Sólo pro Hanu Fialovou: Představení Líp se loučí v neděli je dalším důkazem jedinečnosti této umělkyně

Muzikál Líp se loučí v neděli napsal Lloyd Webber s ideou pokusit se o protipól velkoformátových titulů typu Jesus Christ Superstar nebo Evita. Po osobních neshodách se svým dvorním textařem Timem Ricem skladatel navázal spolupráci s Donem Blackem. Vzniklo zvláštní dílo, které vypráví příběh jedné ženy a jejích vztahových peripetií pouze prostřednictvím písní. Líp se loučí v neděli se na českých jevištích objevuje teprve podruhé.

Poprvé u nás tento muzikál zazněl v Divadle Ungelt, kde titulní roli ztvárnila legendární Marta Kubišová. Původní překlad Pavla Vrby v souladu s novou verzí hry aktualizoval Michael Prostějovský. Titul je uváděn v režii Juraje Čiernika a v hudebním nastudování Jakuba Žídka.

Hana Fialová v představení Líp se loučí v neděli. (Foto: Martin Popelář)

Líp se loučí v neděli napsal sám život. Žena a její příběh. Divák nezná ani její jméno, ale přesto spolu s ní prožívá všechny krize i chvíle štěstí, které v písních ožívají. Ona se směje, zuří, je frustrovaná, zmatená, nadšená a bezradná. Přichází pády. Jednou vás opustí pro jinou, podruhé on odejde za jiným… A potřetí? Stále je to stejné. „Kříže se nemění, jen příjmení a jména“. Mít štěstí na životního partnera je dar z nejvzácnějších. Důležité je nerezignovat, prohra je šancí začít znovu, možná líp a s větším štěstím.

Hana Fialová v nové inscenaci vysázela všechny své trumfy. Málokterá česká muzikálová herečka a zpěvačka je na jevišti tak bezprostřední, málokterá je tak intenzivně sama sebou. Fialová tuto vlastnost má v sobě a cokoliv udělá, stává se součástí hry. Protože život je hra. Vztahy jsou hra. Fialová svou postavu vede bez křečí a bez laciných gest, tak jak ji sama cítí a prožívá. Reaguje, jak by reagovala ona sama. S tím člověk musí počítat. Pokaždé na jevišti najde člověk především Hanu Fialovou…

Hana Fialová v představení Líp se loučí v neděli. (Foto: Adam Živnůstka)

To samozřejmě není v rozporu s tím, že tato muzikálová diva ovládá širokou paletu výrazových prostředků. Dokáže vyjádřit celé spektrum emocí: naivitu, zamilovanost, deziluzi, ironii, vztek i marnost toho snažení. Právě v tom důsledném, chvíli úsporném, jindy zase vulkanickém herectví je její velikost.

V celém muzikálu není mluvené slovo, veškerý děj je obsažen v písních, které zpívá Fialová. Jejím jediným hereckým protihráčem na pódiu je překvapivě Jakub Žídek, který připravil též hudební nastudování. Jedná se o roli téměř beze slov, o to víc dirigent zaujal svým komediálním talentem a slušným hereckým rejstříkem.

Hana Fialová a Jakub Žídek. (Foto: Adam Živnůstka)

Písně z tohoto Lloyd Webberova muzikálu na první dojem nemají kouzlo jeho klíčových děl. Přesto dokážou ve strhujícím podání Fialové připravit divákům slušný zážitek a několik milých překvapení. Nechci zbytečně prozrazovat, co všechno důvtipná režie Juraje Čiernika skrývá, ale výstup s balonkem patří k nejpovedenějším…

Zdařilá je také scéna a kostýmy Lucie Loosové, v jejím centru je velké otáčivé zrcadlo, v němž se promítají různá místa. Vynikající je ovšem hudební nastudování, které se opírá o spolehlivé výkony sólistů muzikálového orchestru. Rád bych zmínil klavír Jiřího Janíka, flétny Evy Barvíkové a violoncello Daniela Noska, ale slova uznání si zaslouží skutečně celý ansámbl, protože na páteční premiéře zahrál znamenitě.

Zajímavostí představení je, že orchestr s ohledem na omezený prostor Divadla 12 hraje ze zkušebny a zvuk se do sálu přenáší živě. Přesto je akustické vyznění velmi solidní, největší poklona patří Haně Fialové, která zpívá celý muzikál bez možnosti zrakové opory s dirigentem.

Hana Fialová v představení Líp se loučí v neděli. (Foto: Adam Živnůstka)

Hana Fialová je osudovou postavou ostravského muzikálu. Jako jeho „první dáma“ přitáhla k této scéně pozornost širokého publika i odborné kritiky. Má jedinečný, strhující projev. Dokáže se svou lidskostí a vřelým citem dotknout srdce. Je nezaměnitelná a nenahraditelná. Přitom je to vlastně obyčejná žena z masa a kostí, se všemi svými jistotami i omyly, které děláme všichni. Hana Fialová ale dokáže udělat z prohry věc, která není na obtíž. Prostě se s ní naučíte žít. A ještě se tomu dokážete zasmát.

To neumí každý, to je velký dar.