V ostravské Galerii ZaZa se představuje Julie Machallová, malířka halasného ticha

Je to zákon, stavět se před neprobádané kulisy života a spekulovat o tom, zda do nich vstoupíme, či ne. Toto dilema zákonitě přináší dva druhy pocitů, obavu a vzrušení z objevování neznámého. Buď převažuje jeden, či druhý pocit, anebo se oba v jistých poměrech vzájemně mísí. To je vlastně na životě zajímavé, onen rozdílný poměr cukru v hořké čokoládě plynoucí životní energie.

Julie Machallová se ve svých malbách noří do tohoto záhadného rozhraní mezi obavou a vzrušením, jelikož sama se v žité realitě potkává s fenoménem cestovatelských výzev. Podstatnou roli v Juliiných malbách hraje prostředí, kulisy, do nichž je zasazena figura. Povětšinou je tvoří monumentální scény vyplňující pozadí a nezáleží na tom, zdali se jedná o městskou, či přírodní krajinu. Je v nich zakódován pocit, kdy se člověk ocitá v pokorném vztahu k přesahující entitě.

Space-time, olej na plátně, 2021

Julie ráda v obrazech zastavuje čas, což je úzce spjato s figurou, která se nachází osamocená v totalitě dané chvíle. Dalším aspektem, který strukturálně nastavuje vizuální komunikaci Juliiných maleb, je práce s jinotajem. Dodává obrazům rozměr záhadnosti. Může to být oblouková nika, náhle znemožňující figuře v přírodním prostředí volný prostup. Mystická fascinace, moment překvapení, kdy se z hlubokého lesa vynořují záhadné kulisy architektury.

Podobně záhadně může působit scéna s ohněm obklopeným nepatřičnými vypolstrovanými křesílky z ohýbaného kovu. Na nich ovšem nikdo nesedí, spíše by se hodily do zasedací místnosti některé z radničních budov než k ohni. Podstatný je tvar kruhu, do něhož jsou křesílka situována. Kruh je symbolem věčnosti, dokonalosti a moudrosti. Vedle stojící mladý muž, čtoucí knihu, dodává scéně další rozměr. Jakoby se autorka podprahově uchýlila ke kritickému komentáři municipální praxe zasedání různých rad a zastupitelstev. Zcela odmazává účastníky. Zůstává pouze oheň, přítomnost Boha, síly, energie a opravdovosti, kruh a čtoucí mladý muž jakožto reprezentant vzdělanosti a komplexního přesahu, tedy mentálních hodnot dnes spíše upozaďovaných před schopnostmi ploché, emocionální a působivé politické rétoriky, přesvědčivé spíše svou formou nežli obsahem. Stojící figura je dosazena do zvláštního, narativně asymetrického pole, kde je divák znejišťován a provokován ke kontextualizaci.

Reading, olej na plátně, 2022

Princip vizuálních symbolických rébusů, kdy se narace nenápadně vylévá z racionálních břehů prosté čitelnosti, je na Juliiných plátnech nezřídka přítomný. Postava muže mizícího v tůni před drobnou lesní chatkou přenáší kromě silné emocionality i psychologické interpretační vhledy. Tůň je výrazným symbolickým motivem, frekventovaným na přelomu 19. a 20. století. Tedy v době kdy se začala studovat a umělci apropriovat psychoanalýza. Hloubka, nepřehlednost, nevyzpytatelnost tůně je přesným opisem podvědomí. Obraz Julie Machallové sice tůň v názvu nenese, ovšem všechny konotace spojené s tímto námětem okamžitě vyvěrají. Osamělý muž v osamělém lese nořící se do vlastního nevědomí… I když je kompozice obrazu zdánlivě jasná a čitelná, přesto působí anomálně. Jako by byly obě poloviny obrazu vystřiženým fragmentem rozličných vizuálních informací a následně kolážovitě propojeny do jednoho celku.

Deep Forest, olej na plátně, 2021

Rozhodně je pro malířské uvažování Julie Machallové společná častá tematizace nekompromisní samoty. Aktér vizuálního děje je zatížen naší pozorností, voyeursky ho pozorujeme, potýkajícího se s něčím závažným. Závažnost ale není demonstrována radikální dynamickou gesticitou, naopak, figury jsou povětšinou klidné a statické. Expresivní bývá měřítkový vztah figury a pozadí, například předimenzované architektury, která podobně jako již zmíněný motiv tůně či třeba velehor násobí symboliku podprahových přesahů, které člověk svou vůli nemůže ovlivnit.

A pak jsou tady nefigurální motivy slumů či železničních vagónů. Cestovatelské záznamy, z nichž opět vyvěrá psychologie soustředěného klidu a ikonografický potenciál imaginárních obrazů lidského podvědomí plného rozličných vrstev, přechodů a záhadných temných zákoutí.

Balkonies in Bangkok, olej na plátně, 2021

Na obraze Hanoi se autorka uchyluje k odmazávání částí figur. Z obrazu na jedné straně vyvěrá až magická hravost, kterou můžeme připsat dětské psychice svobodně modelující realitu. Zároveň lze obraz číst jako kritickou reflexi prostředí komunistického Vietnamu, kterému, podobně jako v Číně či Laosu, vévodí mocenské represivní složky státní moci, tedy všudypřítomní policisté. Jejich odmazané tváře mohou symbolizovat deindividualizaci. Neexistence tváře zračí jedno, poslušnost, loajalitu, stádnost. Zůstávají jen uniformy tiše, jistě a všudypřítomně monitorující veřejný prostor. U hrající si dívenky jsou odmazány nohy jakožto symbol svobody pohybu. Ztráta individuální svobody začíná požírat její tělo odspodu, přičemž ruce se ještě vznášejí v pohybech svobodného rozevlátého gesta.

Dancer in Hanoi, olej na plátně, 2021

Julie Machallová rozehrává křehké a skryté psychologické partie. Dopřává nám možnost soustředěné pozornosti. Její statické stafáže ale nesou vnitřní symbolické napětí.  Zdánlivě přehledné a jasné motivy se v druhém čtení mění v symbolickou matérii plnou interpretačních kauzalit. Julie Machallová je malířkou halasného ticha.