Cenu za nejlepší inscenaci ostravské přehlídky Student Factory získali studenti DAMU Praha

Absurdní groteska Slavomira Mrożka Tancovaczka přitom studentský dvoudenní program zahajovala. Hrálo se v překladu Heleny Stachové a v režii Gabriely Gabašové, scénu a kostýmy navrhla Barbora Klenová. Tři postavy vytvořili studenti Filip Kohut, František Beleš a Karolína Knězů.

V Tancovačce Mrożek neguje veškeré lidské, společenské i kulturní stereotypy a konvence. Grotesky a parodie Sławomira Mrożka, mezi které patří i Tancovačka, jsou namířeny hlavně proti falešnosti politického a kulturního života někdejšího komunistického Polska. Akční situace v inscenaci studenti rozehráli s citem pro velký kontrast a pro dynamiku křížících se individuálních linek. Hráli se znalostí, že absurdní svět má svou vlastní logiku, která i když má hravou tvář, je trpká a bolestná ve svém výsledku. Nevšední talent a velké komediální vlohy zdobily zejména výkon Karolíny Knězů. Herečka nevelkého fyzického vzrůstu, ale velkých pohybových, mimických a gestických schopností a vůbec skvělé práce s tělem i slovem, slibuje do budoucna významné obohacení ženské poloviny českého herectví v příštích letech.

V popředí Karolína Knězů, vítězka ceny pro nejlepší herečku v inscenaci Tancovaczka. (Foto: Lukáš Horký)

Druhým programovým bodem mělo být v pondělí představení Plánka studentů bratislavské VŠMU. Došlo však ke změně programu a z Banské Bystrice přijeli studenti místní Akademie Umění se hrou Martina McDonagha Stratiť ruku v Spokane. V anotaci k inscenaci je uvedeno: Stará zaprášená jizba v ještě starším a zaprášenějším americkém městě. Jeden muž cestující s hromadou rukou hledá tu svoji. Když se mu ozve neznámá dvojice muže a ženy, kteří tvrdí, že jeho ruku mají, neváhá a okamžitě vyrazí. Nalezení jeho ztracené ruky se však zkomplikuje tím, že barva nabídnuté ruky je černá. To v muži probudí touhu po pomstě…

Z inscenace Stratiť ruku ve Spokane. (Foto: Lukáš Horký)

V režii Lukáše Lipčáka, v dramaturgii Terezy Mankovecké a na scéně vytvořené Jaroslavem Doubravou hrají Norbert Čabala, Michal Babčo, Zuzana Ogurčáková a Patrik Masár Představení v žánru klasického psychologicky realistického divadla trpělo zdlouhavostí, nedostatkem rytmu a ztrátou tempa, čímž jinak napínavý příběh po dobu dvou hodin spíše nudil přítomné diváky.

Poslední představení prvního dne studenského Dream Factory nabídlo inscenaci hry Rolanda Schimmelpfenniga Říše zvířat v režii Jakuba Hekla a dramaturgii Elišky Houserové. Realizace proběhla ve spolupráci se studenty ateliéru muzikálového herectví doc. Sylvy Talpové. Režisér Jakub Hekl s Eliškou Houserovou upozadili slovo a dali přednost pohybovému a zvukovému herectví. Jednotliví účinkující se soustředili na charakter postavy a roli zvířete, kterou postava v reálném životě zastává. Celková pohybová interpretace charakterů nejrůznějších postav, mezi kterými nechyběli ani pracovníci vedení JAMU, nadchla zejména ostatní studenty stejné školy. Svět studentů herectví i svět hotových herců hledajících angažmá v podání studentů byl muzikálovou i činoherní podívanou par excellence.

Z inscenace Říše zvířat. Na červeném míči Samuel Gonda. (Foto: Lukáš Horký)

Druhý den studentské přehlídky zahájilo opět představení studentů JAMU, oboru činohra. Předvedli hru Michel čili Lístek na sny. Mladý knihkupec Michel z Paříže přijíždí do přístavního městečka. V něm uslyší z okna domku na nábřeží zpívat krásnou dívku. Večer ale nasedne na vlak a odjíždí. Brzy ovšem Michel přijíždí do přístavního městečka znovu. Hledá zpívající krásnou dívku, do které se bezhlavě zamiloval. Ale kde je to okno? Kde je ten dům? A začínají se dít věci podivuhodné, nadpřirozené. Večer Michel nasedá na velikou plachetnici. Jeho láska se mu v dáli ztrácí. Na motivy surreálné divadelní hry Julietta čili Snář Georgese Neveuexe a možná i opery Bohuslava Martinů napsal text Vojtěch Balcar. Představení nabídlo slibné výkony všech účinkujících i metodickou ukázku celkové stavby inscenace včetně scénografického řešení.

Z představení Lístek na sny. (Foto: Lukáš Horkýú

Závěr přehlídky patřil studentům DAMU, katedry alternativní divadlo, kteří uvedli představení s názvem Divadlo introvertů uvádí: *** nebo nevím. Na stránkách DISKu se o inscenaci píše: „O divadle introvertů by se mělo vždy mluvit co nejméně a bylo by velice nežádoucí, kdyby ho snad někdo chtěl hodnotit. Snad jen poslat dopis nebo pošeptat do ucha. Inscenace jako zvuková a obrazová kompozice a v ní tři performerky. Co se bude dít, není jisté. Chceme vám ukázat pár našich tajností. Možná neuvidíte skoro nic, jen malou želvu na klíček. Nebudeme na vás mluvit, ale nabídneme vám sušenku a budeme rády, když si k nám přijdete odpočinout. Nuda je vítána, možná ji protne šílený koncert a pak přijde zase klid a horký čaj. A také snad přijde host. Nevíme.“

Z inscenace Divadlo introvertů uvádí: *** nebo nevím. (Foto: Lukáš Horký)

Publikum sledovalo představení s jistými rozpaky. Na vině byl jeden jediný, zato velmi důležitý fakt: nikdo z návštěvníků nebyl při vstupu do divadelního sálu Staré arény konfrontován sám se sebou otázkou, kterou asi bylo důležité si položit: Jste, nebo se cítíte být introvertem? Pokud ano, jste vítán/a, a vstupte, pokud ne, to co uvidíte asi opravdu není určeno vám.

Lze si představit, že introverti občas zatouží po návštěvě divadla. Proč by se nějaká alternativní skupina herců nemohla pokusit takové divadlo nabízet? V průběhu necelé ztišené, spíše meditativní hodiny bylo k vidění a slyšení zajímavé obrazy, pohybové kreace i veselá loutkohra s maňásky. O nudu ani moc nešlo. Spíše o chybějící síly ke vstřícnosti na straně publika unaveného více než týdenním divadelním maratonem.

Jelikož studentská přehlídka byla soutěžní, odehrané tituly hodnotila porota ve složení: Tereza Agelová, Miroslava Georgieovová, Jan Holec, Alice Olmová, Vladimír Polák, Tomáš Vůjtek, Norbert Závodský a Jiří Seydler, který byl předsedou poroty. Cenu za ženský herecký výkon porota udělila Karolíně Knězů z katedry činoherního herectví DAMU, za mužský herecký výkon Samuelovi Gondovi, studentu muzikálového herectví na JAMU. A cenu za nejlepší studentskou inscenaci, jak stojí v úvodu tohoto textu, získalo představení Tancovaczka.