Slunovrat 2022 poprvé: Jedineční Jaromír 99 a Radůza, krkolomný Cirk La Putyka i dechovka, jakou svět neviděl

Radúzu by si člověk dokázal představit i později večer, ale nakonec to byl nádherný hudební začátek Slunovratu. Charismatická písničkářka se srdnatě porvala se zdravotní indispozicí, střídala během hry akordeon, kytaru, ukulele a bendžo, přičemž na všechny nástroje hrála s lehkostí a muzikantskou jiskrou. Její písně rozhodně patří k těm, které dokážou přidat do dnešního zmateného světa pár dobrých postřehů. V triu s kytarou a bicími to Radúze slušelo, všichni hráli parádně.

Radůza na Slunovratu. (Foto: Aleš Honus)

Jedním z vrcholů prvního dne Slunovratu byl Cirk La Putyka se svým Kaleidoskopem. S tělem a pohybem umí tahle parta dělat neuvěřitelné věci. Mají nápad, styl a dělají věci evidentně proto, že je ohromně baví. Během jejich dynamického vystoupení nechyběly skoky, přemety, taneční kreace, parodické boxerské souboje. Ale více než efektní podívaná mě nadchlo, co všechno se dá s vlastním tělem podniknout. Tohle byla přímo esence lidství, jehož principem je hra a interakce s ostatními.

Z vystoupení souboru Cirk La Putyka. (Foto: Aleš Honus)

Performance je jedna věc, ale bez spolupráce a vzájemné pomoci by špičkové individuální výkony prostě nebyly možné. Ohromný zážitek, navíc vydatně podpořený všudypřítomným humorem, legrací a skvělou elektronickou a drum’n’bass muzikou.

Jaromír 99 alias Jaromír Švejdík si letos na Slunovratu dopřál nejen koncert, ale také novou výstavu svých výtvarných děl. O jeho obrazy byl takový zájem, že se do gotické síně téměř nebylo možné dostat.

Zleva šéf festivalu V. Müller a Jaromír 99 na vernisáži. (Foto: Aleš Honus)

Jeho následující koncert v minoritské zahradě byl opravdovým pohlazením. Hudba tichá a hluboká, texty silné a oslovující. Tak jak ho známe a milujeme. Krásné poetické a hladivé zahájení a písně, které si řada lidí prozpěvovala společně s tímto jedinečným umělcem.

Jak napsal můj kolega Milan Tesař na sociální síti: představa, že budu poslouchat regulérní dechovku se mi zdála až do včerejšího večera nereálná. Jenže Slunovrat dokáže pořádně zahýbat se zavedenými zvyklostmi. Provodovjané Františka Skály jsou dechovkou, která využívá typické šablony této hudby jen do jisté míry a v rovině osobité parafráze a satiry. Už začátek v podobě pekelné melodie z pohádky s čerty nejsou žerty naznačil, že půjde o něco jiného, než je zvykem. A salvy smíchu, znějící z publika, stvrdily, že tento typ produkce nechá chladným jen málokoho.

František Skála a Provodjované. (Foto: Aleš Honus)

Navíc, Provodovjané jsou výborní muzikanti, kteří si svá instrumentální sólíčka umí náležitě užít. A František Skála by se jako frontman dobře vyjímal určitě i u nějaké podzemní psychedelické formace. Jenže tam by ho byla škoda, tam je podobných individualit celá řada. Ovšem v dechovkové muzice je Skála někým skutečně unikátním a svojským. Bez jeho hlášek, příběhů a osobitých tanečních a pohybových sekvencí by byl koncert této kapely docela stereotypní.

Slunovrat se v Opavě rozkročil hned první den velmi všestranně. V minoritské zahradě se sešlo poměrně početné publikum. Závěrečnou dechovkovou jízdu si užili také chrousti, kteří jak známo vylétají za soumraku a zahrada je zjevně jejich přirozeným habitatem. Některým lidem byly tito neškodné bzučící továrničky sice dost protivné, ale je to jejich domov a my jsme si ho jen na chvíli vypůjčili. Snad to s námi ty tři dny přežijí bez úhony.