Kapela Nedivoč na svém druhém albu Svítá potvrdila, že má důvod pokračovat

„Tak tě tu mám / krásnou a hravou / vrtá mi hlavou, zda jsi tou pravou / sváděnou”. Nedivoč jsou zpátky a jejich novinka nese symbolický název Svítá. První písnička Sváděná je autorským produktem zpěváka Sváti Tuleje, který po Jiřím Krhutovi přebral roli lídra a skladatele.

Tulejovou doménou jsou osobní příběhy, jejichž hlavním „hercem” je sám zpěvák a nějaká žena. Právě různé vztahové a citové peripetie jsou nejčastějším tématem jeho textů, kterými se vinou romantické motivy vysněných krásek, pravých lásek, prázdna a touhy po štěstí. Textům Tuleje občas chybí jemný poetický půvab, na který jsme byli zvyklí u Jiřího Krhuta. Mírná nejistota se občas mihne v přirozeném rytmu slov, absenci květnatější češtiny a přirovnáních („Jsi jak záhon růží”). Refrén písně Ještě nespíš, v němž se zpívá: Pojď ke mě blíž / teď chci si hrát / až zestárnem / tak můžem spát / tak teď pojď život užívat / ať máme na co vzpomínat,” nepatří k těm, o němž by bylo možné psát s nadšením. Naopak povedený  je text následující písně Chrám, v níž se Tulejova fantazie přeci jen trochu rozlétla a našla prostor pro sebereflexi: Že asi nepostavím chrám / nejspíš domek na noze kuří / hlavně budem spolu, ne každý sám / Záhony budou ze sedmikrásek, a ne z růží.

Tulej není jediným autorem alba Svítá. Píseň Lovec v pasti na medvědy napsal Jiří Krhut. Jedná se o přímočarý hit s tahem na branku v sugestivním refrénu a uhrančivém příběhu, jemuž nechybí silné slogany jako „Ty a já rovná se naposledy”. Oblibu slovenštiny Nedivoč deklarovali už na svém debutu. Ani na novince nechybí slovenská píseň, tentokrát ovšem nejde o duet, ale o píseň Pozitívna, jejíž text napsal Tulej společně s Michalem Kolibou. Je to příjemná melodická písnička s vynikajícím textem.

Zřejmě nejsilnější písní alba je mysteriózní Horo Horo, kterou napsal Jakub Klein s hudebním přispěním Jiřího Krhuta. Strhující záležitost s úchvatným textem: „Horo, horo, horo, horo, horo, stůj pode mnou pevně, pode mnou pevně / Horo horo horo horo horo, svůj život nedám nikomu levně. Je to song, v kterém Nedivoč předvedli svou kreativitu a dynamickou škálu.

Příjemným překvapením alba je také písnička Parník, kterou napsal Vojtěch Šňupárek už dříve pro kapelu Filip M. Až je člověku líto, že kytarista Nedivoč přispěl na desku pouze jedinou písní. Její text i hudba mají styl a myšlenkovou hloubku. Nechybí pestrá slovní zásoba, dějové schéma i zajímavé asociace. Závěrečnou písní Jsi taková se Nedivoč vrací do známé oblasti citových inventur zpěváka Sváti Tuleje. Nejsem si jistý, jestli je tato mírně vyčítavá píseň  úplně optimálním závěrem alba.

Hlavní síla nových Nedivoč tkví v hudbě. Deska je melodicky i harmonicky nápaditá a chytlavá. Nechybí jí to, co je typické pro většinu kvalitní populární hudby: zvukový lesk, profesionální nablýskanost, efektní a efektivní instrumentace. Každá písnička je napěchovaná aranžérskými finesami, nápady a hravostí, která je v takové koncentraci obdivuhodná. Většina písní má solidní hitový potenciál, působící dojmem přesvědčivosti, jako produkt tvrdé práce, radosti z muziky, společné interakce a respektu k nápadu.

Slabší stránkou nového alba Nedivoč jsou bohužel Tulejovy texty, které mají poněkud stereotypní romantický náboj, jemuž chybí pestřejší lexikální i obsahové portfolio. Určitě nebylo snadné ujmout se role hlavního headlinera a autora. Za to si zaslouží Tulej uznání a současně ví, že je co rozvíjet. Profil alba Svítá příjemně obohacují již zmíněné písně Lovec v pasti na medvědy, Horo horo, Parník a Pozitívna, z nichž zejména první dvě se s nejvyšší pravděpodobností zařadí k nejúspěšnějším písním ostravské kapely.

Pestrost alba je výsledkem mnoha faktorů, na němž se podepsala nejen kapela Nedivoč, ale i četní hosté. Slyšet můžeme například vokály výtečných zpěvaček Jitky Andraškové, Johany Freywaldové či Adély Bystroňové. U nástrojů se mihli hostující muzikanti Rudy Horvát, Jan Uvira, muzikanti z kapely Bandjeez legendárního Davida Stypky, Nikos Grigoriadis z Kryštofu a řada dalších. Zvuk alba, za kterým stojí Marek Hoblík, je osobitý, kompaktní, vždy konkrétní i v místech, kdy se přes sebe vrství mnoho stop.

Tulej je opravdu znamenitý zpěvák. Proti debutové desce je slyšet, že zapracoval na větší výrazové rozmanitosti. Modulaci svého hlasu mění podle konkrétní povahy a potřeby každé písně. Má nádherný plný témbr, který zní zvonivě v basech, ale přesvědčivost neztrácí ani ve vysokých hlasových polohách. Občas by mohl zapracovat i na technické suverenitě, ve srovnání s jinými populárními zpěváky působí trochu nesměle a jeho pěveckým linkám chybí větší rozlet a nějaká ta překvapení v podobě typických expresivních prostředků, které kolorují atmosféru songů.

Důležitou stránkou je také graficky výborně a nápaditě vyřešený obal a celý art cover, jehož modré tóny, ilustrace a grafické zpracování obstaral šikovný Jan Kulich.

Svítá od Nedivoč není deskou, na kterou by bylo třeba vršit superlativa. A také to není vůbec nutné, protože je především oddechovou záležitostí bez větších ambicí podat nějaké hlubší svědectví. Její místo je v rovině řemeslně poctivě zvládnutého popu s rockovým šmrncem a schopností napsat sugestivní, zapamatovatelné melodie. Album je po aranžérské i hráčské stránce ukázkou profesionality, která je optikou současných trendů návratem ke kořenům, ale svým intenzivním výrazem místy přináší novou energii a inspirativní zvuk.

Nedivoč: Svítá. Vyšlo u Musicraft v roce 2022. Celkový čas 32:59