Beata Hlavenková zazářila v magickém prostředí hukvaldské přírody

Hlavenková v hukvaldské mottě v sobotu vystoupila s trumpetistou Oskarem Törökem, který vdechnul jejím písním efemérní poetické kouzlo. Jejich souznění na pódiu je bezprostřední, zautomatizované a samozřejmé. Vypadá zdánlivě jako hračka, ale jsou za ním nedozírné hladiny improvizací a hledání… Tam, kde jsou slova zbytečná, dokáže Hlavenková s Törökem mlčet prostřednictvím čarokrásné hudby. A tam, kde jsou slova nutná, dokáží nalézt zvuky, které vystihují jejich pravý smysl. V jejich společném hraní není nic stereotypního a předvídatelného. Naopak jsme svědky dobrodružné expedice do neznámého světa, kterou podniknou jen ti, co se nebojí riskovat.

Beata Hlavenková a Oskar Török. (Foto: Petr Tkáč)

Koncert v kamenném objetí motty, nad níž se prostíralo modravé nebe, si nenechalo ujít různověké publikum. Beata Hlavenková věnovala nejvíc prostoru právě svému albu Sně, ze kterého zazněly písně jako Prameny, Žena, Radost, Husa v mlze či moje oblíbená Plávala. Hudební imaginace Hlavenkové je bezbřehá. Dokáže nenapodobitelně zachytit atmosféru poezie, svým hlasem vypráví, ale také dobarvuje a maluje.

Beata Hlavenková vystoupila na Hukvaldech. (Foto: P. Tkáč)

Nechyběly samozřejmě písně z nejnovějšího alba Žijutě, které je dosud nejintimnějším průhledem do duševního světa Beaty Hlavenkové. Zmínku si zaslouží hudební podání obou interpretů. Klavír pod dotykem jejích rukou zní jinak, než je běžné. Hra Hlavenkové v sobě slučuje jakoby více percepčních kategorií: stále vyrůstá z jazzové harmonie, která sytí skladby pestrými barvami. Někdy překvapí pulzující rytmikou, melodicky stále více tíhne k nekomplikované, jasné a výstižné stručnosti.

Hlavenková je vynikající pianistka a Török na trubku kouzlí neuvěřitelně sametové tóny. Stručně řečeno ti dva si hudebně dokonale rozumí. Srovnání s dřívějšími koncerty navíc ukázalo, že oba přemýšleli nad svým zpěvem. Velice zajímavá je jejich práce s vícehlasy. Citlivým využitím harmonizéru, který jejich hlasy rozmnožil o vícehlasé možnosti, získal celkový zvuk na objemu a naléhavosti. Akustická a zvuková stránka hukvaldského koncertu byla nádherná, jemná a kultivovaná.

Oskar Török. (Foto: Petr Tkáč)

Hlavenková celým koncertem prováděla vkusným mluveným slovem. Zmínila přitom nejen své vendryňské kořeny, ale potěšila vzpomínkou, že její hudební studia začala právě v Ostravě u profesora Edvarda Schiffauera a posléze pokračovala na JAMU v Brně.

U Beaty Hlavenkové je jisté, že neustále hledá a dělá vše naplno. Během jejího koncertu měla spousta lidí zavřené oči. Kdyby se někdo ptal proč, připomeňme slavný výrok malíře Paula Gauguina, který má na to přesvědčivou odpověď: Zavírám oči, abych viděl.