Ve Studiu G se zjevila trpící duše G. F. Händela. Inscenace Půvabné hovado nabízí výborné herecké výkony
12.5.2022 05:50 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Ostravské divadlo Studio G uvedlo ve středu 11. května světovou premiéru inscenace hry Romana Gombarčeka Půvabné hovado v režii autora. Scénu navrhli Gabriela Čechová, která je i autorkou kostýmů, a R. Gombarček. Inscenace vznikla na objednávku Studia G, které oslovilo Romana Gombarčeka jako čerstvého absolventa režie na JAMU Brno. Gombarček pak napsal text, ve kterém po svém reflektuje závěrečnou životní etapu hudebního génia Georga Friedricha Händela. V inscenaci pro tři herce účinkují Markéta Matulová, Robert Finta a Ema Brezinová.
Z inscenace Studia G Půvabné hovado.
Foto: Jiří P. Kříž
Na webové stránce Studia G je k inscenaci uvedeno: „Ve věku 52 let postihla Georga Friedricha Händela mozková mrtvice. Už nikdy neměl znovu tvořit. Brutální tempo práce, ale hlavně úplná ztráta zájmu publika o jeho dominantní tvorbu – italskou operu – způsobily jeho zdravotní krach. Obecenstvo najednou odmítlo formu, které skvělý skladatel kraloval (italskou operu, kterou Händel během svého života v Londýně pro anglické publikum komponoval řadu let s obrovským úspěchem, pozn. red.). Společnost se neptá, když žádá nové podmínky, a často jedná spontánně. Místo pevného názoru dnes diktuje požadavky přes pocity a nálady. Za jakou cenu dokážeme uspět? A jak ukojit požadavky okolí?“
Uprostřed prázdného hracího prostoru je menší starý barokní stůl, na něm hromádka popsaných notových archů. Vchází trojice účinkujících. Publikum už z dáli slyší hlas průvodkyně provázející návštěvníky v muzejní expozici. Poté, co průvodkyně vstoupí do zorného pole diváků, upozorní dvojici návštěvníků, mladého muže a dívku, že se nacházejí v místnosti, ve které už tři sta let stojí pracovní stůl hudebního velikána G. F. Händela, stůl, na kterém génius psal partitury svých děl. Po chvíli je průvodkyně přerušena mužem, který zpochybní její výklad. Přerušení vyústí ve velmi vypjatý konflikt mezi všemi třemi osobami, v konflikt, ve kterém nakonec průvodkyně brání před zběsilým mužem nejen skladatelův stůl, ale i dívku, se kterou přišel.
Tato úvodní scéna je přerušena odchodem průvodkyně a muže do dalších pomyslných místností expozice, na scéně zůstává dívka sama. Začíná druhá část inscenace, ve které se divák stává přímým účastníkem tvůrčí trýzně i tvůrčího vrcholného vytržení. V této části Roman Gombarček inscenuje přízračné obrazy plné lidského nadšení tvořivé radosti, ale také obrazy nesmírné bolesti a utrpení, ve scénách vystavěných s pomocí různého druhu svícení na postavu v prostoru a ve tmě, na lidský obličej vyjadřující škálu emocí. Režijně vede herce k velmi vypjaté expresi, k dynamickému pohybu, k gestům vyjadřujícím jak porozumění, tak odpor. Vzniká tříšť záblesků lidského vědomí a mozkové prázdnoty. Je to obraz vnitřního sváru v mozku génia stiženého mozkovou mrtvicí.
Kontrast mezi banálním konfliktem a konfliktem mezi lidskou myslí schopnou plodit geniální hudební myšlenky a najednou zbavené této schopnosti je hlavním tématem Gombarčekovy hry. Je zde i onen konflikt mezi tvůrcem a společností, citovaný na webové stránce divadla věnované inscenaci Půvabné hovado.
Markéta Matulová i Robert Finta se tu představují ve vrcholné formě. Jejich herecká kreace je naplněna jednáním slovem i jednáním fyzickým, je to totální herecké divadlo. Ema Brezinová je sice teprve studentka maturitního ročníku Janáčkovy konzervatoře, na které studuje herecký obor ve třídě Renáty Klemensové, navzdory svému mládí i herecké zkušenosti je však oběma hereckým hvězdám plnohodnotnou partnerkou. Její způsob zjevování vnitřního pocitu v situaci skrze odraz emoce ve tváři, v očích, v hlase i v pohybu je naprosto srozumitelný, čitelný, věrohodný. Pedagožka Klemensová může být na svou žačku oprávněně hrdá. Všichni tři pak dohromady prezentují diváku v prostřední části představení Gombarčekovu představu trpící duše G. F. Händela doslova strhujícím způsobem.
Inscenace Půvabné hovado nabízí divákům současný scénický jazyk postdramatického divadla se silnými prvky divadla herecké prezentnosti, ve které herec na sebe strhává pozornost pohybovou, gestickou i mimickou kreací, dynamickým, srozumitelným i destruovaným mluvním projevem, případně i zpěvem.
Příkladná je pasáž, ve které Markéta Matulová zpívá z notového listu část slavné Händelovy árie Lascia ch’io pianga z opery Rinaldo, kterou předtím jen několika tóny uvede Robert Finta zavěšený na visutém rudém šálu. Finta ve svém hereckém partu ukazuje nejen činoherní výrazové prostředky, ale také své akrobatické schopnosti, když na chvíli zůstává viset nad zemí zavěšen jen za jednu paži jako nějaký druh opice.
Půvabné hovado je skutečně studiovou inscenací, a jako takové ostravskému Studiu G velice sluší.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.