Režisér Dominik Beneš před premiérou Polské krve: Klíčové je mít oporu ve skvělých a laskavých lidech

Dominiku, operní režii se věnuješ vedle práce dramaturga. Považuješ obě profese za vyrovnané a stejně inspirativní?

Režijní práce je nárazová. Přípravy sice trvají dlouho a pozvolna, ve finální fázi před premiérou se ale režisérovi znásobí koordinace všech složek najednou, na které v provozu divadla nemůže dojít dřív, než právě před premiérou, a to je opravdový nářez. Práce dramaturga v kulturní organizaci je dlouhodobá. Realizace jednotlivých projektů se lépe plánuje a časová organizace je jednodušší. Obě dvě profese jsou inspirativní a jejich prolínání mi velmi vyhovuje. Když už mám hodně divadla, rád utíkám třeba k plánování projektů do veřejného prostoru a naopak. Jinak v Opavské kulturní organizaci jsem ukončil činnost k 30. březnu a nyní pracuji v Centru kultury a vzdělávání v Ostravě.

Ve Slezském divadle Opava aktuálně připravuješ novou inscenaci operety Polská krev Oskara Nedbala. Jak bys klasický titul představil mladým generacím, pro něž je opereta podobně vágní a mlhavý termín jako pro seniory například pojem virální hit?

Uhodil jsi hřebíček na hlavičku. Opravdu, když pozvu své známé do Opavy na operetu, tváří se, že je zvu na černobílý film s legendárním obsazením své doby. Bohužel je to tak. Nejde však jen o mladší generaci. Ta je zvídavá a často nás svým zájmem překvapí. Možná že diváky láká víc tragédie, drama a obecně vyšší umění než klasická operetní komedie. Mají pocit, že když už se do divadla vydají, nebudou mít dostatečný zážitek… V Opavě je ale naštěstí velká operetní tradice a hlediště je vždy rychle vyprodané. Pokud je inscenace povedená, vždy se to rozkřikne a není třeba diváky lákat. Pro mladé návštěvníky může být atraktivní už to, že inscenaci připravuje mladý inscenační tým a do hlavních rolí jsou obsazeni typově a věkově odpovídající interpreti. Jdeme s dobou, neinscenujeme Polskou krev se starými fígly a fóry z rukávu. Uvádíme ji dobově, ale pracujeme se současnými prostředky a vyhýbáme se operetním klišé.

To zní velmi slibně! Nedbal se svou nejslavnější operetou sklízel úspěchy po celé Evropě. Jen Praha ho přijala vlažně, patrně mu nemohla prominout příklon k vídeňské operetě. Myslíš, že platí výrok: doma není nikdo prorokem?

Ano, dvakrát podtrhuji (úsměv). Známe to všichni. V Praze měli asi tenkrát raději Straussova Netopýra… Dnes už je Nedbalova Polská krev oblíbená podobně jako Netopýr. Jsou to dvě nejčastěji uváděné operety u nás.

A právem, je to skvělé dílo. Jaký je tvůj pracovní postup při vytváření režijní koncepce?

Postup není vždy stejný. Obecně je pro mě nutné dílo pořádně prostudovat. Každý titul nese jiné nároky. Často bývá plné záludností a chaosu, zvlášť co se týká operet nebo historických oper. Jindy je to dílo s jednoznačně a krásně napsaným příběhem, korunované úžasnou hudbou. Portfolio mých režií je velmi barvité. Nemám tu možnost vybrat si téma nebo styl, kterému se chci ve své režijní práci dlouhodobě věnovat a zdokonalovat se. Režíruju na volné noze a přijímám nabídky, které přicházejí. Je pravda, že právě operetou jsem ve svém repertoáru obohacen zrovna díky Slezskému divadlu. Zde je nejdůležitější vybrat si skvělý tým. Umělce, pro které je opereta dostatečně lákavá a zábavná a chtějí tvořit s mírnou dávkou nostalgie k tradici a s notnou dávkou inovace. Polská krev patří k těm dobře napsaným dílům, má spád a švih. Přesto bylo potřeba hledat souvislosti a zmíněný spád a švih podpořit scénickou gradací. Myslím, že tohle je u situační komedie nejdůležitější.

To jsi vyjádřil přesně. Splňuje inscenační tým, který máš ve Slezském divadle k dispozici, tvé představy a nároky?

Rozhodně. Po nějaké době jsem se vrátil ke spolupráci se Zuzanou Přidalovou, která vytvořila výpravnou scénu i kostýmy, a už tradičně v Opavě spolupracuji s choreografem Martinem Tomsou a asistentkou režie Martou Vaňkátovou. Velmi dobře na sebe slyšíme a dle zadání divadla a podmínek, které jsme dostali, děláme maximum. Nyní nás čekají poslední dny všeho ladění. Naše spolupráce je při každé inscenaci dokonalejší a už teď se těším na příští. Na opavské inscenaci Polské krve se poprvé setkávám při spolupráci s panem dirigentem Tomášem Hanákem a jsem za jeho přístup a pečlivost moc vděčný. Má velké zkušenosti právě s tímto žánrem. Náš tým obohatila také nová korepetitorka opery Tereza Zatloukalová, s kterou je rovněž radost pracovat. Během tak náročného studijního procesu je doslova klíčové mít oporu v tak skvělých a laskavých lidech.

Co dělá Polskou krev Polsku krví, že to je jedna z mála světových a možná jediná z českých operet, které se udržely trvale na repertoáru?

Obsahuje hned několik velmi známých hudebních hitů a má rychlý spád. První jednání se otevře výpravnou plesovou scénou s ukázkou okázalé společnosti a v posledním jednání se inscenují dožínky na venkově. Ta pestrost, vkus a milý humor dělají Polskou krev Polskou krví.

Takže to nakonec kdysi proklínaný Nedbal vyhrál s Polskou krví a vídeňskou stylizací i u Čechů! Jak bys pozval na novou inscenaci Slezského divadla Opava čtenáře Ostravanu?

Polská krev? To není prvoplánově napudrovaná komedie! Je to román o velké lásce dvou vášnivých a paličatých lidí, kterým se zasmějete, ale zároveň vás pořádně dojmou. Přijďte!

Děkuji za rozhovor. Rádi přijdeme.