Jsem šťastná, když jsou šťastní lidé kolem mě, říká před vystoupením na Colours klavíristka Hiromi

Co si vybavíte jako první, když se řekne Ostrava?

Ostrava je pro mě město, kam jsem se už pár let chtěla dostat. Kvůli covidu to však nebylo možné. Letos se mi to konečně podaří. Velmi se těším na to, že zjistím o tomto městě více, až tam konečně přijedu.

Na festivalu Colours of Ostrava vystoupíte v industriálním areálu, kde se počítá s návštěvností několika desítek tisíc lidí, váš koncert bude situován do auly Gong, kam se vejde 1500 lidí. Nicméně jste zvyklá hrát i v menších jazzových klubech. V čem největší rozdíly mezi takovýmito koncerty?

Při venkovních akcích jsou diváci mnohem více uvolnění a otevření. Kromě samotné muziky si užívají také slunce, měsíc nebo třeba vítr. Je to skvělý způsob jak si muziku takhle užívat. Energie, kterou z publika při venkovních koncertech cítím, je prostě jiná než při koncertech v klubech.

Už když vám bylo 14 let, tak jste vystupovala s Českou filharmonií. Jaká nejzásadnější vzpomínka vám z tohoto koncertu zůstala?

Hrála jsem jen jednu skladbu od Bedřicha Smetany. Bylo to poprvé, co jsem se setkala s tvorbou tohoto skladatele. Je to velmi silná a nádherná hudba.

Vloni jste při zahájení letních olympijských her v Tokiu měla tu čest zahrát během zahajovacího ceremoniálu. Který moment z tohoto vystoupení vám navždy zůstane ve vzpomínkách?

Od března 2020 jsem nemohla vyrazit na tour. Takže v tomto případě jsem byla naprosto šťastná, že jsem mohla jako určité překvapení vystoupit a díky tomu se tak propojit s lidmi na celém světě, ačkoliv to bylo pouze prostřednictvím televize.

Také jste vloni vydala velmi povedenou studiovou desku Silver Lining Suite. Ačkoliv jste klavíristka, tak na obalu této nahrávky klasický klavír schází. Proč tomu tak je?

Kapelu jsem pojmenovala Hiromi The Piano Quintet. Mnoho jazzových fanoušků si ve chvíli, když uslyší slovo kvintet, představí kvinteto s trumpetou, saxofonem, klavírem, baskytarou a bicími. Pro lepší porozumění jsem tímto obalem chtěla všechny ujistit, že jsem nahrála album se dvěma houslemi, violou a cellem. Velké křídlo by k obalu alba nepasovalo (smích…) To je proto důvod, že držím pouze klaviaturu.

Jedna ze skladeb na zmíněné nahrávce se jmenuje Fortitude (Statečnost). Ve kterých chvílích se cítíte statečná a kdy naopak potřebnou odvahu či statečnost postrádáte?

Když mám něco udělat, tak jsem vždy spíše vystrašená to neudělat, přesto se nakonec překonám a pustím se do toho. Stejné to bylo i v tomto případě, kdy tak dlouho trvala covidová situace. Neustále jsem přemýšlela, co bych mohla udělat, až jsem začala psát nové skladby. A ty skladby jsou poznamenány emocemi, které se týkají té doby. Tak tedy vzniklo album Silver Lining Suite.

Výraznou pozornost posluchačů si zaslouží rovněž song nazvaný Uncertainty (Nejistota). Co jste v poslední době vnímala jako vaši největší nejistotu?

V roce 2021 to určitě byl fakt, že jsme do poslední minuty nevěděli, zda se jakýkoliv koncert uskuteční, nebo ne.

Co pro vás znamená úspěch?

Za úspěch považuji pouze takové situace, když se lidé kolem mě smějí. Jsem šťastná, když jsou šťastní lidé kolem mě. Nikdy se nemůžu cítit úspěšná, když kolem sebe nikoho nemám.

Výraznou stopu ve vašich skladbách zanechal také slovenský bubeník Martin Valihora, s nímž vás pojí dlouholetá spolupráce. Vzhledem k tomu, že Češi a Slováci mají stále velmi blízko k sobě, tak se nabízí otázka: Jaký dojem na vás Slované udělali?

Na základě mých zkušeností bych řekla, že to jsou vděční a milí lidé vůči těm, které mají kolem sebe.

Kdyby vaši přátelé měli uvést jednu oblast, v čem jste podle nich dobrá, a obecně se o tom neví. Co by podle vás uvedli?

Ráda si vychutnávám dobré jídlo.