Strhující hudba, která odhaluje emoce na dřeň. Stromboli i po desetiletích doutná, září a vybuchuje

Pamatujete na Cestu do středu Země? Jules Verne ve svém vědeckofantastickém románu zavedl své hrdiny do kráteru Stromboli, kudy putovali do tajemných a neznámých zemských hlubin. Podobně fascinujícím způsobem provedla stejnojmenná kapela narvaný klub Garage v Ostravě Martinově svou navždy dechberoucí muzikou. Hudba Stromboli neztratila nic ze svého pompézního lesku, magie, emocionální síly a dynamického spektra.

Bára Basiková během koncertu Stromboli. (Foto: Aleš Honus)

Stromboli otevřeli koncert stejnojmennou nádherně dekadentní předehrou. Následovalo epické Sandonorico, které Bára Basiková zazpívala v anglické variantě (existuje i česky zpívaná verze). Na této písni lze v kostce definovat nezaměnitelný styl kapely. Majestátní kytarový riff Pavlíčka je podložen strhující harmonií. Druhé téma má jemnější kouzlo v otevřených akordech, které levitují v prostoru nad ostinátní basovou prodlevou. Třesky, blesky jsou další kultovní kompozicí, v níž se hlas Basikové vydává na cestu k posouvání vlastních limitů. Tohle se mi na této zpěvačce vždycky líbilo. Nikdy se nebála sáhnout si na dno. Vydat ze sebe maximum až na hranu sebedestrukce. Její spektakulární zpěv je nenapodobitelný jak rozsahem, tak zejména výrazem a schopností propůjčit každé písni osobité kouzlo.

Bára Basiková během koncertu Stromboli. (Foto: Aleš Honus)

Nechyběla ani umělecká parafráze Christiana Morgensterna Houpací židle na opuštěné terase. Z jejích harmonických postupů a svébytné melodiky by se mohla skládat maturita. Podobným způsobem Stromboli vytěžili ohromné bohatství akordických vrstev nad basovou prodlevou v písni Why. Futurističtí Scanners má v sobě něhu i vztek, bolest i soucit. Back in the Castle je další perlou, která upoutá skvělou rytmizací. Abacus obsahuje hned v úvodu turbulentní riff, z něhož se zatočí hlava. Zlověstný zpěv Basikové a Kryšpínovy burácející bicí podtrhují dokonalost této estetiky. Defilé odstínů a nálad rozšiřuje mystický, něhou vyšperkovaný Labyrinth, který vtáhne do svého neznámého nitra.

Bára Basiková během koncertu Stromboli. (Foto: Aleš Honus)

Z novějších písní Stromboli zazněla setmělá Katova pomocnice s textem Vlasty Třešňáka. Hudebně i textově silná věc, která se mezi staršími skvosty rozhodně neztratila. Spanilá série rockových perel však ještě nekončila. Carmen, Villa Ada, Veliké Lalulá a Košilela vygradovaly koncert Stromboli do neuvěřitelně strhujícího finále. Čtyři songy, které jsou přímo esencí geniální hudby. Od potměšilé bizetovské parafráze přes grandiózní árii pro Bářin hlas a kytaru Michala Pavlíčka po nejlepší hudební ztvárnění Morgersternových básní, které jsem kdy slyšel. Kolik lásky, bolesti a vášně hudba Stromboli dokáže vyjádřit? Tak silné emoce vznikají jen z velkých citů. A snad musí tomu být přítomná i šťastná konstelace hvězd, že se v jednom místě a čase protnou osobnosti, jejichž vzájemná interakce vydá něco jedinečného.

Michal Pavlíček během koncertu Stromboli. (Foto: Aleš Honus)

Koncert Stromboli byl úžasný. Nebudeme ztrácet čas vyjmenováváním jedinečné souhry, zvuku a brilantní hráčské úrovně. Po dvou přídavcích (Okolo ohňů a Ó hory, ó hory, kde se Basiková po svém zhostila pěveckého partu Viléma Čoka), se legendární formace rozloučila s nadšeným publikem a zanechala ten nejlepší možný dojem.

Bára Basiková je rockový hlas, který vystřelí člověka až do nebe. Nikdo neumí zpívat s takovou lyrickou škálou a něhou. Skvělá zpěvačka, která se na pódiu nechová jako hvězda, ale jako úplně normální holka.

Bára Basiková během koncertu Stromboli. (Foto: Aleš Honus)

Kryšpín za svou hradbou bicích nechal spoustu potu, koncert si opravdu užil a odehrál fantastický set. Stejně tak Jiří Veselý, jeden z nejlepších českých baskytaristů všech dob, který otiskl svou stopu v nesčetném množství kapel a projektů. Sice už bez své oblíbené dýmky, ale pořád se stejnou přesností a vynalézavostí svých bezpražcových konfigurací. Vendula Kašpárková vypadá naprosto úžasně a blýskla se i nádhernou sólovou klavírní skladbou.

Vendula Kašpárková. (Foto: Aleš Honus)

A Michal Pavlíček? Těžko můžu být objektivní, když jako kytarista vím, že tento mistr je největší zázrak, stojící na Parnasu české kytarové scény posledních desetiletí. Hudební génius a virtuos srovnatelný s těmi největšími světovými esy. Jak už jsem kdysi kdesi psal, kdybych měl porovnat váhu Pavlíčkova kompozičního talentu s jinými, byť technicky ještě víc disponovanými hráči, vyhrává u mne český kytarista na celé čáře. Pavlíček svou techniku nikdy nestaví bezcílně na odiv. Byla pro něj vždy prostředkem k tomu, zmocnit se té nejkrásnější muziky, kterou lze objevit. A hlavně je to skvělý člověk, který to má srovnané nejen hudebně, ale i lidsky a občansky.

Kapela Stromboli svou energii předvedla v podobné síle jako v dobách své hlavní tvůrčí éry, tedy v druhé polovině osmdesátých let. Jejich muzika nerezaví, a to je dar. Blahopřeju každému, kdo jej dokáže přijímat!