Záměna Jiřího Justa bourá manželské stereotypy a baví originálním pohledem na soužití partnerů
7.3.2022 00:21 Evelína Vaněk Síčová Divadlo Recenze
Starou arénou se rozléhá uvolněný smích, který v komorním divadelním prostoru působí téměř léčivě. Čtveřice herců rozjíždí partnerskou rošádu s příjemnou dávkou interakce s diváky a předkládá způsob, jak si “dokonale” vyměnit partnerky bez náznaku podvodu. Komedie Jiřího Justa v režii Martina Šmída sice pracuje s banálními pohledy na manželství, ale zcela jinou osvěžující optikou.
Z inscenace Staré arény Záměna.
Foto: Stará aréna
Dva kamarádi, dvě kamarádky, dvě manželství, dvě chaty a jedna společná zahrada rozdělená vratkým plotem. Malebný obraz víkendového chataření s motyčkou v ruce, pojídáním klobásky a večerním tlacháním nad sklenkou vína dostane nový rozměr po odvyprávění jedné povídky spisovatele Roalda Dalha Velká rošáda. Hugo (vášnivý čtenář a obdivovatel kamarádovy manželky) společně s Járou (machr přes čísla a dobrý přítel) dotáhnou návod ze zmíněné povídky do dokonalosti, aby přelstili své manželky. Vymění si je, aniž by si toho dámy všimly, a promění tak své touhy ve skutečnost. Nic nenaznačuje tomu, že by jim plán nevyšel, až na to, že pánové zapomněli na to, že mají ženy moudré, a tak plán dopadne malinko jinak.
Rozverná a velmi inteligentní komedie není na divadelních prknech nováčkem. A není se čemu divit. Její příjemné tempo, napínavá gradace a především Justovo mistrovské řemeslo scénáře, to je kombinace, která funguje. Inscenace je postavená především na slovní přestřelce, je zde mnoho prostoru pro zaškobrtnutí, ale pokud jsou herci sehraní, ustojí vše s lehkou improvizací. Martin Šmíd coby režisér Záměny vybral do sousedské zápletky Janu Horníčkovou, Natálii Janyškovou, Petra Kubalu a Ondřeje Krejčího.
Vzhledem k tomu, že jde o taktický plán mužské části, dostávají zde nejvíce prostoru právě pánové. Hned na začátku se seznamujeme s Hugem (Ondřej Krejčí), který bojuje s vnitřním pnutím – miluje svou ženu, ale zároveň touží po manželce svého kamaráda Járy. Má bezedné znalosti o milostných příbězích z literatury celého světa a nebojí se je použít na svého kamaráda. Bezelstný Jára, jenž se vyzná v účetním světě plném grafů, neskrývá své sympatie k Heleně – manželce Huga – a tak se rychle chytne plánu, který od teorie převedou kamarádi postupně do praxe.
Naivita Járy v kombinaci s lišáctvím Huga má velmi zdařilou humornou linku. Petr Kubala svého Járu dokonale drží v otěžích a ustojí každý náznak vybočení z nazkoušeného scénáře. Předvádí až profesionální herecký výkon s dávkou švejkovského vybruslení z každé situace. Ondřej Krejčí má bezesporu nejvíce textu, je jakýmsi průvodcem celou situací a často se obrací na diváky. Jeho znalost textu i dobré dávkování informací s dávkou humoru by byly zcela dokonalé, kdyby se více ovládal a stále se neculil. Je to rušivé a oproti kolegům, kteří své role hrají zcela přesvědčivě, působí, že se každou chvíli přidá k divákům, aby se spolu s nimi pořádně zasmál.
Dámy, ačkoli spíše hrají druhé housle, jsou nedílnou součástí plánu. Hugo a Jára si nepřipouštějí, že by plán měl nějakou trhlinu, a tak se slepě soustředí na jediný cíl, na jednu noc, které věnují veškerou energii. Ale ženy – Helena a Irena – věcí své a znají své muže dokonale. Tak dokonale, že je umí přelstít, aniž by si toho samotní muži všimli – že vám to něco připomíná? Ano, máme tady co do činění s ženou českou. Jana Horníčková coby Helena představuje praktickou manželku/matku, která přesně ví, co od svého muže očekávat, a je spokojená s tím, co má. Helena má v sobě jistou dávku přísnosti, která se snoubí s mateřskou něžností, a tak má pochopení pro výstřelky svého muže.
Jana Horníčková Heleně věnuje klid a nadhled, což funguje v kombinaci s živelností Ireny perfektně. Tu hraje Natálie Janyšková, která se ve Staré aréně objevuje ve více inscenacích. Energická manželka Járy má ve svém muži jistotu, které si váží, ale kterou je potřeba občas okořenit, a tak se nebrání využít pánské hry ke svému prospěchu.
Celá čtveřice si manželskou etudu užívá naplno a nebojí se zapojit do děje také diváky, což je vždy osvěžující. A zde fungují nadmíru dobře. Záměna je tak ideální inscenací jako součást psychohygieny pro dnešní dny.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.