Hana Fialová před premiérou ve Dvanáctce: Baví mě představa, že si s diváky můžeme na sebe sáhnout

Vzhledem k tomu, že premiéra muzikálu se uskuteční už v pátek 3. června, zastihli jsme paní Fialovou bohužel jen telefonicky. Muzikálová herečka a zpěvačka byla právě na procházce s maminkou a domácími mazlíčky. Proto se v rozhovoru místy objeví více aktérů…

Hana Fialová: Už vás poslouchám a jsem jedno velké ucho.

Jaké byly vaše první dojmy z Lloyd Weberova muzikálu Líp se loučí v neděli? Je to přece jen nestandardní formát. 

Když jsem se dozvěděla, že budu zpívat jenom písničky, tak jsem si říkala: Ježinkote! Nevěděla jsem, do čeho jdu. Že tam nebude žádné mluvené slovo? Jenže netrvalo to dlouho a úplně jsem se do toho zamilovala. Lloyd Webber je tam úplně jasný. Vlastně cokoli jsem od něj zpívala, nikdy mě nezklamalo.

Kdybyste měla porovnat písně z Líp se loučí v neděli s dalšími díly Lloyd Webera, jaké jsou?

Skoro všechny ty písně jsou hity. Pořád si je musím zpívat… Předvede ukázku jedné písně…a teď to jede… leze to pod kůži a do uší, ty písničky. Jsou takové vlezlé. Jsou tam i kratší intermezza, takové zpívané mluvené slovo, které je hodně o výrazu. Písně plynou jedna za druhou v různých tóninách, jsou tam docela těžké intonační a rytmické špeky. Například pětidobý takt. Já výborně cítím pětidobý rytmus (říká ironicky a směje se)… Lloyd Webber prostě nedává nic zadarmo. (Následuje rána a smích). Mi teď spadla mamka. Ona zakopla o psa. Já se omlouvám, už jsme se uklidnila, mamka se zvedla.

Hlavně, že je v pořádku. Jak se vám hraje v prostředí komorní scény Divadla 12?

Prostor Dvanáctky je pro mě nový. Ještě jsem tam nezpívala, ale je to v pohodě. Už na zkouškách jsem si zvykla, že když si někdo sedne do hlediště, je opravdu blízko. Vidím lidem do očí, komunikace probíhá natěsno! S hereckou dikcí: Jé, ta Fialová je kousek! (smích). Baví mě představa, že si třeba s diváky můžeme na sebe sáhnout. Dotknout se (smích). Samozřejmě, že se nebudeme dotýkat. Ale dojde určitě k bližšímu kontaktu. Je to pro mě nové a příjemné.

Jak probíhalo nastudování?

Myslím, že Jurko (režisér inscenace Juraj Čiernik, pozn. red.) to svou režií krásně vystihl. Moc mě to s ním baví, protože nestresuje, ale v klidu to tím svým mohutným basem (přejde do basu) vede. Škoda jen, že jsme neměli více času, abychom se v tom díle zabydleli. Jurko mě svým přístupem nadchnul. Když jsem někde našla slepé místo, ptala jsem se, co mám udělat. Jurko vysvětil, že je to tam, protože… a musíme to udělat takto, aby… On prostě okamžitě dokáže problém pojmenovat a najít řešení. Je všestranně nadaný nejen pěvecky, ale i pohybově.

Jak na vás muzikál Líp se loučí v neděli působí?

Jsou tam velmi humorné prvky. Zároveň tam jsou i sody. Je to barevné a voňavé! Tou osobní poetikou, náturou a ženskostí. Ona řeší své minulé vztahy, z kterých ani jeden nevyšel. Druhé hlavní motto, kromě názvu a sloganu Líp se loučí v neděli, je, že svět půjde dál.  Nedá se zastavit, no a co? Že už tady není? No a? Vyloženě ženské téma!

Povedla se scéna a kostýmy?

Ano! Scéna je úžasně vymyšlená Lucií Loosovou, která připravila i kostýmy. Její scénografie ten prostor otevřela. Kostýmy se snoubí se vším, co představitelka titulní role právě prožívá. Je to fakt pěkná podívaná!

Kde budou situováni ve Dvanáctce muzikanti?

Muzikanti přijdou na začátku na pódium. Představí se, pak půjdou na orchestrální zkušebnu a ten zvuk se bude technikou přenášet z orchestrální zkušebny do divadla. Byl to trochu tvrdší oříšek, ale podařilo se ho nakonec rozlousknout. Jsou to zkrátka borci.

Co vás napadá teď den před premiérou?

Teď se už budu jen modlit, ať se to líbí i lidem. Říkám si: Snad na tu Fialku půjdou. Přeju si to. Uvidím, jestli se do toho lidičky zamilují, nebo ne. Sama jsem zvědavá. Není to dlouhé, ani divácky náročné dílo, trvá něco málo přes hodinu.

To je sice pravda, ale jste na jevišti sama. Taková one woman show musí být docela záhul…

Koncert zpívá člověk taky přes hodinu, ale když člověk ještě hraje a prožívá, běhá tam a zpět, tak to je náročné. Dnes ze mě lilo, jsem strašně unavená, je to dobrý záhul. Ale takový hezký záhul. Uvidíme.

Přihodí-li se něco nečekaného, dokážete si poradit?

Když mi něco vypadne, neumím improvizovat. Naopak zatuhnu (smích). Ustojím to, nedělám ksichty a jedu dál, jakože nic. A když nevím, tak se točím (smích).  No, prostě je to těžké, ale krásné….

Ten pes mi tady pořád s tou flaškou blbne, asi to dělá kravál?

Ne, to je v pořádku. Přeju ať, vám to vyjde a nový Lloyd Webberův muzikál má hezký ohlas jako jeho předchozí díla uvedená v Ostravě. Zlomte vaz!

Vem vás čert, Milane! Jsem moc ráda, že přijdete na premiéru, protože vím, jaký jste šílenec a kolik toho všeho nemáte.