Move Fest 2022 ve jménu inspirace, spolupráce a znovuobjevování duše Ostravy

Kromě jednotícího tématu INSPIRACE, které zvýraznilo úzký vztah mezi pohybem a výtvarným uměním, literaturou nebo třeba architekturou a prostorem obecně, mne napadají tři klíčové pojmy, která by mohly definovat letošní Move Fest Ostrava: je to spolupráce, překračování hranic a znovupoznání Ostravy.

Hned v úvodním představení festivalu – Adrena Axis slovenských tvůrců Soni Ferenčiakové a Jara Viňarského – na jevišti spolu-tančili a spolu-pracovali čeští a slovenští performeři. Tato pohybová etuda pro dva tanečníky, jednu tanečnici, jednoho muzikanta, soupravu bicích a pračku si pohrávala s prvkem stresu, který nás může vybičovat k lepšímu výkonu, ale v horším případě i zničit. „Stres“ na jevišti pak vyplýval z řady situací, kdy performeři museli spoléhat jeden na druhého, a přitom být neustále ve střehu, protože si nebyli jistí, co přesně ten druhý udělá. Pocit „bytí v okamžiku“, naprostého soustředění a napojení na skupinu se jako červená nit prolínal celým představením, a to obzvláště v partnerských a až akrobatických pasážích a ve chvílích, kdy si tanečníci vyměnili role s bubeníkem a naopak.

Z představení Adrena Axis. (Foto: Kamil Hauptmann)

Spolupráce českých, slovenských a polských choreografů (mezi nimiž je i česká choreografka a ředitelka platformy Move Jana Ryšlavá) kulminovala ve středu 11. května ostravskou premiérou mezinárodního imerzivního projektu Kobro Spaces (Sztuka Nowa) v prostoru Trojhalí. Toto napůl indoorové a outdoorové představení (vchody do haly zůstaly celu dobu otevřené a díky proskleným částem interiéru Trojhalí a velkým oknům bylo možné využít pro představení jak denního, tak scénického světla) rozvíjelo v pohybu umělecké principy polské avantgardní sochařky Katarzyny Kobro, které ve své době znamenaly převrat ve vnímání výtvarného umění. Diváci se mohli celou dobu volně pohybovat a tvořit tak s performery jakýsi společný „exponát“. Na tomto projektu, který se vždy přizpůsobuje danému prostoru a využívá jeho genia loci, navíc vždy hostuje některý z místních performerů – v případě ostravského uvedení to byla tanečnice Eliška Jirsová.

Z představení Kobro Spaces. (Foto: Kamil Hauptmann)

Zřejmě největším lákadlem letošního ročníku Move Festu a zároveň velkým vykročením za hranice českého tance a pohybového divadla byla inscenace The Loft mezinárodně uznávaného souboru choreografa Jo Strømgrena. Prostorově vlastně celkem úsporná inscenace nás nechala nakouknout pod pokličku emocí čtyř žen, které se setkávají ve stísněném prostoru podkroví a v rychlém sledu zažívají extrémně vypjaté, dojemné, něžné, nebezpečné i děsivé situace – jako by nám před očima proběhl celý lidský život se všemi jeho pády, kostlivci ve skříni, vášněmi a ztrátami, ale i potřebou sounáležitosti a lásky. Jo Strømgren nás nenechá ani na chvíli odtrhnout oči z jeviště, využívá řady různých rekvizit a neobvyklých světelných zdrojů pro zvýraznění detailu a změnu atmosféry, pro něž se inspiruje v metodě šerosvitu. Celé představení se nese v duchu severské syrovosti a bergmanovské poetiky, kde se krása a intenzivní emoce snoubí s chladem a krutostí. Jo Strømgren Kompani potvrdila svůj punc mezinárodní kvality a výjimečnosti na poli tanečního divadla.

Z představení The Loft. (Foto: Kamil Hauptmann)

Poslední festivalový den, sobota 14. května, patřil hned dvěma představením – novocirkusovému projektu Voyerky, ve kterém se na scéně objevily vedle performerek kolem uskupení Cirkus Tety také děti, a sugestivnímu představení Hunger slovenské skupiny Debris Company, která vycházela z povídky Hlad norského spisovatele Knuta Hamsuna.  Bylo to opravdu intenzivní zakončení festivalu, po němž diváci pravděpodobně odcházeli s řadou vnitřních otázek a rozjitřenými pocity, ale i se silným dojmem z nevšedního vizuálního a pohybového zážitku.

Z představení Hunger. (Foto: Petra Vavrečková)

A jak jsme mohli během festivalu MOVE Fest Ostrava 2022 objevovat či znovu-objevovat město? Festivalový program (včetně toho doprovodného) se odehrával na několika místech – kromě Domu kultury města Ostravy to byl například opravený Dům kultury Poklad v Porubě nebo divadlo Komorní scéna Aréna či prostor Trojhalí. V podchodu pod Frýdlantskými mosty se uskutečnil site-specific happening Podchod a v Komenského sadech workshop s tanečníkem, akrobatem a specialistou na disciplínu parkour Johnnym Minárikem.

A upřímně, jak často máme možnost navštívíme všechny tyto scény a ostravská zákoutí v rámci jednoho týdne? A jak často máme možnost uvědomit si, jaké kulturní zázemí a možnosti Ostrava má? Myslím, že tato skutečnost rozhodně stojí za připomenutí a je to jedna z věcí, za které Move Festu můžeme být vděční.

Stejně jako můžeme být vděčni za to, že nezávislá taneční scéna v Ostravě je díky činnosti Move stále při životě a drží krok s vývojem nejen v českých, ale i mezinárodních tanečních vodách.