Herec Slezského divadla Daniel Volný: Těším se na roli pořádného záporáka!

Blíží se nám prázdniny. Jaké budou ty tvoje?

Ať už budou jakékoliv, hlavně aby už byly (smích)… Budou odpočinkové. Jedeme s rodinou na tři týdny do Itálie a pak mě čekají nějaké návštěvy přátel, posezení u mnohých z nich na chalupách a podobné příjemné chvíle, takže se moc těším.

Pokud vím, tak jednou z tvých životních úloh je už nějakou dobu ta, že děláš oddávajícího. Copak v létě žádné zamilované páry neoddáš?

Ano, to je pravda. Mám tam pár okýnek i v létě, kdy budu oddávat, ale abych se přiznal, to už ani nepočítám jako nějaký velký zápřah. Je fakt, že na posledních svatbách se mi vždy podařil nějaký přebrept. Naposledy si pamatuji, že nevěsta chtěla, abych do své řeči zakomponoval něco ve smyslu, že nebude manželovi mluvit do řízení auta, protože její odřená kola mluví za vše. Já samozřejmě řekl kolena namísto kol a význam byl hned jiný, ale tak svatebčané se alespoň pobavili. Těch úsměvných historek už pár vzniklo, ale svatby mě dokážou pozitivně naladit, mám to rád.

Předpokládám, že ale celé léto volno nemáš, nástup do divadla bývá už někdy v srpnu, že?

Je to tak, máme nástup někdy kolem 20. srpna a hned skočíme rovnýma nohama do příprav první premiéry na novou sezónu Můj nejlepší kamarád, kde mám zase velkou roli, takže mě vlastně čeká i v létě práce. Budu se muset učit hodně textu, protože to stoprocentně do začátku prázdnin nestihnu.

Jsi Opavan jako poleno, jestli to tak mohu říct. Oblíbený a oceňovaný u diváků, věrný své rodné hroudě. Byl to ten důvod, proč jsi vstoupil do politiky?

Stranu, kde nyní působím, jsem předtím už roky volil a je mi sympatický dlouhodobě její program. Taky mám rád lidi, kteří ve straně jsou. Dostal jsem nabídku, abych se zapojil už dříve, ale vůbec jsem se nechtěl v tomto smyslu angažovat. Pak jsem si ale beze zbytku uvědomil, že divadlo je součástí politiky, ať už chceme, nebo ne. Přece jen město financuje Slezské divadlo a říkal jsem si, že by bylo dobré, kdyby tam na radnici byl někdo, komu na divadle záleží. To byl první velký impuls. Druhým impulsem bylo jistě to, že jsem Opavák, vychovávám tady děti a zajímají mě opavská témata každodenního života.

S tím spojením politiky a divadla jsi mi nahrál, protože kulturně aktivní společnost v Opavě ví, jaké problémy byly ve Slezském divadle, že se stále řešilo nějaké personální složení vedení divadla. Teď se zdá, že je situace klidnější. Slezské divadlo (SDO) má nového ředitele. Je sice brzy sčítat zajíce, když hon teprve začal, ale vnímáš to tak, že změna může divadlu pomoci?

Velmi doufám, že tomu tak bude. Otázka profesionálního divadla stojí vždy na penězích. Pokud je ve vedení divadla někdo, kdo je schopen peníze získat, tak to pro Slezské divadlo bude dobře. Jak jsi sám řekl, hon teprve začal. Rozpočet se vytváří až někdy koncem roku, zároveň nás čekají volby, takže i z tohoto pohledu nemusí být pro nové vedení situace úplně jednoduchá. Každopádně vedení držím palce, protože tím držím palce i celému našemu divadlu.

Do Slezského divadla relativně nedávno přišla nová krev v podobě mladší generace herců, po které už se nějakou tu dobu volalo, co si budeme povídat. Vnímáš to i jako nějaký vlastní přerod, že už nebudeš hrát ty čerstvě plnoleté milovníky a princátka?

Věřím, že tomu konečně tak bude. Už mě nebaví ani poslouchat ty řeči o Danovi, který před deseti lety, když divočil, udělal tohleto a támhleto. Už by zase mohli divočit ti mladší… (smích) A abych řekl pravdu, tak mě ti princové už strašně nebaví. Naopak se těším na nějakého pořádného záporáka, ale to asi není nic nového. Herci většinou rádi ztvárňují záporáky. Teď jsem byl tedy překvapen, že jsem dostal roli Hejtmana v Revizorovi, protože to je role, kterou mám spojenou s herci kolem padesátky, takže to byl zase jiný skok, ale je to tím, že se teď v souboru právě věkové poměry posunuly, takže aby Pavel Zavadil mohl hrát Chlestakova, tak já dostal Hejtmana. Prostě to na mě vyšlo, ale já tohle vůbec neřeším. Je to přirozený vývoj.

Z inscenace Revizor. (Foto: Radovan Šťastný)

Ještě se vrátím k samotnému Revizorovi, kterého v SDO režíroval Michal Zetel. Je to inscenace v moderním hávu, vše je zeštíhleno o několik vedlejších postav, jak vnímáš celou inscenaci?

Byla na tom spousta práce. Michala Zetela znám ještě z JAMU. Už tam dělal divadlo, které mě moc bavilo. Zároveň má i herecké zkušenosti, což je vždycky u režiséra fajn, protože dokáže herce mnohdy lépe navést. Musím říct, že Zetel má v sobě něco, že dokáže zejména mladým hercům pomoct s nějakými jejich nešvary, jestli tomu tak můžu říkat. Práce s ním byla moc fajn. Vymysleli jsme tam spoustu fórků a skopičin. Myslím si, že se nám povedlo vystihnout takové to ruské maloměšťátství, které v sobě moc pozitivního nemá, ale zároveň se povedlo promíchat tyto reálie s aktuálním děním a jsou tam dokonce i nějaké narážky na Opavu. Ať se lidé přijdou podívat, stojí to za to.

Máš raději práci s kmenovým režisérem, který zná soubor a soubor zná jeho, nebo jsi takový ten herecký dobrodruh, který se těší na hostujícího režiséra a na nové věci kolem?

V podstatě mi vyhovuje obojí. Řekl bych, že mi sedí režijní styl Jiřího Seydlera (umělecký šéf a kmenový režisér SDO – pozn. red.). Nedávno jsme o tom zrovna mluvili, že nominace na různé ceny jsem získal za role v inscenacích, které režíroval on, takže asi mi to opravdu vyhovuje. On prosazuje určitě konzervativnější režijní přístup, ale na druhou stranu si myslím, že na Zetela se všichni těšili, protože v poslední době jsme hodně pracovali s Jirkou a změnu jsme uvítali.

V posledních letech dostáváš více prostoru v SDO v muzikálech a operetách. Je to tvůj výstup z komfortní zóny?

Stoprocentně je to výstup z komfortní zóny (smích). Nejsem zpěvák, nikdy jsem se za něj nepovažoval, takže jednotlivé písně mám hodně vydřené. U korepetice vždycky strávím moře času s Libuškou Vondráčkovou, která mi hrozně moc pomáhá, takže jí takto na dálku znovu děkuji. V SDO jsem poprvé zpíval někdy hned ze startu svého angažmá v pohádce, takže pak mi svěřili roli v nějaké té operetce a už to jelo. Nemůžu se pěvecky samozřejmě vůbec rovnat kolegům z opery, ale snažím se jet vždycky na maximum. Přece jen operních sólistů máme jen šest a mnohdy jsou vyčerpaní z náročných představení, takže si myslím, že i oni sami si někdy v nějaké té operetě rádi odpočinou. S hosty taky přichází někdy problém. Takhle jsem se vlastně navezl do Funny Girl, protože se tam alternovali dva hosté, kteří zrovna nemohli zkoušet, tak se vědělo, že Volný je k dispozici a zaskočí.

Někde jsem četl, že umíš napodobit slona, což je skvělá kolonka do životopisu, ale chybí ti k profesní spokojenosti nějaká vysněná role, kterou by sis chtěl zahrát?

Vysněnou roli nemám. Naopak bych řekl, že většinou, když se na něco těším, tak s sebou daná role potom přináší těžkosti a začnu v duchu lamentovat, proč jsem se těšil. Každou roli, kterou mi svěří, se snažím ztvárnit co nejlépe.

Když jsme u těch těžkostí s rolí, míváš výpadky textu?

Dobrá otázka! Před premiérou Revizora se mě na tohle taky někdo zeptal a já sebevědomě prohlásil, že se mi to nestává, že okna nemívám, že je to horší, když jsou verše, ale text zásadně nezapomínám. Výjimkou je, že někdy partnerku na jevišti oslovím třeba jiným jménem, ale to se někdy stane i v životě, což je mnohem větší průšvih (smích)… Nějak takhle jsem to tehdy řekl, a když jsme měli asi den na to generálku Revizora, já měl okno. Nejhorší je, že když se něco takového stane, tak mám tendenci pořád mluvit, i když říkám hlouposti. Na kolezích bylo vidět, že mi strašně chtějí pomoct, abych si vzpomněl, ale nevěděli jak. Nakonec jsme z toho nějak vybruslili, ale od té doby už pro jistotu nebudu říkat, že okna nemívám.

Z inscenace Příběhy obyčejného šílenství. (Foto: SDO)

Co ty a divadelní kritika? Prožíváš to?

Rád bych řekl, že už samotná premiéra bez kritiků v hledišti by byla nervózní (smích)… Člověk se cítí pod tlakem, to je jasné. Složitější je to navíc u komedie, protože při premiéře nedokážeš jednoznačně odhadnout, na co budou diváci reagovat. Po premiéře už to bývá lepší, ale kritici jsou tam právě v tu chvíli, takže o to je to složitější. Ona vlastně ani ta premiéra není směrodatná, protože herci tam mají třeba rodinu a známé, což bývá vděčnější publikum, znáš to. A jak prožívám kritiku? Musím zaklepat, že v poslední době ke mně bývají kritici vstřícní. Vzpomínám si ale na jednu kritičku v mých začátcích, kdy mě opravdu sepsula za roli Romea. Nemám problém s kritikou, když je věcná, protože tě to může někam posunout, ale tenkrát v té recenzi jsem měl pocit, že byla osobně zabarvená vůči mně, ale herec se s tím musí porvat a jít dál. A taky bych rád podotknul jinou věc. Máme za sebou těžké období kvůli covidu a vše se rozjíždí pomaleji. Všichni bychom měli táhnout za jeden provaz, vlastně i kritici by se měli snažit na inscenaci najít to dobré, protože je koneckonců divadlo živí. Přesto mám někdy dojem, že daná recenze divadlu může vlastně jen ublížit, protože v ní není pozitivního nic ani náznakem, přitom může jít o velmi subjektivní názor jedince. Zkrátka si myslím, že bychom měli jako taková ta kulturní společnost více držet při sobě.

Byl jsi komediantem už od dětství, co jsem tak slyšel. Rodiče tě už jako dítě dali do dramatického kroužku a pak už to jelo. Byla vůbec nějaká šance, že Daniel Volný nebude hercem?

Chodil jsem na obchodní akademii v Opavě, takže jsem si říkal, že možná marketing nebo něco podobného, ale jsem tedy moc rád, že to nedopadlo. Po maturitě jsem se hlásil na konzervatoř a na JAMU, vzali mě na obě školy, takže JAMU byla jasná volba, která předurčila mou další cestu. Kdybych se ale dostal spíše na vysokou školu ekonomického zaměření, tak kdoví, co bych dělal. Taky by mě ale bavilo třeba sportovní komentování.