Jana Ryšlavá před festivalem Move Fest: Pozitivní změna se děje spíše tahem než tlakem

Jsi čerstvou držitelkou ceny Kalený Jantar za mimořádný umělecký přínos kultuře regionu v oblasti nezávislého umění, a to za platformu Move Ostrava. Jaké byly tvé bezprostřední pocity po vyhlášení tohoto ocenění?

Vnímám to jako ocenění pro všechny, kteří byli a jsou součástí Move příběhu, protože bez nich by moje vize zůstaly nehmotné. A pocity? Samozřejmě radost, že je vidět nejen naše práce, ale i nezřizovaná kultura. Protože s omezenými finančními zdroji je samozřejmě i viditelnost mimo komunitu nižší. Takže zvu všechny, kdo chtějí podpořit nezřizovanou kulturu, k většímu objevování, protože tahle trocha detektivní činnosti se neskutečně vyplatí!

Tato cena je udělována osobnostem nezávislé scény, které se zasloužily o rozvoj umění v regionu. Ty jsi původem z Prahy, nyní žiješ v Bratislavě, ale pozornost projektu Move Ostrava je zaměřená mimo velké metropole. Co ti dává smysl na práci v regionu?

Pohybuji se hodně mezi všemi těmi městy, rezidencemi a festivaly a po dvou letech uzavírek a omezení je ten „vítr ve vlasech” moc příjemný. A dohromady je to inspirativní. V regionu je více vidět i růst a mnohem přímější konfrontace s divákem. A také osobnosti z regionálních kulturních center jsou neskuteční vizionáři a dříči. A právě proto jsme jako novou inscenaci pro letošní rok vybrali krásný outdoorový taneční projekt Ceren Oran The Urge a máme naplánované turné po malých místech, která pro tanec nemají prostory. Takže jak říká choreografka Ceren Oran: Věřím ve fascinující, nakažlivou a inspirující sílu současného tance a jsem hluboce přesvědčená, že tanec má být dostupný pro každého – kdykoli a kdekoli. Projekt je mezinárodní česko-německo-slovenský a připravujeme několik překvapení, takže určitě sledujte web Move a sociální sítě.

Jana Ryšlavá při přebírání Ceny Jantar. (Foto: P. Sznapka)

Devátý ročník Move Festu se po dvou letech vrací do původního květnového termínu a tentokrát bude o něco delší. Jak se po pandemických omezeních proměnila dramaturgie festivalu?

Pandemická omezení více ovlivnila naši celoroční dramaturgii, která navázala na loňský ročník Move Festu, který byl téměř plně outdoorový. Pracovali jsme s projekty, které jsou na pomezí vědy a tvorby. V letošním ročníku jsme si dovolili opět plně mezinárodní formát. A reakce na pandemii se spíš odráží ve volbě tématu a zastřešující myšlenky. A konečně. přivážíme větší inscenace, které v předchozích letech nemohly cestovat nebo se jim kvůli omezením posouvala data premiéry. Diváci tedy kromě jiného uvidí čtyři absolutní české premiéry, rozhodně je na co se těšit a z čeho vybírat.

Má festival opět nějaké jednotící téma? Prozradíš o něm více?

Tématem festivalu je inspirace. Nechat se inspirovat. Vnější vlivy jsou v posledních několika letech hodně frustrující a blokující. A naše hlavy i těla si tu toxicitu okolí hodně zvnitřnila.  Proto chceme využít letošní svátek pohybu k načerpání sil, inspirace a jako očistnou lázeň pro hlavu i tělo. Nechat k sobě promlouvat různé tvůrčí pohledy i prostředky a klidně jen pozorovat sám sebe a svou reakci. Ten zázrak inspirace se pak pospojuje později třeba v úplně jiném životním kontextu.

Stejně jako na podzim 2021 bude Move Fest hostit řada větších i menších scén v Ostravě – chystá se nějaké překvapení, které bys mohla alespoň lehce naťuknout?

Událostí pohybové sezony je určitě norská Jo Strømgren Kompani s The Loft. A s ní se pojí i festivalové překvapení, „turistický výlet” pro Ostraváky i cizince doubledeckerem z centra do Domu kultury Poklad v Porubě s nezapomenutelným výkladem Vladimíra Šmehlíka.  A osobní další radostí je iniciativa Podchod, akce obrovsky spojující. Jsme rádi, že jsme součástí.

Jak jinak než skrze návštěvu  představení se mohou diváci zapojit do festivalového dění?

Festivalová představení jsou vždy doprovázena neformálními diskusemi Tanečních aktualit „Dvě deci o tanci”. Skvělá možnost potkat se s performery, sdílet své postřehy a zážitky a nebo slyšet zajímavosti z tvorby. Ale nejlepší je zažít pohyb „na vlastní tělo”. V tom je neuvěřitelnou inspirací Johnny Minárik. Osobnost pohybující se na hraně mezi parcourem, akrobacií a tancem – pohybová ochutnávka MOVEment fusion. A jako specialitu máme workshop kolektivního mapování v unikátním spojení architektů ze slovenského sdružení Spolka a choreografky Štěpány Mancové.

Participativní projekty a výzvy rozhodně festivalem nekončí a právě je otevřen open call do projektu brazilských tvůrkyň Woods. Zveme všechny, kteří praktikují stoj na hlavě a chtějí si vyzkoušet performanci ve veřejném prostoru. A místo letní školy Move Summer Intesive jsme připravili letní tvůrčí laboratoře v Polsku. Všechny informace jsou zase na webu www.moveostrava.cz.

I po mnoha peripetiích z minulých let je Move Ostrava stále aktivní a vyvíjí se. Co je pro tebe a tvůj tým hlavní motivací tuto inciativu udržovat a neustále posouvat dopředu?

Jak jsem už zmiňovala výše, představení se snažíme uvádět po celý rok, s našimi inscenacemi se účastníme mezinárodních přehlídek a festivalů. Jsme zapojení do networků jako Nová síť, profesních organizací a dalších mezinárodních spoluprací.  Festival je pak vyvrcholením sezony, kde se všechny tyto aktivity zúročí. Je to místo k setkávání, sdílení tvůrčích podnětů i mezinárodních kontaktů a společnému růstu a  vzájemnému obohacení lokálního a mezinárodního elementu. Já sama okolo sebe i na sobě vidím, jak pohyb a tvorba mění svět na lepší místo, a věřím, že pozitivní změna se děje spíše tahem než tlakem. Tak dáváme možnost ochutnat, přidat se inspirovat. Třeba i minikrůčky v rámci výzvy #MOVEeveryday.