Janáčkova filharmonie, Aneta Langerová a živá voda proti utrpení a bolesti

Nebudeme si nalhávat, že je svět v pořádku. Zaútočit na sousední stát pod záminkou jakési „denacifikace” může pouze agresor, který zneuctí všechny mezinárodní dohody a konvence. Nebudeme také tvrdit, že se děje něco nového. Karel Kryl v jedné písni zpíval už dávno: „Svět byl kdysi rozdělen na zájmové sféry, kdo nechtěl být přivtělen, musel vlastnit kvéry.“ Jeho hudba ostatně zazněla i během koncertu Anety Langerové. Než se k němu dostaneme, vezmeme to od začátku.

Ačkoli moderátor nebyl avizován, této role se ujal DJ Lowa. Elegantně se vyhnul politické proklamaci a doprovodil večer příjemně odlehčeným, vkusným a dobře voleným slovem. Frázemi se ostatně po celý večer šetřilo. Lidé se v Gongu sešli kvůli hudby, která je manifestací podpory a svobody. V úvodu zazněla česká státní hymna, kterou vzápětí vystřídala hymna ukrajinská. Po lyrickém snivém zaklínání české domoviny se spustila řízná pochodová melodie, jejíž rytmus má v sobě jakousi houževnatost a nepoddajnost. Publikum v aule obě hymny vyslechlo vestoje.

Dalším bodem programu byla symfonická báseň Vltava Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast. Vhodně zařazená kompozice vyzněla velmi sugestivně a sklidila dlouhý potlesk.

Aneta Langerová a Janáčkova filharmonie. (Foto: Martin Straka)

Aneta Langerová si na proslovy nepotrpí. Poděkovala lidem za to, že přišli a podpořili a řekla jen, že „všichni víme, proč jsme tady”. Svůj set zahájila panteistickou „hymnou” Tráva, kde její hlas šplhá po úponcích tónů do oblačných výšin. Hned druhou písní Bílý den se zpěvačce podařilo nenuceně rozezpívat publikum. Následoval výběr toho nejlepšího z její sofistikované tvorby: Tragédie u nás na vsi, V bezvětří, Jak krásné je být milován, Závrať, Vzpomínka, Svatá Kordula a na závěr Voda živá. Tu si opět zazpíval společně celý Gong jako jedním jediným hlasem. Jakoby její slova „čistá a důvěřivá” získala v úžasné atmosféře úplně nový podtext.

Aneta Langerová se během koncertu doprovázela na akustickou kytaru, jednou se blýskla i sólem na foukací harmoniku a všechny songy báječně zazpívala. Bohužel chyběla její hlasová i hudební opora, violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová. Jejich úchvatné dvojhlasy si vychutnáme snad někdy příště. Naopak potěšilo krásné violové sólo Vladana Malinjaka, citlivé kytarové tóny Jiřího Šimka a imaginativní klavírní harmonie Jakuba Zitka, který je rovněž autorem svěžího aranžmá pro symfonický orchestr.

Aneta Langerová. (Foto: Martin Straka)

V Gongu se velmi obtížně hledá kvalitní zvuk, ale výsledek předčil očekávání. Vyváženost jednotlivých nástrojů a příjemná barevnost bez rušivých prvků si zaslouží velké uznání a respekt.

Po poslední písni Voda živá se rozpoutaly mohutné ovace. Lidé jednomyslně vstali a vytleskali si ještě pokračování, z kterého se vyklubalo něco ohromného. Přídavek se jmenoval Pamatuj! Písně naděje a beznaděje a jako autor byl uveden Vladimír Popelka. Po prvních orchestrálních tónech však bylo jasné, že se jedná o instrumentální adaptace slavných českých písní, které byly, jsou a budou v těžkých dobách útěchou, posilou a oporou. Vlajkovou písní celého cyklu byla Modlitba pro Martu s hudbou Jindřicha Brabce, při níž se draly slzy do očí. Připomeňme, že geniální text této písně napsal Petr Rada. Potom se v orchestrální úpravě rozezněly písně Bratříčku, zavírej vrátka, Král a klaun, Salome a další nesmrtelné songy Karla Kryla, který viděl dál než většina českých písničkářů. Nezapomenutelná chvíle, při níž běhal mráz po zádech.

V úvodu jsme zmínili Karla Kryla jako člověka, jehož morální kredit byl bezúhonný a jeho písně jsou perlami, které dávají naději i poučení budoucím generacím. Kryl nebyl jen znamenitý básník a geniální textař. V knize rozhovorů Půlkacíř se nachází mnoho Krylových výroků a postojů, které stojí za pozornost. Jeden zní: „Armáda je od toho, aby bránila zemi a lidi, kteří v ní žijí. Ale pro armádu je tragické, když podléhá nějakým mocenským nebo politickým ambicím. to je degradace armády do funkce služebné.” Třeba i tento výrok pomůže těm, kteří se kvůli lživé propagandě nedokáží ani přes zjevné krveprolití nevinných lidí v situaci zorientovat.

Moderátor Lowa a prezident ČČK Marek Jukl. (Foto: Martin Straka)

Nerad bych opomenul prezidenta Českého červeného kříže Marka Jukla, jehož skvělý projev byl jedním z nejsilnějších bodů koncertu. Tento laskavý člověk vzpomněl na svého otce, který se narodil v ostravské porodnici během války. Přitom zmínil, že porod začal na sále, ale skončil ve sklepě kvůli bombardování. Podobnou situaci teď prožívají lidé na Ukrajině. A pan prezident Českého červeného kříže vyslovil jednu velice důležitou myšlenku: „Nový život nemůže zastavit ani válka.“

Děkuji skvělé Janáčkově filharmonii, úžasné Anetě Langerové a její báječné kapele, panu dirigentu Stanislavu Vavřínkovi a všem dalším  lidem, kteří se včerejšího večera zúčastnili a podpořili dobrou věc.