Herostratus Panenských plamenů si zaslouží uznání za originální hudební jazyk
28.3.2022 07:00 Milan Bátor Hudba Recenze
Kopřivnická kapela Panenské plameny vydala své druhé album Jeho symbolický název Herostratus odkazuje k bájnému muži neznámého původu i postavení, který vstoupil do historie tím, že zapálil roku 356 před naším letopočtem Artemidin chrám v Efesu. Herostratus byl za svůj skutek odsouzen k smrti a jeho jméno mělo být navždy zapomenuto. Bylo zakázáno o něm psát, což byl současně paradox, protože svým činem vstoupil do dějin. A tak se jeho jméno propašovalo i přes hrozbu trestem smrti do paměti a přežilo až do dnešních časů jako symbol obsesivní touhy stát se za každou cenu slavným.
Proti první desce Poníčky získaly Panenské plameny na druhém albu striktnější a svéhlavější zvuk a nekompromisní přímočarost. Přibyla také chytlavá kytarová melodika a hutnější harmonie dvojice Michal Kudělka a Vladimír Schwarz, kterým se daří vymýšlet nečekané konfigurace a neotřelé souzvukové kontexty. Rytmickou sekci má na starosti Michal „Maňa“ Maliniak, jehož úder má postpunkový důraz a vycizelovavnou techniku. Novinkou je angažmá baskytaristy Lukáše Sedláčka (Drutty, Hippobelly), jehož přičiněním zvuk kapely výrazně zmohutněl a získal na prostornosti.
Od první minuty není pochyb o odhodlání Panenských plamenů. Onomatopoický úvod songu Beskydy 1 vzápětí střídají sveřepé bicí a zlověstné intervaly jako vyšité z undergroundové bojůvky. Délka předehry, zvolené zvukové prostředí a frekvence změn i hudebních nápadů jsou natolik opulentní, že by jinde postačila i na několik písní.
Beskydy 1 je písnička rozsochatá jako pořádně velký beskydský strom. Hutné bicí, za které by se nemusel červenat ani Dave Grohl v období Nirvany, dávají písni zuřivý a nespoutaný punc svobodného a velkolepého výrazu. Kromě několika skandovaných výkřiků je jednička spíše jakousi iniciační napumpovanou instrumentálkou.
„Zavolal jsem minulosti, jestli bych se k ní mohl na chvíli stavit,“ začíná text další písně s názvem Vlastní myšlenky děsí. Její příběh si celkem vtipně utahuje z komunikačního paradoxu. Minulost ani budoucnost nejsou k mání, současnost nepřichází k úvahu, protože je s námi jaksi „pořád”. Trochu zvyknout si člověk musí na to, že refrény jsou co se týče zpěvu poněkud nesrozumitelné.
Všichni jsou spolu jen z nouze je název i hlavní slogan další písně, která pokračuje nekompromisním rozvíjením této asociace: „Všichni spí na někom jiném. Navzájem se jistí. O tom, že se snesou.” Drsný zvuk a drsný text doprovází spoušť kytarových kolovrátků. Punkové ostří. Panenské plameny neslevují ani vteřinu ze své naléhavé rétoriky.
Song Richard překvapí deformačně ulítlým hláskem. Píseň přináší další psychologický poznatek: „To ti jen ego na vědomí dává, že už s tebou nechce být.” Nic víc netřeba si v životě přát. Sebezpytná záležitost, která operuje s freudovskými postuláty. Originálně a proto i zajímavě a ze svých pozic.
Dřevěný jazyk jde ještě hlouběji: „Až ti u nebeské brány naúčtujou tvá zbytečně vyřčená slova“, slyšíme v jejím textu. O bezvýznamnosti a zbytečnosti některých slov a vět píseň pojednává i nadále. Její tep je klidnější, depresivně a poučně vyznívá sdělení, které stojí za úvahu. Kolik marnosti protéká řečištěm slov.
Jako Beskydy 2 s podtitulem Smrk figuruje následující track, který má spíše temnější a drásavou atmosféru. Kytarové melodie se prolínají v originálních texturách, na kterých lze ocenit neselhávající invenci.
Skladbu Had 2 zahajují znepokojivé zvuky a rychlá tremola. Vokály se zde překvapivě vymanily z permanentní ironie a hypertrofie a snaží se víc hladit. Nekoušou, ale chvíli vyprávějí něžně a citlivě. Tahle uměřenější výrazová poloha vůbec není nadbytečná, existuje dobrý důvod tuto cestu podpořit. Je docela hezký kontrast.
Amour Physique zní jako recese a Had 1 coby bonus track divokou jízdu Panenských plamenů zakončuje. “Všecky mé myšlenky se třpytí jemně a půvabně, jako nikdy předtím,“ hlásá text, který tentokrát není zpívaný, ale recitovaný. Provází ho vrstvy delaye, které se tříští o nepravidelný takt.
Nahrávka Herostratus kopřivnické formace Panenské plameny má své osobité kouzlo a energii. Nechybí jí zvuková odvaha manifestovaná destruktivními plochami, které stojí jednou nohou v hudební avantgardě a experimentální oblasti. Být poslem nových věcí má větší smysl, než přebírat hrách stokrát vyřčeného.
Zvolený polystylový mix postpunkové, undergroundové a postgrungeorvé estetiky dal Panenským plamenům svou vlastní poetiku, která je výsledkem cílevědomého procesu. Je třeba říci, že dosáhnout takové zvukové a hráčské synergie není vůbec snadné. Vězí za tím spousty hodin dřiny a přemýšlení. Výsledek ovšem stojí za to, byť je jisté, že stylově tato vyhraněná tvorba nebude šálek čaje zdaleka pro všechny. Většinou to asi vyjde na třetí až pátý poslech. Potom se možná stane, že vás nespoutaná energie přikurtuje na židli a přinutí vás naslouchat ataku herostratovského tažení.
Album Herostratus Panenských plamenů se sice zřejmě nestane hitem, ale pro své kvality a přínos určitě nebude zapomenuto.
Panenské plameny: Herostratus. Vyšlo u Piper Records v roce 2022. Celkový čas: 35:11
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.