Proč se Měsíc autorského čtení stěhuje do Provozu? V červenci uvítá 31 předních literátů z Islandu

Moravské Brno, polská Vratislav, slovenské Košice a ukrajinský Lvov, to bývávala tradiční zastavení účastníků největšího středoevropského literárního festivalu MAČ. V roce 2010 se četlo poprvé i v Ostravě, konkrétně ve Staré aréně. Život je změna. Letos se kromě Brna a Ostravy bude číst v Bratislavě, Košicích a Prešově. „Prešov svým způsobem nahrazuje ukrajinský Lvov, do země okupované agresivními ruskými vojsky samozřejmě nemůžeme posílat nejlepší islandské ani jiné literáty. Zvláště, když na Lvov občas dopadají dálkově řízené ruské střely,“ říká ředitel MAČe Pavel Řehořík.

V Ostravě klub MAČ nejprve zakotvil v klubu Stará aréna, hned další rok odplul do klubu Atlantik, kde se třeba představil výkvět nejlepších skotských literátů. Následovalo dvouleté kotviště v Absintovém klubu Les, kde četly gruzínské a španělské literární hvězdy. Posléze ale tým festivalu opět vplul do Staré arény, kde se Ostravané mohli seznámit s tureckou literaturou, aby se pak loď jménem MAČ ocitla v přístavu jménem Divadlo 12 v budově Divadla Jiřího Myrona.

Ve „Dvanáctce“ festival vydržel tři roky. „Přivezli jsme tam postupně rumunské, maďarské a slovenské spisovatele. Loňští Slováci se stali náhradníky za islandské autory, a to díky známým proticovidovým opatřením,“ rekapituluje Pavel Řehořík. Exkluzivní výběr z islandské literární scény tak bude představen až letos, už ale na novém festivalovém kotvišti v Klubu Brno v podkroví Provozu u řeky (Kostelní 24, Moravská Ostrava).

„Je to pro nás čest, že můžeme převzít štafetu. A doufám, že se Provoz u řeky stane stálým přístavem festivalu. Perfektně nám to dává smysl i vzhledem k našim dalším literárním aktivitám, které děláme,“ říká Vasilios Chaleplis z Provozu. Komunita z Provozu již pořádá zavedený literární a zároveň multižánrový festival Inverze, a to vždy na konci prázdnin. V Klubu Brno je však literatura doma každý měsíc, kulturní deník Ostravan.cz třeba informoval o nedávném společném večeru pětice debutujících básnířek (Bernardeta Babáková, Nela Bártová, Anna Luňáková, Kristýna Svidroňová a Katarzyna Szweda). V malém baru v přízemí klubu a na přilehlé zahrádce lze navíc mladé ostravské básnířky a básníky potkávat téměř každý den.

Provoz u řeky sídlí v takzvané Malé Kodani na nábřeží řeky Ostravice poblíž Sýkorova mostu. „Spíše než Kodaň mi Provoz s okolními kluby připomíná berlínský Tacheles,“ porovnává ředitel MAČe Pavel Řehořík. Tacheles je obrovská pětipatrová budova se železobetonu z počátku 20. století, kterou po pádu berlínské zdi v roce 1989 obsadili anarchisti, punkeři a umělci všeho druhu. „I s okolními domy je to dnes nepřeberná změť klubů, ateliérů, hudebních klubů a také se tam pořádají autorská čtení. V Provozu a okolí se cítím podobně jako v Tachelesu,“ vypráví Řehořík. Společných momentů je více, industriální komplex Tacheles vyrostl v židovské čtvrti, hned vedle synagogy. Předchůdcem Provozu byla továrna ZETT na cukrovinky, kterou založil ostravský židovský podnikatel Isidor Zuckermann.

Ředitel festivalu si pochvaluje, že se podařilo omladit ostravský organizační tým: „V Brně už festival děláme 23 let, v Ostravě 13, a to se už nějak projeví. Provoz je iniciativa zatím neopotřebovaných, ale zároveň v kulturním provozu už hodně zběhlých třicátníků, kteří dají festivalu čerstvý vítr do plachet.“ A ten vítr letos přivane do Ostravy 31 nejlepších islandských literátů a 31 dalších především tuzemských autorů.

„Pro čtení jsme vybrali kulisy takřka obývákového Klubu Brno v podkroví Provozu. Je to takový intimní prostor, kde při literárních akcích skvěle funguje synergie mezi autory a diváky. Není to tam tak odcizené jako v některých jiných prostorách v Ostravě, kde už jsme také pořádali literární akce,“ líčí Vasilios Chaleplis.

„Děkujeme řediteli Národního divadla moravskoslezského Jirkovi Nekvasilovi, že jsme mohli být tři roky hosty Dvanáctky, ale tenhle druh festivalu prostě potřebuje punkovější prostředí,“ míní ředitel Řehořík. „V neformálním Provozu si budou diváci moci vzít pivo a další nápoje přímo do sálu. Také nám nebude stát za zády hasič, ani nemusíme klub striktně opouštět úderem desáté hodiny, jak to žádala divadelní praxe.“

Kritiku, že do intimních prostor Klubu Brno v Provozu se nevejde tolik diváků jako do divadla, Chaleplis s přehledem vyvrací: „V divadle bylo 80 míst, klub Brno je také pro 80 sedících diváků, ale už se tam tísnilo i 120 lidí. V tom je kouzlo celého toho zvláštního klubu, že na první pohled působí jako obývák pro patnáct diváků, a skutečně už patnáct diváků vytváří dojem, že je plno. Zároveň je ale klub zvláštním způsobem nafukovací až pro šestinásobek diváků.“ Ředitel Řehořík oceňuje právě tuhle variabilitu: „Někteří autoři přilákají jen hrstku diváků, ale tady se nebude nikdo cítit osamoceně. I při malé návštěvě se prostor změní v něco jako v salón. Chceme u diváků vyvolávat pocit, že jdou téměř na návštěvu k přátelům.“

Jak představy organizátorů zafungují v praxi, ukáže červenec. „Abychom v literárním salonu Klubu Brno docílili koncentrovanější atmosféry a zbytečně nedrobili publikum, rozhodli jsme se letos v Ostravě obě čtení spojit do jednoho večera. Začínáme vždy v sedm večer, nejdřív přijde na řadu Islanďan, pak domácí autor. Jednotlivá vystoupení budou kratší než v minulých letech, v závěru by se ale měla prolnout ve společnou diskusi islandských a tuzemských vystupujících,“ představuje koncepci programu programový ředitel MAČe Petr Minařík.

Festival zakotvený nově v Provozu u řeky začne 1. července tradiční sletem básníků z Moravskoslezského kraje čili Sajtnou. „V tuto chvíli přislíbila účast na Sajtně asi dvacítka básníků od Dominika Bárta, přes Petra Hrušku, Marka Pražáka s dcerou Viktorkou po Dana Jedličku, Kristýnu Svidroňovou, Petra Ligockého anebo Ivanu Kašpárkovou. Omlouváme se, že jsme z časových důvodů zatím neoslovili zdaleka všechny z ostravských poetů, pozvánky se dočkají v příštích dnech, ten přesun na nové místo je hodně hektický,“ informuje Řehořík.

Celý Island má zhruba tolik obyvatel jako Ostrava. „Bude to zajímavá konfrontace,“ myslí si Minařík. „Skoro každý obyvatel Islandu totiž touží napsat a vydat knihu, je to skoro takový národní sport. K tomu má sice Ostrava daleko, mám však dojem, že nikde jinde v republice se třeba poezie nebere tak vážně jako právě na Ostravsku. Svědčí o tom i všechny ty vášně až nenávisti, které se vedou mezi některými básnickými skupinami i jednotlivci. Nic takové třeba v Brně nenajdete.“ Minařík s nadsázkou říká, že Ostrava je sto let pozadu a básnící jsou tady stejně zarytí, jako bývali v Brně v dobách Devětsilu.

Podle britské stanice BBC vydá knihu každý desátý obyvatel Islandu, tedy malého ostrova v severních vodách Atlantského oceánu. Básně, prózu, dramata, eseje…  Do Ostravy ale přijedou výhradně autoři, kteří už mají mezinárodní věhlas a jejich knihy jsou překládány. Podrobnosti o letošních islandských hostech ostravského MAČe (namátkou Jón Gnarr, Halldór Armand, Hallgrímur Helgason či Jón Kalman Stefánsson) i o tuzemských autorech (Ewald Murrer, Kateřina Tučková, Stanislav Biler, Jan Burian a další), kteří už pomalu plachtí do Klubu Brno v Provozu u řeky, přinese kulturní deník Ostravan.cz ještě v průběhu června.