Album Flesh & Soul debutující autorky a zpěvačky Niky je senzací, jaká zde dlouho nebyla

Zvláštní, nedefinovatelná, tajuplná Nika. Donedávna ji nikdo neznal, ale podle všech indicií by mohla v budoucnu patřit k nejvýraznějším osobnostem současné hudby. Když jsem si poslechl její album, napadlo mne: Tohle přesně je hudba, hlas a projev, který svou bezprecedentní krásou, vášnivostí a kvalitou může oslovit i za hranicemi naší malé republiky.

Co vlastně víme o mladé dámě jménem Nika? Není toho příliš. Nepatří k žádné známé vydavatelské stáji, album si vydala na vlastní náklady, svépomocí. Její občanské jméno je Veronika Boráková, na ostravské konzervatoři studuje pátým rokem kompozici a její hlas je dar.

Zpěvačka Nika. (Foto: archiv umělkyně)

Klavírní intro v záhadné tónině As moll otevírá úvodní song Passing Through. Chvíli setrvá na basové prodlevě, pak se na chvíli odpoutá, ale opět klesá do soumračné krajiny, kterou prostupuje hlas Niky často zmnožený do působivých vícehlasů. Od počátku upoutá brilantní intonace nádherně sametových legat a glissandových tónů, které zní jako pohlazení. Píseň má charakter melancholického intra.

Kontrastní náladu přináší druhá Of Lost Children, která svou pentatonickou melodikou čerpá z asijské hudby. Opět jsme konfrontováni se zvláštní tóninou, tentokrát jde o Cis dur a aranžmá písně je, jako by Nika vyprávěla nějakou fantazijní pohádku. Text je ovšem vážný a uprostřed písně je pasáž, v níž pocítíte sílu jejího zpěvu. Je neuvěřitelné, co se svým hlasem po dynamické, témbrové i výrazové stránce dokáže provádět.

Následující píseň Devils Of The Daylight to jen potvrzuje. Její doménou je řetězení vokálních souzvuků. Hned úvodní melodická linka zpěvu je zcela mimořádná, ať už svým sféricky vzletným ambitem, či způsobem, jakým Nika pracuje s výrazem. Její hlas se vrství, přelévá a nabývá na síle a dynamice. Je naprosto strhující, vznešený i naturálně živočišný… Má tolik podob a odstínů jako pramen čisté vody zrcadlený v paprscích slunce.

Morning Scars. Bezprecedentní hit. Kratičká klavírní předehra, zcela projasněná harmonie, kterou doprovází důvěřivá a objímající melodie. Stačí vám na celý vesmír jen její hlas a klavír. Nic víc momentálně není zapotřebí. Jenomže Nika si nic nezjednodušuje, proto ani zde nesetrvá v jednoduché popové šabloně. Mimotonální akordy posouvají harmonické spektrum písně do postupů obvyklých v jazzu. Ale nečekejte opět nic archaického. Nika má aktuální feeling, její hudba vyjadřuje zcela současný pocit něčeho, co se odehrává přímo tady a teď. Někoho, kdo se dívá, myslí a cítí současně.

Jako by i aktéři alba cítili, že je čas na pauzu, přichází tato v podobě Interlude – kratičké, ani ne dvouminutové mezihry, která magický vokál Niky podbarvuje jen ležérně střiženými akordy na ukulele. Ani tady ovšem nenajdeme nic plytkého a předvídatelného.

Harmonicky košatou záležitostí je následující Tangled In Webs. Uhrančivá, osminkově rozpohybovaná balada, která pomocí rozložených akordů ubíhá zcela nečekanými cestami. Tangled In Webs je ukázkou svrchovaného kompozičního talentu Niky. Levituje někde na pomezí moderní klasické hudby, ambientu a minimalismu, ale je bohatší a rozlévá kolem sebe až hýřivé cákance barev.

Do popových břehů se vrací bezkonkurenční hit Suddenly. Tady sice Nika poněkud zkrotila svou harmonickou fantazii, ale zase předvedla tak stylový zpěv, že to opět rozpumpuje krev v žilách. Jemná práce s vibratem na dlouhých tónech je překrásně neučesaná, legata jsou dráždivě sametová, glissanda mají vláčnost a něhu. Nika se prostě absolutně vymyká jakékoli běžné nebo normativní interpretaci. Má neuvěřitelný nadhled a dělá věci stylově a přitom s puncem osobní jedinečnosti. Také další písně zdařile rozvíjejí promyšlenou estetiku nahrávky a rozšiřují její dimenzi o nové sémantické odstíny.

Ve vokálním projevu Niky slyšíte něco, co  se vás přímo bezprostředně dotkne. Vnímáte její hlas v impulzivní, nepředvídané kráse. Můžete se opájet barvami a závratným rozsahem, jakož i emocemi, které z jejího podání prýští. Podstatné je, že Nika nikde nejde proti obsahu a charakteru písně. Využívá svůj dar s jistotou a rozvahou, nikdy se neunáhluje k popovým klišé nebo přebujelým melodickým ozdobám. Všimněte si třeba, s jakou dynamickou šíří celou dobu zpívá. Jak skvěle rozlišuje mezi doprovodnými a hlavními linkami, jak si dokáže prodýchnout, aby vzápětí jen lehounce pohladila jako chladivý večerní vánek, který se provléká krajinou. Její zpěv nelze popsat, ale nejblíž má k inteligentnímu world music, jazzu, soulu a popu.

Zabořte do Flesh & Soul uši stejně bezstarostně jako do své oblíbené podušky. Zamilujete se do něj. Podstatné je říct, že Nika je autorkou naprosté většiny kompozic a to včetně textů. Pro svůj debut se obklopila velmi schopnou kapelou ve složení Pavel Duda (klavír), Nicolas Gatto (baskytara) a Jonáš Bjolek (bicí nástroje), který je podepsán také pod mixem a masteringem. Ačkoli jde o mladé muzikanty, kteří nemají zatím na svých kontech příliš moc zářezů, tady se jim napoprvé podařilo něco velkého. A sice hrát tak, aby tu krásu jenom tiše a pokorně podpořili a následovali. Aby byli přítomni i v tichu a snažili se přispět jen tehdy, když to je skutečně zapotřebí. Na to, že se jedná o nahrávku pořízenou bez velkých studií a masivního proma má tohle album překvapivě velmi slušný zvuk.

Co napsat závěrem? Album Niky je pro mě zatím největším překvapením letošního roku. Vždy jsem si přál, aby se někdo takový v ostravské hudbě objevil. Věřím, že si Niky brzy všimne někdo, kdo dokáže její obrovský potenciál rozpoznat, prosadit a rozvinout. Nika je prostě jasný, neklamný příslib něčeho velkého a strašně moc krásného. Pokud umíte trochu poslouchat, nemůžete to necítit.

Nika: Flesh & Soul. Vydáno v březnu 2022. Celkový čas 32:39.