Ředitel Dream Factory Tomáš Suchánek: Letos si plníme jeden mnohaletý sen

Letošní ročník jste jako ředitel divadelního festivalu Dream Factory Ostrava připravoval v nové situaci. Už rok nejste zaměstnán v Divadle Petra Bezruče. Přinesla vám tato změna něco nového i pro práci pro Dream Factory?

Mám pocit, že ten rok nějak děsně rychle utekl… Měl jsem možnost trávit více času v Praze a tím i možnost vidět větší počet představení, ze kterých vybíráme festivalový program. Obměnili a rozšířili jsme festivalový tým. Zařídili jsme si konečně festivalovou kancelář v Domě kultury města Ostravy, ten ale čeká rekonstrukce, takže pokud víte o nějakém útulném koutku, budeme rádi za tipy …

V čem se letošní ročník liší od těch předchozích?

Hlavní novinkou letošního ročníku je linie Student Factory. O tom, mít na festivalu více studentských inscenací, jsme snili už dlouho. Student Factory měla spatřit světlo světa už dříve, ale řádění nezbedného viru bylo silnější než naše přání. Jsem rád, že se v Ostravě konečně setkají studenti pražské DAMU, brněnské JAMU a bratislavské VŠMU a své klauzurní práce předvedou nejen před zraky běžných diváků, které tímto na daná představení srdečně zveme, ale také před odbornou porotou složenou ze všech zástupců moravskoslezských divadel. Dramaturgové a umělečtí šéfové zdejších divadel totiž často sledují mladé talenty z uvedených škol a jezdí na jejich školní představení do uvedených měst s následnou potenciální nabídkou angažmá. My jim situaci ulehčíme a vybrané inscenace ve dvou dnech naservírujeme do prostor Studia G, Staré arény a Komůrky – nového prostoru Komorní scény Aréna.

Jaké máte ohlasy na tento váš nápad?

Potěšilo nás, že byl kladně přijat nejen vedením jednotlivých divadel, ale také zástupci zmíněných vysokých škol, kteří prezentaci studentů v Ostravě přivítali s povděkem. Student Factory bude navíc linie soutěžní. Zástupci města, kraje a nadace ČEZ předají dle verdiktu odborné poroty ocenění za nejlepší herecké výkony a nejlepší inscenaci. Artefakty, jejichž autorem je ostravský designér a sochař Lukáš Dvorský, budou předány před závěrečným absolventským představením „domácích“ studentů Janáčkovy konzervatoře Ostrava, která je do projektu zapojena „nesoutěžně“. Moc se na linii Student Factory těším!

V programové nabídce letošního ročníku jsou jako vždy velmi zajímavé inscenace. Přesto se stejně jak u minulých ročníků zeptám: je letos v nabídce něco vskutku výjimečného?

Věřím, že něčím výjimečné jsou všechny inscenace. Po mnoha letech přivážíme do Ostravy inscenaci významného režiséra Dušana D. Pařízka, působícího dnes povětšinou v Německu a Rakousku. Ten s Divadlem Na zábradlí nazkoušel dvě hry držitele Nobelovy ceny Petera Handkeho. Dvojinscenace začíná skicou Sebeobviňování, kterou uvedeme v Církvi bratrské, pak se diváci přesunou do nedalekého Divadla Petra Bezruče, kde představení pokračuje hrou Zdeněk Adamec. Ta je o mladém muži, který se 34 let po Janu Palachovi upálil na Václavském náměstí. Strhující herecké výkony Stanislava Majera a Martina Pechláta i precizní Pařízkova režie z této inscenace dělají jeden z mých nejsilnějších divadelních zážitků posledních let.

Výjimečná je jistě i spolupráce režijního dua SKUTR s Dejvickým divadlem.  Inscenace Richard III. je toho důkazem. Lukáš Příkazký, Václav Neužil, Vladimír Polívka, Martha Issová a další členové souboru Dejvického divadla v dokonalé souhře znova dokazují výjimečnost této pražské scény. Velkou radost mám i z toho, že se k nám po letech vrací také Divadlo Andreja Bagára z Nitry. Inscenace podle klasického textu Dům Doni Bernardy je příkladem, kdy jdete na notorický známý text F. G. Lorcy a říkáte si, proč vlastně a co vám to ještě dneska může říct, čím vás to může překvapit. A ono může a překvapí! Současná adaptace Anny Saavedry DOM v režii Mariána Amslera byla mým jasným favoritem ze slovenských vod pro letošní ročník.

Pravděpodobně jste většinu inscenací již viděl. Na kterou z nich byste šel jako divák opakovaně?

Opakovaně se, kromě již zmíněného Adamce, rád, snad už potřetí, podívám na 294 statečných Tomáše Dianišky. Je to podle mého názoru, jeden z jeho nejzdařilejších textů. A věřím, že to po loňském Bezrukém Frantíkovi bude další mimořádný zážitek i pro naše diváky!

A naopak: které jste neviděl a těšíte se na ně? Můžete prozradit, na co jste nejvíce zvědav?

Neviděl jsem inscenaci 27, což je morbidní kabaret národního hrdinství, určený pro pouhých 27 diváků.  Třikrát jsem se na ni chystal a třikrát byla z důvodu nemoci zrušena. Jen ze záznamu jsem také viděl inscenaci Prešovského národního divadla Kramerová vs Kramer oceňované slovenské režisérky Júlie Rázusové. A věřím, že živě to bude ještě větší nářez než ze záznamu.

Hodně zvědavý jsem hned na první festivalové představení Santini. Je věnováno životu a stavbám významného českého barokního architekta Jana Blažeje Santiniho. Vzniklo pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory a doposud se hrálo jen v Santiniho stavbách. Jsem docela zvědavý, jak tato inscenace vyzní v ostravském kostele svatého Václava.

A také jsem zvědavý na reakce publika na inscenaci The Legend of Lunetic. Při děkovačce v pražském NoDu to vypadalo, že nadšení diváci zboří celé divadlo. Při sledování představení jsem si uvědomil, že hra není ani tak o kapele Lunetic, ale spíše o generaci, která na nich omylem vyrostla. Takže – Čágo bélo, šílenci!

No a nejvíc ze všeho jsem asi zvědavý na to, jak se u Ostravice zabydleli vodníci. Ale na to si musíme počkat až na neděli 29. května. Sraz v jedenáct u Sýkoráku!

Pracujete již na přípravě dalšího ročníku?

Přípravy na jednotlivé ročníky se prolínají. Uzávěrky programu míváme na přelomu února a března. Takže už teď máme řadu inscenací, o kterých uvažujeme pro patnáctý ročník. V tuto chvíli si však o patnáctce necháváme zatím jen zdát a plně se soustředíme na ročník letošní. Je to po dvou letech zase pořádný nášup představení a věříme, že si je naši diváci náležitě vychutnají.