se se podařilo, a jelo se dál. Nic víc, nic míň.

Snad jen doplňme, že tohle byla jedna z tisíců překážek, které pořadatelský tým musel během roku, potažmo tří let, řešit. Tahle však byla viditelná, takže vyvolala větší rozruch. Na druhé straně je samozřejmě škoda, že tato deštivá smršť stála za zrušením pátečního programu na drum & bass stage.

Pochvalu ovšem adresujme i návštěvníkům. Víme, že při stresových situacích, zvlášť když jsou spojeny s určitou nejistotou, nevraživost stoupá, ale v tomto případě davy fanoušků ochotně a vcelku v poklidu vyčkávaly, jak se situace vyvine. Ostatně další důkaz, že za určitých okolností jsme ochotni akceptovat nějaké to nepohodlí, abychom dostali to, po čem toužíme. Více takových zkoušek našeho já. Pro budoucnost každého přínosné.

Z festivalu Beats for Love. (Foto: B4L)

À propos pořadatelé. Na tomto místě podtrhněme jeden podstatný fakt. Pisatel těchto řádků nemá žádný kamarádský vztah s organizátory. V podstatě je osobně ani nezná (se zástupci marketingu či PR oddělení domlouval maximálně nějaké záležitosti ohledně rozhovoru s Lost Frequencies, novinářské akreditace a poskytnutí fotografií). Navíc by se na spoustě věcí spadajících pod širokou oblast hudby s nimi ani neshodl. Ale to je jiný příběh… Nicméně resumé je jednoznačné. Celý tým pořadatelů v čele s Kamilem Rudolfem si za odvedenou práci zaslouží jedničku. Podtrženou jedničku.

Každopádně pokud v těchto slovech někdo vidí chválení obvyklého typu „poplácáme se po zádech, upřímnost nás nezajímá, všichni jsme perfektní, přece je nebudeme kritizovat, protože navzájem od sebe něco chceme“ (a že se to při různých akcích děje), tak si to samozřejmě myslet může… Ale není tomu tak.

Z festivalu Beats for Love. (Foto: B4L)

Dostali jsme se do finále. Je všechno zalité sluncem? Jsme na vrcholu a není kde stoupat? Rozhodně ne. Pořád jde posouvat laťku výše. Nabízí se třeba regulérní koncert formace Pendulum. Ať si kdo chce, co chce, říká, tak v roce 2015 prezentovaný DJ set byla jen slabá náhražka. Samozřejmě proti gustu žádný dišputát, ale tento DJ set vyznívá stejně jako si koupit vstupenku třeba na koncert kapely Metallica nebo zpěvačky Madony a ti by pouštěli své písně z kazeťáku. Někomu to sice může stačit, ale jinak umělecký přínos žádný. A nechce se věřit, že by se organizátoři spokojili s polotovarem, když jinak servírují hostinu pro gurmety…

Další cesta by mohla vést přes zapojení ještě více žánrů do festivalu. Už byla zmíněna poutavá jazzová vsuvka. A nemusí zůstat jen u ní. Důkazem bylo třeba vystoupení Zardonic, který rozdivočel přítomné na Drum&bass Stage. Tento venezuelský umělec už má na svém kontě spolupráce například s metalovými Anaal Nathrakh, Fear Factory či Satyricon. I proto by do festivalové rodiny klidně mohli přibýt třeba takoví Plasma Pool, kterým šéfuje metalový divoch Attila Csihar (Mayhem, Sunn O))) atd.).

Z festivalu Beats for Love. (Foto: B4L)

Každopádně letní prázdniny začaly tím nejlepším možným způsobem. A plnou parou vpřed také pokračují. V Ostravě se koná nebo uskuteční celá řada festivalů, kde se vyplatí zavítat a rozšiřovat si hudební obzory. Určitě je to obohacující. Stejně jako pro všechny fanoušky punku, hardcoru, grindcoru či metalu, kteří navštívili letošní Beats for Love. A že jich bylo.

Na Slezskoostravském hradě třeba probíhá projekt Barrák Music Hrad, kde vystoupí například Marpo (16. 7.), Harlej (9. 7.), Napalm Death (v rámci akce Metal!!! – 20. a 21. 8.) či Arakain (18. 8.). Samozřejmě už se blíží také očekávané Colours of Ostrava (13. až 16. 7.) a třetím do festivalové party může být třeba Ostrava v plamenech (29. a 30. 7.).

Na závěr zbývá dodat ještě jednu dobrou zprávu. Tak za rok znovu… Anebo vlastně ještě lepší zprávu. I s ohledem na to, kdy to právě čtete… Už za necelý rok… Devátý ročník Beats for Love je totiž naplánován na 5. až 8. července 2023.