Málokdo dnes respektuje úhel pohledu druhého, říká Bart z punkových Proti směru

Zatím poslední skladbou, kterou jste oficiálně vydali, je song Ty v tom jedeš s náma. Jak bys píseň popsal? Už když jste skladbu tvořili, tak jste jistě věděli, že to není úplně typický flák ve stylu alba Na cestách.

Song Ty v tom jedeš s náma vznikl tak, že za mnou přišel náš kytarista Ivo s nápadem na riff a beat a mě se to moc líbilo. Trošku mi to připomínalo mou milovanou píseň Out on an Island od Cock Sparrer, která má taky jiný beat než většina oi punk pecek.  Bylo to jiné, než co jsme doposud napsali, hlavně díky neměnící se zvláštní rytmice. Otázkou bylo, co se songem dál.

Nicméně ve tvořivém procesu jste pokračovali…

Impuls byl tak silný, že mě záhy napadl jak úvodní recitativ, tak refrén. Celá píseň je tím vlastně velmi zvláštní a těžko bys asi hledal v československých punkových vodách podobnou. Já ji ale vlastně ani jako song neberu. Vnímám ji jako soundtrack k našemu dvacetiletému výročí, soundtrack k našim životům. Song je napsán také pro naše kamarády, kteří už v tom roky jedou s námi v dobrém i ve zlém. (smích)

Ve skladbě se mimo jiné zpívá: „Jsme jedna parta, tisíce příběhů, zážitků a vzpomínek…“ Proč se podle tebe touto v zásadě jednoduchou, ale jinak velmi silnou větou nechceme jako lidstvo řídit? A naopak máme stále tendenci druhé někam zařazovat, sami chceme někam patřit, dáváme druhým nálepky typu „dobrý/špatný“ a podobně.

Kéž bych tak znal odpověď na tvou otázku. (smích) Punk je taky škatulka. Člověk, ač se narodí jako individuální originální bytost, se díky vnějším vlivům, prostředí, vzorům a podobně stále mění a vyvíjí. Už od nepaměti se ale lidé s podobným úhlem pohledu sdružovali, aby byli silnější, aby jejich hlas byl slyšet. Jedinec sám moc nezmůže, dav ano. (smích) Bohužel mám někdy pocit, že je už přeškatulkováno.

Co konkrétně máš na mysli?

Týká se to i punkové scény. Myslím si, že nejsou problém škatulky a dělení, ale spíše to, že málokdo dnes respektuje úhel pohledu druhého. Většina si stojí za svou pravdou a hádá se za ni do krve. Myslím si ale, že moudrým se stává ten, kdo více naslouchá než hovoří. Kdo se snaží respektovat druhé a poučit se z jejich názorů. Samozřejmě to nejde vždy a s každým. Jak pravil Jan Werich. „Hloupost je největší zlo.“ Proti směru jsou parta s velmi rozdílnými pohledy a názory na svět a přesto spolu umíme fungovat, respektovat se, tvořit. Kéž by to tak měli i jiní.

Ostatně na téma přátelství jste odkazovali už ve skladbě Přátelé. V současnosti si však mnozí vystačí s virtuálními přáteli či maximálně dvěma, třemi přáteli, se kterými si sdílejí nějaké své opakující se příběhy. Vnímáš také tento fakt jakési „dobrovolné izolace a uzavíráním se před světem“? 

Sociální sítě jsou dobrý sluha, ale špatný pán, což si umí naše generace, která vyrůstala v době bez všech technických vymožeností, uvědomit. Ale uvědomí si to lidé, kteří se už narodili do virtuální doby? Těžko říct a některým to umožní nemožné. Nehezcí mohou být krásní, neúspěšní úspěšní. Za mě je to ale škoda. Dnes ti na netu, kdejaká mladice popíše rodidla, pošle fotky, ale „ahoj“ ti do očí říct neumí.

Kde hledat příčiny?

Je to také výchovou. Rodiče se honí za zlaťáky a lásku nahrazují materiálnem. Pak dětem chybí rodičovské vzory, úcta, pokora, respekt.  Nechci ale mluvit jako nějaký zapšklý dědek. Každá doba má své a vždy tu bude jakýsi generační boj a starší nebudou rozumět době mladých. Tak to vždy bylo a bude. Rodina, opravdoví přátelé a známosti jsou tím největším bohatstvím, které člověk má. Proti směru si roky kryjí záda a to se ti ve virtuálním světě nestane. Tam je vše jen pozlátko. (smích)

Každopádně do hudebního kolotoče jste se vrátili po delší pauze, během které se i punková scéna proměnila. Co punkového ve vás tedy stále zůstalo? Jaké punkové elementy chcete zachovat a naopak v čem se chcete posunout jiným směrem, abyste se neopakovali a nadále vyvíjeli?

Po deseti letech začínáme opět tvořit. Hudbu v kapele vnímáme podobně a nadále budeme vycházet z oi punk kořenů se špetkou vlastního cítění, sdělení a kreativity.  Nemáme nějaké velké ambice a sny o hraní na stadionech. Hrajeme pro kamarády, kteří v tom roky jedou s námi. Společně stárneme, společně se podporujeme. Občas nějaký mladý člověk přibude, ale mladé lidi už punk neláká jako dřív. Co se týká tvorby, tak chceme skládat písničky, za kterými si stojíme, které nás baví a pokud se to libí i ostatním, jsme jen rádi.

Co dalšího v souvislosti s dvacetiletým výročím kapely připravujete?

Brzy nám vyjde animovaný klip k písni Alex, což je cover od německých Die Toten Hosen Hier kommt Alex s českým textem. Song máme napsaný asi tři roky. Vítr z plachet nám trochu vzaly Tři sestry se svou verzí Aleš. V našem podání je ale song více ovlivněn Mechanickým pomerančem, a tím je i tvrdší. Lidé sami můžou alespoň srovnat, která verze se jim libí víc a budou ji znát hudebně i lidé, kteří znají verzi od Tří sester, ale neznají originál. Plánujeme vydaní LP, na kterém se objeví devět starých songů v novém hávu, dva covery a Ty v tom jedeš s náma. Mohu prozradit, že druhým coverem bude song od slovenské kapely DPH Zdvihni hlavu.

Cover verzí skladby Hier kommt Alex byla nahrána spousta. Bude vaše verze něčím výjimečná? Třeba v předělávce od německých Feuerschwanz, kteří inklinují ke středověkému rocku, dokonce v tomto songu zazní harfa či housle…

I když jde o cover, tak věřím, že každá kapela do ní dá kus sebe a jisté originality. Hudebně vycházíme z originálu. Co se textů a zpěvu týká, je to více protisměrovské a některé nápěvy jsou asi jiné. Nechal bych posouzení na posluchači. Uvidíme, jak se podaří udělat animovaný klip. Byl to vždy můj sen a moc se těším na výsledek. (smích)

Které songy se na zmíněném LP objeví?

Chceme se držet clockwork punk stylu, a tak jsme vybírali převážně písně s touto tematikou. Songy na LP, které se dříve objeví na Youtube a Spotify, budou zároveň naším koncertním setem a to možná i v tomto pořadí Krvavá noc, Bootboys, Čím je nás víc, 655321, Tetovaný chuligán, V každém z nás, V jako Vendeta, Punkrock, Sny, Zdvihni hlavu (cover od DPH) Alex (cover od Die Toten Hosen) a Ty v tom jedeš s náma.

Podle jakého klíče jste písně vybírali? Jaké změny lze u těchto songů očekávat?

Koncepci songů jsme příliš neměnili. Spíš jsme chtěli dosáhnout poslouchatelnějšího zvuku. Některé z písní jsou staré skoro dvacet let a nahrávali jsme je bez zkušeností, takže se nyní nedají moc poslouchat. Někdo řekne, že taková byla doba a je škoda ničit autenticitu, ale my si desku vydáváme především pro svou radost a chceme, ať je poslouchatelná. Jestli starší songy obstojí i v dnešní době, je otázka, ale vycházíme krom oi a punk témat také hodně z filmů a románů Mechanický pomeranč, V jako Vendeta, 1984. A to jsou témata více než aktuální. Tak uvidíme. (smích)

Když v současnosti vaše starší písně posloucháš, jak na tebe působí? Posloucháš je s nějakou nostalgií, vzpomínáš na tehdejší dobu, kdy vznikaly, nebo převládá hlavně pocit spokojenosti, že jste takové skladby vůbec natočili? 

Některé opravdu staré písně mi přijdou dnes už úsměvné a u většiny nahrávek mi vadí zvuk. Byla ale jiná doba a punk tenkrát nebyl o zvuku, ale o vyjádření se. Ale jsou písně, které mám rád a ty se právě objeví na novém LP. Už v době Proti směru jsem inklinoval k tematice klaunů a mám rád songy jako Smutnej klaun nebo Klaunova zpověď. Nicméně tato témata teď řeším v Baby Secondhand. Jak ale zmiňuješ, při poslechu skoro dvacet let starých songů přepadne člověka nostalgie. S odstupem času na tu dobu rád vzpomínám.

Jedním ze zásadních songů vašeho alba Na cestách je právě zmíněná píseň Klaunova zpověď. Vybavíš si, za jakých okolností ta píseň vznikala? Co bylo hlavním motivem, že jste tuto skladbu nahráli? Přece jenom pětiminutová punková písnička není moc častá…

Tahle píseň mapuje jistou část mého rockového života, se vším, co k tomu patří. (smích) Je to prostě zpověď klauna a tím já jsem. (smích) Stopáž jsme neřešili. Tuhle píseň napsal sám život a myslím si, že většina mužů, především hudebníků, se v ní najde. (smích)

V té skladbě se objevuje i věta: „Krásná slova schovaná ve lžích.“ Proč máme tendenci zabalovat naše lži do krásných slov, respektive proč se velmi často necháme obalamutit lžemi schovanými v krásných slovech?  

Tady je to myšleno opravdu jen jako svůdnická záležitost. Abys dívku svedl, je dobré být zdvořilý, gentleman a občas si tu pravdu krapet přikrášlit. Tedy tak to bývalo, dnes už se na tohle moc nehraje. Dnes máš aplikace na lásku a kolikrát stačí říct, že chceš píchat a je to. To už není pro mě. Já mám rád to kristiánství kolem. (smích)

Dá se předpokládat, že připravujete i další nové skladby. Co by se o nich dalo v tuto chvíli říci?

Ano, je to tak. Momentálně už připravujeme další songy, ale není kam spěchat. Teď je priorita vydat album, vydat LP. Pak začneme pracovat na nových písních, na které se těším, páč věřím a doufám, že jsou vyzrálejší, vyhranější než songy napsané v dobách minulých. Přesto mají stále tah na branku. Myslím si, možná ješitně, že dobrého oi punku je u nás pomálu a že Proti směru mají na scéně stále své místo a stále mají co říct.

Dvacet let kapely oslavujete také na turné se Starými puškami. Proč by měl fanoušek turné navštívit?

Postaru tour je v plném proudu. Je sice náročné vystupovat s oběma kapelami zároveň, ale je to lepší, při třech kapelách, než každý víkend cestovat. Máme to z Opavy všude docela daleko a mě už taky nebaví být pořád pryč, takže jsme spojili sweet punk Starých pušek s agresivním clockwork punkem Proti směru a je to legrace. Lidí chodí hodně, baví se a my si tour moc užíváme.

Což je asi to hlavní…

Staré pušky dlouho nehrály, dokonce to vypadalo, že už možná ani nebudou, takže fanoušci jsou rádi, že nás můžou vidět a zazpívat si s námi. Proti směru má také stále své publikum a určo nám pomohl i nový singl Ty v tom jedeš s náma. Kotel sice není pod podiem jako na Staré pušky, ale o to je to větší divočina. No a proč by měl fanoušek navštívit tohle tour? Protože tolik krásných lidí na podiu jen tak neuvidí, a ještě si u toho může zazpívat české písničky a užít si večer v dobré společnosti. Rock´n´roll se musí žít. (smích)