Vieweghovy Povídky o manželství a sexu spolehlivě vyprodají divadlo, jde však o plytkou zábavu

Vieweghovu tvorbu lze označit za kombinaci literární oblasti humoru a komiky, sentimentu a srdce, s příměsí erotiky. Je to populární četba a patří do takzvané masové kultury. K jednomu z nejdůležitějších aspektů masové kultury patří jednoduchost. Díla jsou snadno pochopitelná a konzument nepotřebuje speciální znalosti či vzdělání, aby jim porozuměl. Jsou zkrátka tvořena pro každého. Umění z masové produkce bývá proto označováno za triviální, povrchní a naivní, často se v něm nevyskytují žádné hlubší myšlenky. Snaží se oslovit co největší počet lidí. A proto, ačkoli se obrací k různorodému publiku, se řídí průměrným vkusem.

K naplnění hlediště posloužilo i vymezení divadelního žánru vztahové komedie. Tato dvě slova najdete na plakátech mnoha filmů a u nejrůznějších televizních seriálů. Většinou se vyznačují jednoduchostí, často až prostomyslností, velmi často nízkým vkusem a povrchností atd. Jenže právě tyto znaky přitahují masy diváků. Závěr: Hlavním důvodem do posledního místa zaplněného sálu byl šikovný marketing.

Z inscenace Povídky o manželství a sexu. (Foto: Luděk Krulikovský)

Pod scénářem a režií je podepsán Jakub Vašek, absolvent Janáčkovy konzervatoře Ostrava, známý z několika televizních filmů a seriálů, hostující jako herec v ostravském Divadle Mír i v projektu Tři tygři. Dalšími členy inscenačního týmu jsou autor hudby Václav Kubíček, pod kostýmy podepsaná Lucie Okonová, scénografie je pak dílem Jakuba Vaška a Ondřeje Haladeje. Hrají Jakub Vašek, René Šmotek, Lucie Okonová, Tereza Pobudová, Jan S. Kukuczka a Ondřej Haladej.

Michal Viewegh nenapsal vztahovou komedii Povídky o manželství a sexu, napsal stejnojmenný povídkový soubor, dnes prodávaný po internetu i v Levných knihách. Literární kritikové tuto knihu nazvali jako částečně autobiografickou, ve které se Viewegh vyznává z důsledků manželské krize i dopadů života celebrity na psychiku jedince.

V programu k inscenaci Jakub Vašek píše: „Napsat podle knihy M. Viewegha divadelní hru bylo velmi složité, protože kniha obsahuje 21 různých povídek, které se odehrávají v různých prostředích, a v každé povídce se pohybuje mnoho postav. Tudíž bylo velmi těžké najít divadelní klíč. Na motivy této knihy vznikl také film Nestyda, který je poskládán z povídek, které se v naší adaptaci nevyskytují.“

Z inscenace Povídky o manželství a sexu. (Foto: Luděk Krulikovský)

Vieweghova tvorba se divadelním adaptacím vzpírá. V masové literatuře se většinou vyskytují ostře charakterizované postavy, které bývají navzájem stavěny do kontrastu. Tohoto Viewegh sice také občas využívá, ale hlavně proto, aby ukázal, že zdání kontrastu většinou bývá opravdu jen zdáním. Autorovi hrdinové rovněž většinou nejsou pouze nositeli děje. Jejich psychologická i emocionální stránka bývá vykreslena do detailů. Čtenář se dozvídá i zdánlivě nedůležité maličkosti o minulosti, názorech a zvyklostech postav. Na to je čas v literatuře, nikoliv však na jevišti. To potřebuje dramatické situace, svižný a napínavý děj. Příběh, který má začátek a konec. U Viewegha však bývá konec převážně neuzavřený, stejně jako v životě, žádné velké finále se nekoná.

Divadelní klíč k inscenaci vybraných kousků z povídek bohužel Jakub Vašek nenašel. Divákům předkládá vybraná místa z povídek, která obsahují buď erotickou situaci, nebo nějaký bonmot či humornou hlášku. Večer je tak spíše přehlídkou jednotlivých hereckých skečů různé úrovně.

Z inscenace Povídky o manželství a sexu. (Foto: Luděk Krulikovský)

Režisér Vašek však získal zkušeného herce Reného Šmotka, kterého posadil na okraj scény ke stolečku s lampou, u kterého Šmotek čte části povídek. Čtení zabírá čtyři pětiny času celého představení. Během četby účinkující buď mlčky ilustrují svým konáním čtený text, případně četba na chvíli utichne a rozproudí se prostinké dialogy, jejichž náplní jsou více či méně vtipné dialogy, četné vulgarismy často používané samoúčelně (Taxikář: Já mám prdel jenom na sraní…) nebo rádobyvtipné hlášky (Kam se hrabe pravda na pořádnou šukačku). Publikum navyklé konzumovat převážně masovou kulturu spolehlivě bouří smíchy.

Režijně se Jakub Vašek zaměřuje hlavně na vyvolávání smíchu v hledišti. To se mu vzhledem ke skladbě publika, které přišlo hlavně za lehkou zábavou, celkem daří. Originálně vystavěné komediální situace v inscenaci nejsou, převážně jde o známé nebo již jinými použité komediální prvky a gagy. Nadprůměrné herectví nabízejí pouze Jakub Vašek, Jan S. Kukuczka a již zmíněný René Šmotek, jehož herecká kreace spisovatele na volné noze, který nemá nakladatele a je frustrován množstvím nejrůznější práce, aby se vůbec uživil, je hereckým vrcholem celého představení, a jako jediná snese vysoké kritické měřítko. Patří však do úplně jiného žánru, než v jakém se večer odehrává.

Premiérové představení trvalo hodinu a padesát minut bez přestávky. Několik (ovšem naprosto ojedinělých) diváků by asi přestávku uvítalo, což prozrazovaly časté pohledy na hodinky viditelné již po třetí z šesti uvedených povídek. Zdali byla příčinou nutnost tělesné potřeby, či touha odejít, to je otázka.

Z inscenace Povídky o manželství a sexu. (Foto: Luděk Krulikovský)

Mnozí divadelní kritici na masovou kulturu nahlížejí z velice kritického úhlu pohledu. Člověku podle nich populární kultura jako součást nízkého umění nic nepřináší, nedává. Zato setkání s dílem z řad vysoké kultury zvětšuje člověku všeobecný rozhled, vnímání vysokého umění ovlivňuje pohled člověka na svět. Nízké umění ale tento účinek nemá. Nijak se nás nedotkne.

Důležitým aspektem masové kultury je komerčnost. Divadelníkům, kteří produkty jako jsou frýdecko-místecké Povídky o manželství a sexu nabízejí, jde především o zisk, který je tu naprosto nadřazen kvalitě. Na druhé straně však stojí naprosto oprávněný požadavek těch diváků, kteří jdou do divadla jen s cílem, aby se pobavili, zapomněli na každodenní starosti nebo aby podle vlastního vkusu příjemně vyplnili svůj volný čas. Takových byla podle reakcí publika v sále naprostá většina. Tito diváci jsou za něco takového, co viděli, ochotni zaplatit i nemalé vstupné a vůbec jim nevadí jim plytký příběh spisovatele, který by si rád užil sexu s dívenkami bez mozku. A o to přece jde.