Andělé a ďábli Maria Kotrby v Domě umění. Nová expozice aspiruje na tuzemskou výstavu roku

V úterý 22. března v pět hodin odpoledne zažila Galerie výtvarného umění v Ostravě velký okamžik. A to zahájení výstavy s názvem Velký okamžik. Bohužel, autor výstavy Marius Kotrba pobyl na tomto světě svým způsobem jen mžik, zemřel v pouhých jednapadesáti letech. Jeho „mžik“ byl ale naplněn tak intenzivní prací, že ředitel Domu umění Jiří Jůza prohlásil: „Přestože jsme výstavnímu projektu věnovali všechny tři sály, výstava není a ani nemůže zahrnout celou autorovu retrospektivu, tak veliké prostory prostě nemáme. Představujeme proto jen výběr Kotrbových prací.“

Velký okamžik, socha, která dala výstavě název. (Foto: Ivan Mottýl)

Jednota obsahu a formy z hlediska uměleckého, jednota duše a těla z hlediska biblického. Tak vnitřně sevřenou výstavu už Dům umění nezažil léta. Když Mario Kotrba na počátku devadesátých let v holandském Groeningenu „spáchal“ sochu s názvem Velký okamžik, přihlásil se podvědomě i k výše naznačovanému. S odstupem času to znamená, že i v Kotrbových malířských plátnech potkáme jeho sochy, zatímco umělcovy plastiky lze vnímat i jako gotické deskové malby zasazené do monumentálních trojkřídlých oltářů. Jednota času a prostoru ztělesněná naprosto specifickou uměleckou entitou jménem Marius Kotrba.

Kurátor výstavy Jaroslav Koléšek. (Foto: Ivan Mottýl)

Když výtvarný umělec zkouší více žánrů, například vedle sochařiny ještě maluje, občas předvede performanci a jindy zase něco vyfotí, obvykle si tahle tříšť spolu příliš nerozumí. A na případné bilanční výstavě je různorodost dokonce překážkou. Ne tak v případě Kotrby, který mezi malbou a sochařinou našel neobvykle silné průniky. Retrospektiva v Domě umění dokonce působí tak jednolitě, že by snad malby bez soch či sochy bez maleb ani nebylo možno vystavit.

Pohled do menšího sálu v přízemí. (Foto: Ivan Mottýl)

„Nejvíc jsem překvapen z instalace v malém sále v přízemí galerie. Tady jsou vystaveny práce s duchovní, respektive křesťanskou tematikou. Když jsme díla nainstalovali, začalo to krásně fungovat. Bílé plochy stěn, velká okna s denním světlem a zároveň tu cítím zvláštní ztišení,“ svěřuje se kurátor Kotrbovy výstavy Jaroslav Koléšek v menší ze dvou místností v přízemí Domu umění. Kulturní deník Ostravan.cz totiž krátce před úterní vernisáží požádal Koléška, aby vyzdvihl několik vystavených děl svého někdejšího učitele Kotrby.

Půdorys baziliky náhodně vzniklý na zdi. (Foto: Ivan Mottýl)

Koléšek býval i Kotrbovým odborným asistentem na Katedře sochařství Ostravské univerzity v letech 2008 až 2011 a svému pedagogickému vzoru tak porozuměl jako málokdo jiný. S neobvyklou citlivostí přistoupil i k samotné instalaci, při které vsadil na jistý druh spontánnosti. Jako by Kotrbu požádal, aby mu na přípravách retrospektivy pomohl. „Úplně náhodou tak na této stěně vznikl půdorys baziliky. Pro mě další překvapení, to vůbec nebylo v plánu,“ ukazuje Koléšek na levou stěnu prostředního sálu.

Půdorys baziliky vyznačují na stěně galerie různé a víceméně náhodně vybraně práce z kararského mramoru (většinou z let 2009 až 2011), například díla Ve sprše anebo Očista. Výběr byl ale požehnán nějakou zvláštní silou, možná přímo rukou Kotrbovou tam odněkud shůry. Ztišení je přesný výraz. Tohle je dočasná kaple Maria Kotrby v Ostravě.

Jaroslav Koléšek u iniciační sochy Velký okamžik. (Foto: Ivan Mottýl)

„Za naprosto zásadní považuji Velký okamžik. To je ono rozhodnutí, které učinil v Holandsku, když tam promýšlel, co s tím životem udělá dál. A rozhodl se být sochařem,“ přemítá kurátor Koléšek v hlavním výstavním sále Domu umění před iniciační sochou, která dala výstavě název. Velký okamžik. „Ten okamžik symbolizuje figura pevně spojená se soklem, v tom je to odhodlání. Tehdy si Mario uvědomil, čím chce být. Není to socha úplně výrazná, z hlediska vývoje jeho tvorby ale opravdu podstatná,“ vypráví kurátor.

Marius Kotrba ve videoprojekci v Domě umění. (Foto: Ivan Mottýl)

Jaroslav Koléšek se občas soch i jaksi přátelsky dotkne. O fyzickém kontaktu s díly vzápětí přemítá i v souvislosti s dnešními studenty sochařství v Ostravě, které má na povel. „Kotrba studenty baví. Uvědomil jsem si to, když mi pomáhali se stěhováním soch, když se jich právě mohli i dotýkat. Cítí v tom něco důležitého, hodně je to zajímá.“ Na katedře navíc i jedenáct let po tragické smrti Maria Kotrby stále setrvává něco z jeho ducha. „Úplně to nevyvanulo. Navíc tam zůstává styl jeho práce se studenty. Tedy kázeň, důslednost a usilovná práce, studenty tam nenecháváme růst jako dříví v lese. Snažíme se udržet ten neustálý tlak na mladé adepty umění, to byla Mariova koncepce,“ svěřuje se kurátor.

Kroužkování. (Foto: Ivan Mottýl)

V hlavním sále se pak ještě zastaví před slavnou umělcovou sochou Kroužkování z roku 1995. „To je taková intimní záležitost podaná v obecné rovině. Není to lascivní, pobuřující, prostě vztah. Je to o provázání dvou lidí,“ uvažuje Koléšek. Je to velké sochařské vyznání lásce, včetně její tělesné podoby. Jedna z nejkrásnějších erotických soch moderního sochařství, byť umělec klade na milence i jakousi duchovní odpovědnost za tento vztah. V působivé plastice si mladý pár jakoby předával i snubní prsteny a sliboval si věrnost před bohem.

Bůh pro Maria Kotrbu představoval mnoho, i když podrobnosti o tomto vztahu si vzal umělec do nebe. Neznal je dokonce ani Kotrbův duchovní pastýř. „Marius čas od času v neděli ráno přišel, sedl si do poslední lavice, jako by naznačoval, že mezi nás tak docela nepatří, pozorně vyslechl kázání, mlčky se rozloučil a šel domů. Dost dlouho to tak zůstávalo, protože nemám ve zvyku plést se lidem do života, když si o to sami neříkají,“ vyprávěl po Kotrbově smrti rožnovský evangelický farář Vladimír Kopecký.

Dobré duše odcházejí do nebe mezi anděly. (Foto: Ivan Mottýl)

Horní patro Domu umění je věnováno především Kotrbově malbě. „Tady je nejúžasnější nebeská série, jakou jsem kdy viděl. Vytvořil jsem z těch obrazů něco jako oltář,“ ukazuje Koléšek na hlavní „oltářní“ stěnu většího ze dvou horních sálů. Dobré duše odcházejí do nebe mezi anděly. Padají slova jako Florencie, San Marco, Fra Angelico. S tím vším byl Marius Kotrba bytostně svázán a snažil se tvořit ve stejné dimenzi, která vlastně není ohraničena staletími ani žádnými historickými mezníky, kromě těch biblických.

Hříšníci jdou do pekla. (Foto: Ivan Mottýl)

A do kontrastu s andělskou scénou umístil Koléšek na protější stěnu ďábelskou scénu. „Dva protipóly, tady Mario po svém cituje z Danta. Poslední soud,“ říká. Vlastně už s kurátorem nevedeme žádný souvislý dialog, ve strhujících dojmech z působivého díla padají do prostoru prázdného sálu spíš ojedinělé výkřiky. Tohle je výstava aspirující na výstavní počin roku, a to nejen v rozměrech Moravskoslezského kraje. „Trvalost a pevnost v kontrastu s rychlostí, kterou běží dnešní svět,“ prohlásí mimoděk Jaroslav Koléšek. To je přesná charakteristika vystaveného díla na doteku se žhavou současností. „Dotýkáme se něčeho podstatného,“ dodá ještě kurátor. Ano, dotýkáme.

Detail z pekla. (Foto: Ivan Mottýl)

*

Marius Kotrba: Velký okamžik. Galerie výtvarného umění v Ostravě (Dům umění). Kurátoři: Jiří Jůza, Jaroslav Koléšek, Libuše Kotrbová. Grafický design: Katarína Jamrišková. Výstava potrvá do 5. června 2022.