Z debutového alba Metal Factory čiší radost z hudby a zdravá sebedůvěra

Všechno nečeká blízko, tak nelítej nízko, zpívá Anna K. a její slova pasují právě na kapelu Metal Factory. Ostravská pětice (zpěvačky Pavlína Mochová a Zuzana Batková, kytarista a zpěvák Václav Moch, baskytarista Jaroslav Pišta Sedláček a bubeník Marek Šánta) byla založena vloni. A už za začátku letošního roku vydala debutové album. A ne ledajaké.

Už od úvodního ostrého nástupu v Never Again se Metal Factory prezentují jako zdatní architekti metalové svěžesti. Jsou velmi hraví, ale zároveň zůstávají ve svých kompozicích precizní, co se týká práce s detaily. Ačkoliv předkládají kovově žhavé písně, tak kladou důraz na to, aby zůstali přirození a nesklouzli k mnohdy už vyčpělému modelu „kráska a zvíře“. Větší barevnost dodávají nahrávce rovněž přítomné „orchestrální pasáže“, které jsou však decentní a zbytečně nejsou vystavovány do popředí.

Potěšitelné také je, že v písních je zároveň otisknuta i svobodomyslnost 80. a 90. let minulého století. To v konečném důsledku přináší spoustu záchytných bodů, které lákají tím, jak jsou atraktivní. Zmiňme například vzrušující refrén v Dirty Game, údernost titulní vypalovačky či energií nabitý závěrečný song Live Your Dream, který by klidně mohl být uváděn jako příklad, jak efektivně vygradovat skladbu.

Na albu se nacházejí také dvě balady. V Compunction je onen feeling osmdesátých let otisknut velmi výrazně. Je to ten typ skladby, kdy se z poklidného pramínku postupně stává rozbouřená řeka, která si podmaňuje vše přítomné a nakonec nachází vytoužený cíl v nekonečném oceánu. V tomto songu také hostuje kytarista Pavel Novotný. Pro úplnost pak ještě můžeme dodat, že druhým hostem na nahrávce je klávesista Marek Svoboda.

Naopak Old Days zapůsobí především díky svému vzpomínkovému vyznění. V tomto případě je patrný nádech jakéhosi ohlédnutí, s nímž jsou spojeny určité dojemné životní momenty.

Suma sumárum, nahrávka nabízí funkční, nápaditý heavy/power metal bez zbytečného okecávání. Ani náznakem nejde o exhibici pěvecky zdatných vokalistek či přehlídku instrumentálních předností. Navrch má celek, který se prezentuje sebejistě a de facto z každého songu čiší víra ve vlastní schopnosti.

Jinými slovy, pokud náboj silvestrovských rozhovorů Třech Tygrů spojíme s uměleckou razantností či nespoutaností Laviho z Vyšehradu a následně převedeme do metalového ranku, dostaneme Metal Factory. Až takový tah na bránu má tento debutový počin, který nebyl vytvořen proto, že si jde pár známých zahrát pro své kámoše do zapadlého pajzlu. Z této muziky je patrná touha po vítězství. Touha vyhrávat. Opakovaně. I proto Metal Factory jednoznačně aktivují ty metalové buňky, které vyžadují dlouhodobější prožitek a nespokojí se s krátkodobým uspokojením.

Zdůraznit lze ještě jeden ne zrovna zanedbatelný fakt. Metal Factory jdou na tomto počinu i proti zarytému tvrzení, že dlouhé nahrávky už nikoho nezajímají, respektive že dlouhé texty se nečtou vzhledem k tomu, že se u nich čtenář či posluchač nudí, protože nedokáže udržet pozornost. Pravda, pokud nemají čím zaujmout, tak tomu tak může být. Nicméně jestli mají co nabídnout, tak rozsáhlejší díla rozhodně nevadí. Téměř hodinový počin Defeat All je toho důkazem.

Metal Factory jsou zkrátka zdravě opojní, přičemž servírují rozmanitou hostinu, kde hoduje zejména metalová sebedůvěra. Přesycenost ovšem nehrozí. Všeho je tak akorát. Všeho je tak akorát správně.

Pro úplnost ještě dodejme, že album Defeat All bude pokřtěno 6. května v ostravském klubu Barrák, a to za společnosti formace Porta Inferi.