Frontman kapely Degradace: Smáli se nám, že máme rádi Rolling Stones

Většinou bývá zvykem, že kapely oslavují různá kulatá výročí, vy chystáte netradičně koncert ke čtrnáctinám. Proč?

My už jsme loni připravili koncert k třináctému výročí spolu s kapelou Plexis a tehdy jsme si řekli, že bychom to mohli udělat každý rok a vždy pozvat někoho zajímavého. Nakonec letos pozveme znovu kapelu Plexis, se kterou si moc rozumíme, ale přijede i NVÚ, který hraje také už nějaký pátek, asi dvacet roků. Kromě toho dorazí i kapela Apple Juice, ve které hraje kytarista Dušan Lébl z Plexisu.

Na co se mohou fanoušci na sobotním výročním koncertu v klubu Barrák těšit?

Před našim vystoupením se bude promítat nový klip k nové písni. Skladbu jsme natočili už v létě. Kdo přijde, uvidí ho poprvé a myslím, že to bude docela překvapení.

Degradace je, alespoň se o tom píše v různých recenzích, už několik let součástí té nejvyšší české punkové ligy. Jaké byly vaše začátky?

Začátky byly těžké, ale dá se říct, že už od čtvrtého nebo pátého koncertu se nám podařilo hrát ve společnosti kapela jako NVÚ, E!E, SPS a další. Dá se ale říct, že většinou jsme se belhali ve zkušebně a hráli v Ostravě nebo maximálně v Havířově. Průlomem byla až jedna skladba, která vyšla na výběru českých a slovenských punkových kapel Street Kids. Od té doby mi pořád někdo volal, jestli si nechceme zahrát v Plzni, Bratislavě a dalších městech. To byl rok 2002.

Takže jste ani neměli problém se prosadit na rozdíl od spousty dalších kapel, které si stěžují, že nemají kde hrát?

Ani ne. Měli jsme štěstí, že v tom punkovém prostředí si kapely pomáhají a zvou se navzájem na různá místa, o koncerty tak není nouze. Dodnes jsme odehráli asi 400, možná až 500 koncertů.

Další zlom přišel s deskou Atomic Boogie, v jedné recenzi se dokonce psalo, že jde o milník českého punku…

No nevím, to bylo trošku přehnané, ale pravda, že o tom tak psali. Já ale za mnohem větší milník považují druhou desku Punk´n´Roll, kde jsme v podstatě našli svůj vlastní styl, něco mezi punkem a rockem, což tenkrát mnoha lidem vadilo. Ortodoxní punkeři říkali, že jsme vyměkli a pro rockery jsme byli zase moc punkoví. My jsme si ale na té desce ujasnili styl, který hrajeme dodnes.

Je pravda, že ve vaší hudbě jsou slyšet vlivy kapel jako Motörhead, ale třeba i Rolling Stones

No jo, všichni se nám smáli, že máme rádi Rolling Stones (smích). Dnes se to posunulo a myslím, že hodně punkerů má rádo Rolling Stones. Vždyť i v sedmdesátých letech většina prvních punkových kapel vyrostla na Stounech, The Who nebo třeba Beatles. I když naoko se proti nim vymezovaly.

Na jaké muzice jsi vyrostl ty?

Když jsem měl asi devět let, měl jsem rád Guns´n´Roses. V té době jsem v obchodním domě Laso uviděl desku Plexis Půlnoční rebel. Strašně se mi líbil její obal. Ta deska stála ve výprodeji pět korun, a tak jsem přemluvil rodiče, aby mi ji koupili. To bylo moje první a osudové setkání s punkem, ani jsem tehdy nevěděl, že je to nějaký punk rock. Když mi pak bylo asi třináct, tak jsem se setkal s klasikou Sex Pistols a The Clash, kteří na mne mají dodnes asi největší vliv. Pak už to šlo samo o sobě – Ramones, Exploited a tak dál, Nakonec jsem asi ve čtrnácti vzal do ruky kytaru a začali jsme hrát.

Před několika lety ses stal frontmanem a hlavní zpěvákem Degradace po odchodu původního zpěváka Sydneyho. Proč jste se s ním vlastně tehdy rozešli?

Už během nahrávání alba Atomic Boogie nám Sydney říkal, že by chtěl hrát něco jiného a přestal se angažovat při tvorbě písniček, přestal psát texty. Říkal, zkuste něco napsat sami, tak jsme to nakonec tu desku dodělali, nějak se to splácalo a nahrálo. Pak přišel zlom, kdy Sydney natočil asi dvanáct skladeb, které vydal pod názvem projektu Staré pušky. Pořád nás utvrzoval v tom, že je to jen boční projekt a Degradace je pro něj přednější. Situace ale byla jiná, stáli jsme na mrtvém bodě, koncerty jsme hráli víceméně z donucení. Nakonec jsme se chytli na zkoušce a pak od něj přišel e-mail, ze kterého vyznělo, že chce s Degradací skončit.

Takže ses chopil mikrofonu ty…

Stáli jsme před rozhodnutím, jestli pokračovat dál, nebo tomu dát jiný název. Já se ale nechtěl po deseti let vzdát něčeho, co jsme si vybudovali a co jsme měli rádi. Název Degradace byl zavedený, nebyl důvod to rozpustit. A tak byla jediná možnost, že budu zpívat sám. Do té doby jsem zpíval v několika skladbách, takže to nebyl zas takový problém ani pro mne, ani pro lidi v publiku. Pár koncertů jsme odehráli ve třech, potom jsme přibrali nového kytaristu a natočili jsme split CD se slovenskou kapelou Kaktus, což byl takový odrazový můstek, kdy to fanoušci přijali. Letos, kdy jsme vydali první regulérní album v nové sestavě, to vypadá, že si už všichni zvykli.

Jak se ti vůbec líbí Sydneyho kapela Staré pušky?

Když nám to Sydney tenkrát přinesl, líbilo se mi to, znal jsem ale jen ty syrové podoby písní. Hudba je OK, ale nemůžu se ztotožnit s některými texty typu Pojď sem, bejby. Sydney mi původně nabízel, abych tam hrál na kytaru, ale upřímně se mi do toho moc nechtělo, protože když mi něco nejde od srdce, raději jdu od toho pryč.

Letošní deska Heroes Are Dead je na světě asi půl roku, recenze na ni byly poměrně dobré. Jsi s tou deskou spokojen?

Fanoušci ji přijali kladně a prodává se. Myslím, že je povedená, i když s odstupem času si říkám, že bych něco udělat jinak, ale to si asi myslí každý muzikant o své desce.

Zmínil jsi, že na koncertě, který se bude konat v sobotu 2. listopadu v ostravském klubu Barrák, promítnete nový videoklip. Můžeš prozradit nějaké podrobnosti?

Bude to taková vzpomínka na mrtvé rock´n´rollové hvězdy, ale více prozrazovat nebudu. Myslím, že to bude pro fanoušky hodně velké překvapení.