Czech Music Crossroads 2022, den první: Domácí interpreti v pátek bodovali nejvíc

Pokud hodláte zamířit na Czech Music Crossroads autem, připravte se na to, že s parkováním je kolem Pokladu opravdu problém. Téměř každý, s kým jsem mluvil, svízelně hledal volné místo a našel ho většinou ve velmi nepohodlné vzdálenosti od kulturního domu. Jinak je prostředí porubského „kulturaku“ velmi vlídné a útulné. K dispozici jsou dva dobře vybavené sály i zázemí.

Bohužel to nejdůležitější ovšem pro první páteční vystoupení v podání Tomáše Kača, který páteční hudební program otevřel, trochu chybělo: opravdu kvalitní koncertní klavír.  Nicméně Tomáš Kačo se s tímto úskalím v podobě zvukově diskutabilního piana vyrovnal jako skutečný profesionál. Nedal na sobě ani lidem v sále jakýkoli hráčský  diskomfort znát a zahrál znamenitým způsobem. Jeho mix autorských a převzatých skladeb má tu báječnou vlastnost, že nepůsobí ani trochu jako klasický revivalový program, ale jako kreativní proces, který dává kompozicím novou sémantickou kvalitu.

Tomáš Kačo. (Foto: Aleš Honus)

Kačo během hry působil koncentrovaně a čaroval s barvami. Bylo neuvěřitelné, co všechno dokázal ze zvukově tupého a bezvýrazného nástroje dostat. Smekám před ním, protože se ukázal jako naprostý profesionál, který dokáže zahrát téměř na cokoli. Jeho vystoupení mělo také největší ohlas z celého pátečního dne.

Slovenský Michal Noga Band s ďábelským houslistou a primášem Michalem Nogou hraje tradiční cimbálovou muziku orientovanou na slovenský folklor. Jejich vystoupení bylo energické a reprezentovalo tradiční přístup k muzice bez crossoverových přesahů. To bylo možná mírné zklamání. Druhým trochu větším byla pěvecká stránka, která nenaplnila mé očekávání. Michal Noga Bandu prostě chybí charismatický hlas, který by jejich energické vystoupení dostal trochu blíž k lidem.

Michal Noga Band. (Foto: Aleš Honus)

Hudební trio Batik z Polska svou terapeuticky klidnou a mírnou hudbu nemusí nijak obtěžkávat virtuozitou ani ďábelskou rychlostí. Její doménou je africká přímočarost, do které vnáší každý ze tří muzikantů svou vlastní hudební i národnostní tradici. Batik tvoří hudebníci z Polska, Francie a Burkiny Faso a nejvýraznějším nástrojem tohoto uskupení je elektronická kora, na kterou hraje zpěvák Noumassan Dembelé. Velmi oduševnělé, relaxační vystoupení, během něhož Dembalé zapůsobil svou srdečností.

Batik. (Foto: Aleš Honus)

Plastiq Lole z Polska tvoří pouze dvojice Wojtek Gałecki (baskytara, loopery, vokály) a Monika Madejska (vokály, melodika, perkuse). Podle anotace Plastiq Lole s hrdostí porušují pravidla jednoho stylu, nicméně není crossover jako crossover. To, co prezentovala polská dvojice se až příliš podobalo amatérismu, který nezachránil ani sebevíc bizarní a místy agresivní hudební výraz. Nedostatek empatie pro zvukovou stránku svých skladeb, nezvládnutá rytmická práce s looperem a naprosto bezvýrazný, intonačně nezvládnutý zpěv Madejské mne přiměl k otázce, proč se vlastně takováto kapela dostane na Crossroads. Domnívám se, že by mnohem víc zaujala na akci, která by odpovídala jejich svéráznému formátu.

Z koncertu Plastiq Lole. (Foto: Aleš Honus)

Protože došlo k programové změně, páteční večer nakonec bohužel uzavírala slezská písničkářka Moonshye. Snad mě jen trochu zamrzelo, že se posluchači nedozvěděli, proč francouzská senzace Maya Kamaty, na kterou jsem se osobně velice těšil, vlastně nevystoupila. Moonshye ovšem dokázala setřít pochyby, které z kvalitativně nevyrovnaného line-upu prvního dne v mé mysli vyrašily. Zpěvačku, skladatelku a kytaristku doprovodili Pavel Šmíd (elektrická kytara), Vojta Svatoš (klávesy) a nový člen její doprovodné kapely Štěpán Podrazil (bicí nástroje). Kdo zná étericky křehkou a sofistikovaně poetickou tvorbu Moonshye, musel být nutně už po první skladbě překvapen zvukovou strohostí a drsností, která se v jejím projevu nověji objevila. Moonshye proti dřívějším koncertům působila důrazněji i pěvecky a její vystoupení mělo perfektní dynamiku. Kontrasty mezi jemnými předehrami a rockově vybroušenými úseky působily konzistentně. Kapela zněla s novým bubeníkem sehraně a velmi vrstevnatě, výtečný kytarista Pavel Šmíd v závěrečné písni Desert Wind zahrál excelentní sólo, jehož dynamiku citlivě moduloval prstovou technikou bez použití trsátka.

Z koncertu Moonshye. (Foto: Aleš Honus)

Osobitý interpretační projev Moonshye má potenciál oslovit široké spektrum publika. Najdete v něm odstíny něhy, nadosobních příběhů i environmentálně angažovaného nesouhlasu. Snad bych jen této charismatické interpretce doporučil, aby se příště, podobně jako všechny ostatní kapely a účinkující, představila s ohledem na publikum, které z velké části dorazilo ze zahraničí, také anglicky.

Každopádně čeští interpreti Tomáš Kačo a Moonshye se spolu s polským triem Batik postarali o to, že první den Crossroads měl svou pestrost a solidní úroveň. Program pokračuje také v sobotu, kdy se představí umělci z Jižní Korey, Francie, Slovenska, Polska a České republiky. Tuzemskou hudbu bude reprezentovat kapela The Survivors, jejímž headlinerem je znamenitý kontrabasista a skladatel Jiří Slavík v netradiční roli zpěváka.