Milan Kaplan vzkřísil Folkový kolotoč a říká: Když se to podaří, tak si váš festival lidé pamatují desetiletí

Folkový kolotoč zná moje generace už jen z vyprávění. Co vás po takové době vedlo k tomu obnovit tuto platformu a vzkřísit ho z popela?

Setkat se. Zkusit znovu, že ten starý model „těšit se na sebe“ funguje. Hudebních festivalů je docela velké množství, ale čistě folkových akcí zase tolik není. Myslíte, že folk je v současnosti stejně oblíbený žánr jako v době fungování festivalu? Tehdy byla asi padesátka písničkářů a kapel. Peníze za vystoupení, a to malé, dostávala tak třetina. Dnes je kapel a písničkářů desetkrát tolik a skoro všichni, určitě dvě třetiny, dostávají honoráře. Někteří velmi slušné. Ano, dříve se ta hudba nevysílala a dnes není dne, aby nezazněli z rádií Plihal, Křesťan, Čechomor, Radůza, Jarek, Žalman a hodně dalších. V osmdesátkách bylo maximálně do deseti festivalů, kde folkaři hráli. Někde trochu a jinde zas jen oni. Dnes má svůj festival každá druhá vesnice. Prostě dnes je vypravěčů příběhů a písniček víc, jen si to neuvědomujeme.

Mnozí čtenáři si určitě položí otázku, co jste celé ty roky bez muziky dělal. Jaká je vaše profese?

Organizování hudby jsem uzavřel až někde v půlce devadesátek. Za první roky kapitalismu v Čechách jsem vybudoval agenturu, která zastupovala všechny zajímavé moravské písničkáře. Pak mě to přestalo bavit, nejsem ten typ, který by svým kamarádům chtěl velet. Tohle jsem neuměl. Tak jsem si nechal hudbu jako koníček a kouzlo o přátelství. Opustil jsem velké sály a velké projekty. K tomu jsem devět roků každý víkend v rozhlasu vysílal hodinovku o muzice, v Parníku organizoval každoročně písničkářskou Malou Ostravu, napsal knížku Trampsko, rozepsal Folky a přidal knihu o digitalizaci výběrových řízení ve firemním nákupu, protože moje profesní specializace je dnes digitalizace firemního nákupu a veřejných zakázek.

Dramaturgie programu Folkového kolotoče musela být celkem oříšek. Podle jakého klíče jste postupoval? Všiml jsem si například hudebních bloků podle jednotlivých měst, odkud kapely a umělci pocházejí…

Folkový kolotoč je jiný tím, že dramaturgie staví na zkušenosti jiných dramaturgů. Deset zajímavých organizátorů a publikujících z různých koutů Česka a Slovenska, různě starých, jedni víc do jazzu, jiní ortodoxní, další bigbíťáci… a zeptáte se jich, co je aktuálně na scéně zajímavého, co se děje, jaké jsou trendy. To jsem udělal a vyšlo to. Koncert Praha není jen o kapelách z tohoto města, ale o odlišnosti pražské a středočeské scény. Brno je o jižní Moravě, Bratislava je o celém Slovensku a Ostrava je o tom ukázat, že ten kvas je tady i desetiletí po konci Folkového kolotoče jiný, odlišný.

Otázky některých lidí vyvolalo účinkování Jaromíra Nohavici, který v současnosti bez problémů opět vyprodává haly. Patříte k těm, kteří se dokážou nad politikaření povznést?

Žádný jiný písničkář se neprosadil na polském, ukrajinském a ruském trhu. Někde víc, někde míň, ale prosadil. Mám to nevidět? Je třeba respektovat, že folková scéna není jednolitá a jsou v ní vedle racionálního středu příznivci všech politických proudů. Jsou tam i ti se záznamem v seznamech. Ovšem velký úspěch Jarka způsobuje, respektive ponouká k tomu, aby si vlastně kdekdo vyzkoušet ostrovtip a morální promluvy. Ano, taky mi leze tím, že nevrátil „Putina“, na nervy. Volali jsme si. A možná, když už věděl, tak to vlastně nešlo. Nechci politikařit. Jo, a mám ho rád.

V programu Folkového kolotoče donedávna figurovalo také jméno Jaroslava Hutky. Dnes ho však na soupisce nenacházím. Proč nakonec nevystoupí?

Jarda to nakonec neustál, škoda. Všechno bylo domluvené, ale před několika málo týdny to vzdal. Zdá se, slyšel jsem, ale je to krásný drb, že mu někdo nakukal, že se bude muset naučit nějakou Jarkovu písničku.

Znáte všechny umělce, které jste na festival pozval? Co třeba nové generace písničkářů, oslovují vás?

Neznám, naposlouchal jsem z internetu, ale věřím těm, kteří je doporučili. Proč si myslíte, že moje šediny by měly být komplikací v rozpoznávání kvality obsahu a formy od pózy a stylizace. Tady jsem dobrý.

Když se tak koukám na jména umělců, říkám si, jak jste to vůbec mohl dát dohromady. Za tím jsou hodiny jednání a telefonování. Kolik lidí vlastně připravovalo letošní festival?

Na začátku deset dramaturgů a pak deset produkčních. Ta čísla přirozeně nejsou přesná.

Přináší vám pozice festivalového dramaturga radost?

Dramaturg dělá tvář, odlišnost a staví základy jedinečnosti akce. Když se to podaří, tak si váš festival pamatují lidé desetiletí. Blbé je, že hodně lidí kolem má obvykle přesvědčení, že tuhle práci by dali. Z toho mixu emocí, uprostřed kterých stojíte, pramení střety. Myslím si, že několik muzikantských kamarádů se mnou dlouho nebude mluvit, protože jsem je neoslovil, aby hráli na hlavním koncertu, jiní nejsou na soupisce vůbec, s dalšími jsem smlouval o minuty nebo o peníze a ty poslední jsem pro změnu neoslovil správně.

Je pravda, že dramaturgii Folkového kolotoče jste udělal za balík volných vstupenek?

Ano, taková byla první dohoda. Volňásky pro pradávný organizační tým, pro pár lidí z někdejší folkové sekce, přátele a děti. Chvíli jsem to viděl jinak, ale teď se vracíme k původním domluvám.

Line-up Folkového kolotoče je tak našlapaný, že opravdu nelze stihnout vše a je nutné si vybírat. Jak bude vypadat festivalová cesta Milana Kaplana?

Digesty Honzy Žambocha a Honzy Řepky, Bratislava a „ženské“.

Očekáváte hojnou účast publika?

Dávám se na modlení, zuřím, vztekám se, pořád se vyptávám, jak jde prodej, ale věřím tomu, že nakonec se nás sejde hodně. Těším se.