Klarinetista Karel Dohnal: Náročné výzvy patří k životu. Mám je rád a baví mě

Jak se máte, Karle?

Je to lepší než předtím, protože najednou se zase hraje. Ta změna je pro muzikanty vždycky výrazná, jestli se hraje pro lidi, nebo do kamery.

Teď vás čeká vystoupení s Janáčkovou filharmonií. Těšíte se na provedení v Ostravě docela neznámého díla Anderse Hillborga s názvem Peacock Tales?

Těším se strašně dlouho, že si to zase po letech zahraju.

Vy jste tedy tento koncert už v minulosti hrál? Kde to bylo?

Na Fóru soudobé hudby Hradec Králové před pěti – šesti lety. Od té doby to mělo být před dvěma roky v Ostravě, ale tehdy to kvůli covidu o fous nevyšlo.

Jak byste představil autora této skladby?

Hillborg je současný švédský skladatel, který napsal tento koncert pro prominentního světového klarinetistu Martina Frösta. Martin jeho koncert provedl několikrát, pak mu Hillborg napsal několik dalších komorních verzí a včetně orchestrální, ale zkrácené.

Jakou verzi tedy budete hrát v Ostravě?

Původní originální verzi, tedy celé obrovské dílo v původní podobě s doprovodem orchestru.

Jaká je hudba švédského skladatele? Jak byste ji charakterizoval?

Co já vím, Hillborg měl úspěch i jako autor hudby k filmům. Myslím si, že tato jeho schopnost vyjádřit prostřednictvím tónů nálady a barvy, je v tom díle slyšet. Dává mu to další rozměr i tím, že má vlastně dost přesný název: Paví příběhy.

Paví příběhy, nic víc k tomu skladatel nedodal?

Snažil jsem se najít co nejvíc informací. Našel jsem asi dvouminutové video Martina Frösta, který připravil k tomuto koncertu choreografii, ale celé jsem jeho provedení nikdy neviděl Napsal jsem panu Hillborgovi, co s tím, a ten mi řekl, že choreografie je zcela na mne. Jediné, co by to mělo evokovat, je onen příběh páva. A je pouze na mně, jak to provedu.

To zní jako velká výzva!

Přesně tak. Dostal jsem tedy zcela volnou ruku. A my jsme to s Romanem Horákem, který je mim a učí na katedře alternativního divadla na HAMU, takto pojali. Choreografie by měla být tomu tématu přizpůsobena. Já v našem konceptu ztvárňuji páva, který během svého putování prožívá různé situace, pocity a příběhy. Snažím se to všechno ztvárnit gestikulací a výrazem obličeje, pohybem klarinetu a pomocí různých mimických možností a tance. Celou choreografii jsme postavili úplně sami, bez závislosti na původní verzi Martina Frösta. Je to naše originální ztvárnění tohoto koncertu, přičemž autor s tím naprosto souhlasí.

To zní velmi lákavě. Opravdu pan skladatel nezanechal v tomto díle žádné instrukce k provedení?

Jediné, co je napsané a co Anders Hillborg vyžaduje, je několik míst, kdy si interpret zacpává uši. Ta jsou v partituře opravdu přesně zapsaná. Ale děláme to jinak než původní interpret, pro nás je vše v rámci nějakého příběhu.

Hillborgova skladba mi připomněla vaše excelentní provedení Stockhausenova Harlekýna…

Tady je rozdíl v tom, že Karlheinz Stockhausen napsal přesně do poslední noty, co chtěl slyšet a vidět, a to včetně děje, kdežto u Hillborga je na nás, jak to ztvárníme. Naším záměrem bylo, aby páv procházel nějakými situacemi: třeba něco se mu líbí, něco cítí, nebo naopak cítí ohrožení. Anebo si vyloženě jenom hraje. Tohle se snažíme udělat, ale není to přísně dějově vypsané jako u Stockhausena.

Ztvárnit páva a během toho hrát na klarinet musí být nesmírně obtížné. Hlavně synchronizace hudby a pohybu, to bude celkem oříšek, nemyslíte?

Budu se pohybovat ale s tím, že jsem limitován přítomným orchestrem. Omezení prostorem má další úskalí, protože půjde o živý přímý přenos pro Český rozhlas. Já už jsem jim hlásil, že nemůžu stát před mikrofonem, proto těch mikrofonů bude víc, abych mohl uplatnit pohyb. Není to programní skladba, je spíš abstraktní, ale zároveň dává spoustu situací, které určitě poznáte.

Budete jako páv i nějak speciálně oblečen?

Ano, mám kostým, který dělala Jitka Pospíšilová, která se zabývá divadelními kostýmy. Od začátku jsme měli představu, že by kostým měl páva nějak evokovat. Ale zároveň jsme věděli, že při tom hraní potřebuju mít určitou volnost, nemohu být svázaný nějakým pavím vějířem. Myšlenku, že bych něco takového vláčel za sebou, jsme brzy opustili. Neměl bych teď asi příliš prozradit, tak jen naznačím, že budu hrát v koncertním kostýmu, ale v určité chvíli se z něj stane kostým paví.

Nějaký moment překvapení?

Ano. Dalo by se to tak říci. Není to prvoplánové, aby divák okamžitě řekl: Aha, to je páv.

Něco jako multifunkční kostým?

Něco takového. Vyžadovalo to spoustu přemýšlení. Jitka Pospíšilová udělala náčrt, potom šili kostyméři z DAMU a výsledek dopadl skvěle. Kostým splňuje všechny podmínky, aby byl flexibilní a v určitém momentu zdůraznil efekt páva.

Na diváky i na vás tedy čeká velké dobrodružství!

Je to jedna z nejnáročnějších věcí, které jsem kdy dělal. Vyžadovalo to neskutečnou přípravu tehdy a teď znovu. Ten koncert je sám o sobě náročný. Člověk se musí pohybovat a tím si to ještě komplikuje. Pro diváka je důležitá informace, že koncert je opravdu hezká skladba. Je zajímavá sama o sobě. Lidé ji mohou poslouchat i bez jakéhokoli vizuálního vjemu a řeknou si: to je zajímavé! Člověk si může představit spoustu věcí. Hudba Anderse Hillborga je barevná a vynalézavá. Myslím, že i bez toho pohybu a kostýmu by to bylo dobré. Na posluchače čeká velmi nevšední večer.

Jsou v Hillborgově koncertu nějaká netradiční hudební místa, která vyžadují speciální přípravu?

Co se týče hudební stránky této kompozice, 90 procent je přesně skladatelem zapsáno, ale je tam pár míst, která jsou aleatorní. Znamená to, že melodie má pouze přibližně naznačený směr, bez konkrétního určení, o jaké noty jde. Pak je tam také místo, kde je vyloženě předepsána improvizace. Tam mi pan skladatel řekl „tady si hraj, co chceš.“ Tam jsem tady rámcově něco vymyslel a doufám, že to bude fungovat.

Vypadá to, že si rád komplikujete život…

Těším se na to, je to podobně jako Stockhausenův Harlekýn projekt, který člověka posune dál. Velká výzva. Před koncertem proběhne od 18 hodin promítání dokumentu o tom, jak to celé vznikalo. Je tam dobře vidět, co tomu předcházelo a co ta příprava obnášela. Roman mi dával hrozné kapky, veškeré pohyby musí být přesně zkoordinované. Ale proč nezkusit něco nového. Jsem rád, že to bude.

Zatím jsme hovořili o vás, jaká bude role orchestru?  

V orchestrální sazbě je zajímavé a výrazné použití klavíru. Orchestr je veliký včetně třeba zřídka obsazovaného kontrabasového klarinetu. Na všechny orchestrální hráče klade velké požadavky. Samozřejmě koncert vyžaduje i od dirigenta spolupráci, na Petra Popelku se moc těším. Pustil jsem mu i video z toho koncertu, aby viděl, jak to bude s pohybem. Někdy se hýbu tak, že nevidím na dirigenta, během pohybu ztrácím přehled o dobách a potřebuji ukazovat v místech, kde bych to normálně nepotřeboval.

Budete hrát tak nezvyklý koncert zpaměti?

Zhruba polovinu hraju zpaměti a druhou z not. Je to z důvodu, že některá místa jsou extrémně náročná na souhru, když jsem to zkoušel hrát s nahrávkou, vůbec to nešlo dát dohromady. Jsou tam pasáže, kde se o kousek v čase posunete a už se nenajdete. Chtělo to tedy kompromis, některá místa se musí hrát na jednom místě s kontaktem na dirigenta. Někde jsme také usoudili, že by choreografie byla spíš kontraproduktivní a že je lepší nechat vyniknout samotnou hudbu.

Nezeptal jste se náhodou pana Hillborga, proč nazval svůj koncert jako Paví příběhy? Co tím chtěl říct?

Neptal jsem se ho. On prostě chtěl, aby jeho hudba znázorňovala vyprávění o pávovi. Takže jsme to pojali jako příběhy páva. Myslím, že to není koncipováno jako jeden velký příběh, ale jako více situací a příběhů, které se propojí tím pávem dohromady.

Páv je postava v pohádkách, zní hudba švédského skladatele i pohádkově?

Určitě. Zní pohádkově a barevně.

Předpokládá tato skladba nějaký světelný design?

Když tuto skladbu provedli na Hudebním fóru v Hradci Králové, umožnil nám dobře vybavený sál výraznou hru se světly. V Ostravě to není tak úplně možné, uvidíme, co půjde udělat během zkoušek.

Potřebujete ke své profesi překonávat náročné výzvy?

Nevím, jestli to úplně potřebuju, ale mám je rád. Když hrajete nějakou věc desetkrát, pak si dáte na pult novou skladbu, máte před sebou zase nový příběh. Píšete novou historii. Teď nemyslím jen soudobou věc. Kteroukoli pro vás novou věc, která je třeba dvě stě let stará. Máte novou výzvu a to k životu patří. To mě baví.

Jaké výzvy jste překonával během covidu, když se nemohlo hrát?

Sedl jsem si s klarinetem ke svému archivu a vytahoval věci, které jsem nikdy nehrál. Dával jsem si je postupně na pult a začal je objevovat a cvičit. Bylo to úžasné. Uběhlo u toho strašně moc času a mě to pořád bavilo. Prošel jsem si takto spoustu skladeb, o kterých jsem neměl ani potuchy, protože na ně nebyl dřív čas. Všechno zlé je k něčemu dobré. Ale nerad bych, aby se opakovalo něco ve smyslu, že zase přijdeme o koncerty pro lidi, které jsou nenahraditelné.